Jestliže Pavel Němec chyboval, dostane Václava Klause do trapné situace
Jmenováním exministra spravedlnosti Jaroslava Bureše místopředsedou Nejvyššího soudu (8. listopadu 2006 - pozn. redakce) šel Václav Klaus – vyjádřeno terminologií jeho oblíbeného sportu – ostře na síť a volejem se pokusil ukončit zápas s houževnatou soupeřkou, předsedkyní Nejvyššího soudu (NS) Ivou Brožovou. Míček stále letí vzduchem. Přičemž není vyloučeno, že ho Iva Brožová doběhne a od základní čáry pana prezidenta prohodí. Kompetenční žaloba, jíž v listopadu reagovala na jmenování Jaroslava Bureše svým místopředsedou, totiž není jediná kompetenční žaloba, kterou letos podala k Ústavnímu soudu (ÚS). Od března mají ústavní soudci v rukách také její žalobu proti přidělení soudce Jaroslava Bureše k NS. Iva Brožová soudí, že by o ní mohli brzy rozhodnout. „Už jsem dostala výzvu ÚS, abych sdělila, zda souhlasím s upuštěním od ústního jednání, protože od něj nelze očekávat další objasnění věci,“ říká. Výsledek tohoto sporu bude důležitý i pro vývoj nejnovější žaloby proti rozhodnutí Václava Klause. Jmenování doktora Bureše místopředsedou NS by pochopitelně bylo zpochybněno v okamžiku, kdy by ÚS dospěl k názoru, že v pořádku nebylo už jeho přidělení k Nejvyššímu soudu. A takový výrok není vyloučen.
Významný den.
Jaroslav Bureš byl přidělen k NS letos 14. února rozhodnutím tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce. Ministr potřeboval souhlas šéfa soudu, jenž mu poskytl místopředseda NS Pavel Kučera, který od 30. ledna, kdy Václav Klaus rozhodl o odvolání Ivy Brožové z funkce předsedkyně, soud vedl.
Jenomže jak uvádí Iva Brožová ve své kompetenční žalobě, Pavel Kučera souhlasil s přidělením Jaroslava Bureše k NS 9. února. A to byl zrovna den, kdy ÚS pozastavil vykonatelnost lednového prezidentova rozhodnutí. A tedy také den, kdy v čele NS stála opět Iva Brožová. Ta by s přidělením Jaroslava Bureše k NS souhlas nevyslovila, protože mu vytýká nejen sklon k pozitivismu, ale i formalismus, a především má pochybnosti o jeho schopnosti být nezávislý. Připomíná, že „dobrovolně rezignoval na funkci soudce, aby v souvislosti s různými politickými potřebami zastával i různé politické funkce“. „Tato moje prvopočáteční pochybnost o schopnosti pana doktora být nezávislý byla objektivizována eminentním zájmem exekutivy na jeho dosazení na NS i bez mého souhlasu a rozhodnutím prezidenta republiky jmenovat Jaroslava Bureše soudním funkcionářem, ačkoliv je dosud v běhu řízení o jeho samotném přidělení k NS,“ dodává.
Vlastní logika.
Jaroslav Bureš glosoval tyto výhrady slovy, že paní doktorka patrně vychází z vlastních zkušeností. Podle jejího pohledu na věc asi pan prezident nutně bude muset něco chtít za to, když ho jmenuje do funkce. „Ohrožování důvěry veřejnosti v nezávislost justice bych viděl právě v takových urážlivých, nepodložených úvahách. Bylo by smutné, kdyby nezávislost a soudcovská integrita nebyla založena na jiných, podstatnějších principech, než kolik má člověk přátel, s kým se zná a kde všude pracoval,“ uvedl.
Občan Bureš.
Iva Brožová ale v březnové kompetenční žalobě používá ještě jeden argument. A totiž že Pavel Kučera udělil souhlas k přidělení Jaroslava Bureše k NS ještě předtím, než se stal exministr soudcem. Jaroslav Bureš považuje i tuto výhradu za nepodstatnou. Přidělení soudce k nějakému soudu je akt, který musí být dojednán předtím, než bude soudce jmenován. Už proto, že když je soudce jmenován, je současně přidělen k nějakému soudu. Oba akty jsou v jednotě, ve vzájemné souvislosti. Faktem nicméně zůstává, že Pavel Kučera souhlasil s přidělením Jaroslava Bureše k NS 9. února, tedy v době, kdy byl Bureš ještě „pouhým“ občanem, protože soudcem ho prezident jmenoval až čtrnáctého. Senát ÚS nad tím nebude moci mávnout rukou - pár dní sem, pár dní tam. Už proto, že se tak stalo ve zjitřeném období bojů o vliv ve vedení NS, v nichž byl Ústavní soud nucen se dokonce přímo angažovat. Činnost Pavla Kučery v oněch dnech hodnotí Iva Brožová „s ohledem na rychlost opatření, která činil“, jako selhání. Na otázku, zda by to mohl být důvod pro odvolání dlouholetého místopředsedy NS, ale reaguje slovy: „Nepředbíhejme událostem. Musíme oba vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu.“
Zvláštní taktika.
Bylo by nesmyslné vyvozovat, že když Iva Brožová uspěla u ÚS již jednou (v září, když bylo prezidentovo rozhodnutí o jejím odvolání z funkce shledáno protiústavním – pozn. redakce), musí nutně uspět podruhé. Ale protože jde o záležitosti spolu velmi úzce související – jak říká Iva Brožová o „eminentní zájem exekutivy“ o dosazení Jaroslava Bureše na NS –, ústavní soudci se i při řešení pouhé kompetenční žaloby patrně nevyhnou širšímu pohledu na věc. Ten koneckonců uplatnili už při první kauze – tedy pojetí personálií Nejvyššího soudu jako střetu mezi mocí výkonnou a nezávislou mocí soudní. Z čistě taktického hlediska prezident neudělal dobře, když jmenoval Jaroslava Bureše místopředsedou NS, aniž vyčkal rozhodnutí ÚS o březnové kompetenční žalobě Ivy Brožové. Bývalý ústavní soudce Vladimír Klokočka dokonce nazval takový postup nekorektním.
Mluvnická záležitost.
Ředitel tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek to vysvětluje akutní situací, kdy Pavel Kučera už dál nebyl schopen nápor práce sám zvládat. Za současné vyhrocené situace by to ale mohlo být vnímáno i jako projev toho, že se prezident republiky jen snaží využít současné dlouhodobé rekonvalescence Ivy Brožové. Ve druhé kompetenční žalobě jde, stručně řečeno, o rozpor mezi zněním ústavy, kde se hovoří o tom, že prezident jmenuje místopředsedy NS, zatímco zákon o soudech hovoří o jednom místopředsedovi. Až dosud také měl NS pouze jediného místopředsedu. Když v roce 2002 Jaroslav Bureš jako ministr spravedlnosti v Parlamentu obhajoval nový zákon o soudech, který, jak říká, „téměř celý psal vlastní rukou“, zvítězil prý právní názor, že použití jednotného čísla má své opodstatnění, protože je tím popsán existující stav.
Iva Brožová se s tím v kompetenční žalobě proti postupu prezidenta republiky ztotožňuje a argumentuje tím, že po třinácti letech naplňování a respektování zákona lze dnes již hovořit o ústavní zvyklosti. Principiálně by ovšem proti rozšíření počtu místopředsedů NS nebyla, protože když soud začínal, měl pár lidí a dnes je soudců více než šedesát. K případnému zvýšení potu místopředsedů by ale muselo dojít „v souvislosti s jiným, nezpochybnitelným soudcem, na základě objektivně zhodnocené vnitřní potřeby soudu a nikoliv jen na základě momentální potřeby“.
Nic osobního.
Iva Brožová se důrazně ohrazuje proti pokusu mluvit o svých soudních sporech jako o souboji s Václavem Klausem nebo Jaroslavem Burešem. Odmítá jakoukoli personifikaci a zdůrazňuje, že jde o věc jejího svědomí, vědomí principiálního významu soudcovské nezávislosti pro demokratický právní stát. „S výhrami nebo prohrami to nemá nic společného. Pokud se to bude pořád zvrtávat tímto směrem, tak to škodí mně, panu prezidentovi, doktoru Burešovi, ale i všem jednotlivým občanům, kteří se ve svém životaběhu s důvěrou obracejí na soudy a čekají, že tam najdou nezávislého soudce a plnohodnotnou individualitu. Nejen odborně vzdělaného člověka, ale i člověka, který bude hledat spravedlnosti a bude nezávislý,“ dodává.
Také Jaroslav Bureš tvrdí, že sám sice nikdy žádné žaloby nepodával a podávat nebude, ale je k dispozici paní předsedkyni k jednání a dohodě, protože je to jeho povinnost. To je podle něj právě ta zkušenost z politiky, která je pro řízení takové instituce, jako je Nejvyšší soud, dobrá.
Teď se to ale dobře mluví, když ÚS ještě nerozhodl a Iva Brožová je stále v pracovní neschopnosti. Její zotavování ale prý probíhá úspěšně a kolem poloviny prosince by se možná mohla vrátit do úřadu, který zatím Jaroslav Bureš, jak se sám vyjádřil v televizi, řídí s Pavlem Kučerou „ve shodě a velmi intenzivně“.
Bureš: Jsou podjatí
Minulý pátek, v době, kdy se dokončovala příprava tohoto čísla týdeníku EURO, vystoupil Jaroslav Bureš na tiskové konferenci. Pozastavil se nad tím, že ÚS nevyhověl jeho žádosti, aby byl účastníkem řízení o jeho přidělení k NS. „Jedná se o mně, ale beze mě. Je to připravená akce, jak mě dostat z justice,“ prohlásil. Ústavní soudce Elišku Wagnerovou, Pavla Holländera, Františka Duchoně, Vojena Güttlera a Michaelu Židlickou označil Jaroslav Bureš za podjaté, protože jde o dobré známé Ivy Brožové. „Paní Wagnerová a pan Hollänedr se ani netají záští vůči mně,“ řekl. Za podivné označil, že v senátu, který řeší jeho jmenování místopředsedou NS, je opět Dagmar Lastovecká, spolužačka Ivy Brožové, která byla členkou senátu i v případu odvolání Ivy Brožové z funkce.
Uvedené soudce se týdeníku EURO nepodařilo kontaktovat. Sama Iva Brožová nepopírá, že se znají. Už proto, že jde vesměs o její bývalé kolegy. „Je jasné, že se soudci mezi sebou znají. Znají se se mnou, znají se s doktorem Burešem,“ prohlásila. Ohradila se proti „spekulativní rovině“, kterou do věci údajně opět vnáší Jaroslav Bureš. „O tom, zda by uvedení soudci měli být z řešení mého případu vyloučeni, rozhodoval ÚS už v případu mého odvolání z funkce. Rozhodl negativně. Tak, že nelze o podjatosti hovořit,“ uvedla.