Pověstní korupčníci nikde. Před soudem je jen jeden za bizarní nehodu s přejetou Vietnamkou
Policistům kauza zločinců a korupčníků ve vysokých politických funkcích taje jako sněhulák v sauně. Podstata trestného činu tak, jak ji formuloval se svým neodolatelným a suverénním úsměvem vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, je kryta indemnitou, tedy nedotknutelností. Nikoli imunitou, jak chybně stále uvádějí kolegové v médiích. Prostě za nakládání se svým mandátem je poslanec trestně neodpovědný, a nelze tedy z toho, že ho složil, odvozovat skutkovou podstatu trestného činu. Má to logiku, bez níž by demokracie asi těžko fungovala.
Je nepředstavitelné, že by policisté mohli obdobně někoho trestně stíhat za zákon, který odhlasoval. Může se to leckomu nelíbit, ale tahle praxe do civilizovaných zemí opravdu nepatří.
Zda do této společnosti patří i státní zástupce Ištvan, který zákonnost pojímá jako indiánský náčelník Vinnetou a hledá, kudy by obešel rozhodnutí Nejvyššího soudu jako nepřátelské palisády, je bohužel věcí jeho přímého nadřízeného, nejvyššího státního zástupce. Ale tak to má být v civilizované společnosti. Politici ať si křičí, jak chtějí.
Je celkem pochopitelné, že ústavní principy dělby moci a jejich důsledky v právním postavení poslanců, členů vlády či prezidenta jsou natolik složité, že jim veřejnost příliš nerozumí. Její rozezlení na český Kradlákov se proto nyní otáčí proti soudcům Nejvyššího soudu, kteří podle ní dělají z poslanců nadlidi. Ono tomu tak sice není, ale letité zneužívání imunity k beztrestnosti při dopravních přestupcích i jiné, zcela nepochybně kriminální chování některých zákonodárců prostě vyvolávají veřejnou reakci.
Ten nám starším dobře známý hlas pracujícího lidu by ale neměl přehlušit fakt, že i se sprostým podezřelým se má jednat podle zákona. A páteční zproštění vazby Jany Nagyové, Romana Bočka a Ondreje Páleníka ukazuje, že policie, státní zástupce ani okresní soudce v Ostravě si s tou zákonností moc hlavu nedělali. Drželi ve vazbě podezřelé přinejmenším po nějaký čas bezdůvodně, a tudíž nezákonně.
Jak silné jsou důkazy
Tohle nejsou rumunští kapsáři z tramvaje číslo 22, které lze strčit do díry a oni už budou vědět za co. Že to vyvolalo prudkou reakci dotčených politiků, není překvapivé. Ištvan Vinnetou přece musel vědět, do jaké se pouští hry, když vyrážel o oné půlnoci do Úřadu vlády. A jen on ví, nakolik skutečně silné byly nasbírané důkazy a nakolik z toho důkazy udělala až konstrukce policie a státních zástupců, aby měli policisté záminku k domovním prohlídkám a nátlakové vazbě, při níž mohou získat něco skutečně hodnotného.
Od data razie to přitom vypadá den ode dne více a více na druhou variantu. A za ní z mlhy vystupuje plán na svržení vlády disponující sice křehkou, ale přesto stále drženou sněmovní většinou. A přesun – alespoň dočasný – velké části výkonné moci do rukou volně voleného prezidenta.
Nebo máme věřit tomu, že policie a státní zástupci konečně zahájili skutečný a neohrožený boj s korupcí? Jen to dopadlo tradičně česky jako u firmy Pat a Mat způsobením nedozírných škod?
Maléry české demokracie
Pověstní korupčníci nikde. Před soudem je jen jeden, omamnými látkami za roky zdevastovaný, a to ještě za bizarní nehodu s přejetou Vietnamkou. Kromě něj už máme pouze sto padesát milionů korun a několik desítek kilogramů zlata v policejním depozitu, o jejichž vlastníkovi nevíme ani zbla a neví to ani policie. Při téhle neschopnosti by skoro nepřekvapilo, kdyby ani nevěděli, kdo všechno měl k tomu bankovnímu šuplíku klíče.
První případ by byl katastrofální prohrou české demokracie a druhý malérem. Po pravdě řečeno je ale těžké si představit, že ať to bude tak nebo onak, ve vedení police a na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci se nemusí měnit nic. Anebo nám snad dotyční Pat a Mat předvedou opravdového zlého kmotra? To by byla asi jediná akceptovatelná omluvenka.
