Náš časopis slavil tuto neděli patnáct let své existence. Po revoluci jsem ho vídával jako fialové noviny na stánku, snad jsem si i nějaký výtisk koupil. Nebudu lhát, že jsem ho přečetl od začátku do konce. Když Michal Voráček titul zakládal, bylo mi devatenáct, studoval jsem na univerzitě a měl jsem zcela jiné starosti než číst ekonomický tisk.
Natož abych tehdy předvídal, že budu jednou šéfredaktorem týdeníku. Stejně tak podnikatelé zakládající po revoluci své firmy nemohli vědět, kde budou za patnáct let. Z některých jsou dnes boháči, jiní stěží přežívají. Další už dávno pověsili své živnosti na hřebík a nechali se zaměstnat. Velká bude také skupina těch, kteří už zemřeli. Jako kdysi nadějný pražský zelinář Bartoš, jehož příběh přinášíme ve speciální příloze věnované výročí časopisu.
Hodně podnikatelů ze začátku devadesátých let ale stále funguje a svůj byznys rozvíjí. Svědčí o tom několik tisícovek předplatitelů našeho titulu, kteří s námi vydrželi více než desetiletí. A stejně jako jsou už v Profitu jiní novináři, přicházejí i noví čtenáři. Je to generace dvacátníků a třicátníků, která právě zakládá své firmy, vstupuje na trh. Můžeme to brát jako důkaz, že drobnému podnikání se navzdory všem peripetiím poslední patnáctiletky daří. A malí a střední podnikatelé potřebují mediální platformu, viditelného zastánce, který by jim pomáhal v orientaci. Proto má Profit i po patnácti letech stále své místo na trhu, svůj smysl.
