Titul Evropského hlavního města kultury není jen reklamní trik
Nespokojenost s vlastním městem a touha něco změnit byly impulzem, který dal vzniknout dvěma bezprecedentním projektům. Případ Plzně i nevítězné Ostravy ukazuje, že titul Evropského hlavního města kultury není jen reklamním trikem.
Na základě jediné dosavadní české zkušenosti z roku 2000 by se mohlo zdát, že titul Evropské hlavní město kultury je pouze jakousi marketingovou značkou, která přinejlepším přinese pár měsíců turistické slávy. Jenže po zkušenostech z letošního léta se věci jeví trochu jinak. Do vrcholící soutěže o evropské centrum kultury pro rok 2015 se proti sobě postavily třetí a čtvrté město republiky, Ostrava a Plzeň. A oběma účast ve finále pomohla oživit veřejné prostory i komunitní život.
Kulturní pojistka
„Jestli má titul pomoci ke změně, tak jsme rozhodně na správném místě,“ říká v plzeňské kavárně Inkognito Roman Černík, vysokoškolský učitel a zakladatel plzeňského nezávislého centra kultury Johan. „V porovnání třeba s východními Čechami na tom nejsme v našem kraji s kulturou moc dobře. Když jede plzeňské divadlo na zájezd, skoro nikdy to není do západočeského kraje, není tu vlastně kde hrát,“ vysvětluje. Dobře na tom není ani sama Plzeň. Divadla jsou tam dvě, Divadlo J. K. Tyla a Alfa, která částečně plní funkci scény pro mládež. První z nich sice hraje na dvou scénách, ale komorní scéna sídlí v nevyhovující budově bývalého kina. Navíc je místní nabídka málo různorodá, ani jedna z místních scén se neorientuje na alternativní divadelní formy. Nedostatek divadelních prostor a malá žánrová pestrost jsou nejviditelnějším rozměrem plzeňského kulturního deficitu. Ten se ale projevuje i jinak, například neexistencí důstojného působiště pro místní filharmonii nebo prostě i tím, že když se řekne „Plzeň“, vybaví se vám opravdu jen pivo. Podle místních doplácí na svoji minulost města, které se znelíbilo komunistickému režimu. Nevýhodou je ale v tomto smyslu také blízkost české metropole. „Měla by tu vzniknout konkurence, možnost výběru mezi běžnou a alternativní scénou. Blízkost Prahy ale samozřejmě do jisté míry podobné projekty brzdí,“ konstatuje Roman Černík. Přestože se hodně mluvilo o tom, že právě odlehlá Ostrava potřebuje vydatnou kulturní injekci, dá se totéž říct o Plzni, i když z jiných důvodů. Každopádně obě města během léta vyvinula ucelený kulturní plán, na němž spolupracoval nespočet lidí a sdružení napříč místní společností. V Plzni například odcházející náměstkyně primátora a předsedkyně správní rady společnosti Plzeň 2015 Marcela Krejsová prosadila přijetí strategického dokumentu Program rozvoje kultury ve městě Plzeň na léta 2009 až 2019. „Říkala jsem si, že tu nebudu věčně a že by bylo dobré pojistit, aby se z plánů pro kandidaturu alespoň něco realizovalo. Mrzí mě totiž, že se z patriotství dnes stala skoro hanebnost. Chtěla bych vrátit Plzeňákům hrdost na jejich město a také sem vnést více tolerance a vstřícnosti,“ vysvětluje své zapálení pro oživení plzeňské kultury energická žena, která jako první přišla na radnici s nápadem ucházet se o titul.
Pražské memento
Horečná aktivita lidí, jako je Marcela Krejsová, už nese ovoce. V Plzni, ale i v Ostravě s neméně oddaným kreativním týmem se podařilo přivést občany k diskusi o budoucnosti města a zapojit je do jejího utváření. V Plzni v rámci prvního kola soutěže pravidelně probíhala v kavárnách, restauracích a galeriích neformální setkání „jeden na jednoho“, během nichž si lidé mohli tváří v tvář pohovořit s osobnostmi kulturního, uměleckého a duchovního života ve městě. Poprvé se tak v českém měřítku použil koncept, který se uplatnil znovu a viditelněji v Praze při říjnovém auditu české kultury. Do plánování kulturního dění do roku 2015 i po něm byly důsledně zahrnuty již existující spolky a iniciativy od divadelních festivalů přes plzeňskou župu Sokola až po aktivity místního Spolku pro obnovu venkova. Setkání s veřejností probíhala pravidelně i v Ostravě a na každém z nich se sešlo kolem stovky lidí. Město se snaží o rozptýlení kulturního dění do všech svých koutů; například vystoupení festivalu Folklor bez hranic bylo k vidění v mnoha městských obvodech včetně fádních panelových sídlišť. V případě obou kandidátských měst se nabízí srovnání s Prahou, která byla jedním z devíti miléniových Evropských hlavních měst kultury v roce 2000. Projektu tehdy chyběla ucelená koncepce i jakákoliv diskuse o tom, co by měl titul městu přinést. Pod hlavičkou Evropského hlavního města kultury se uskutečnily především akce zavedených umělců, které by se udály tak jako tak. Běžní Pražané byli do dění vtaženi minimálně, stejně jako nezávislé umělecké skupiny, spíše než na ně projekt cílil na turisty a mezinárodní viditelnost města. Paradoxně tentýž rok klesl počet zahraničních návštěvníků, kteří ve městě přespali, o 6,7 procenta.
Světovar, základ přestavby
„Když jsme komisi vysvětlovali, že cílem našeho projektu je, aby lidé vyšli ze své ulity, z té tradiční české uzavřenosti, koukali na nás jak zjara,“ vzpomíná Vilém Dubnička, plzeňský divadelník a člen kreativního týmu Plzeň 2015. „Leckdo nám sice říká, že takovéhle velké myšlenky zavánějí dobou minulou. Máme k nim u nás historickou averzi. Já ale věřím tomu, že lidé potřebují i jiný druh saturace, než jsou peníze a kariéra. Potřebujeme kulturu a komunitní identitu, domov by neměl končit dveřmi našeho bytu,“ líčí vizi proměny jednoho města. Pravdou je, že se tato alternativní myšlenka na dosavadní podobě plzeňského projektu viditelně podepsala. Otevřenost, různorodost a překonávání stereotypů jsou výrazně vepsány především do genotypu zásadního investičního projektu Plzně 2015. Jedná se o přestavbu historického areálu pivovaru Světovar na multikulturní umělecké centrum současného umění. V památkově chráněném industriálním objektu ve čtvrti Slovany vzniknou pod názvem 4 × 4 Cultural Factory čtyři prostory pro divadelní, hudební, taneční a výtvarné produkce, zkušebny pro umělce, multimediální studio, ubytovací kapacity pro rezidenční umělce. Prostor by měl být maximálně otevřený všem žánrům a umělcům z celého světa. Dlouhodobé působení některých z nich v Plzni bude usnadněno tím, že budou moci přímo v areálu několik měsíců žít a zapojovat místní scénu do svých projektů. Nepočítá se přitom jen se zkušenými profesionály, ale také s podporou začínajících umělců nebo nadějných amatérů: „Umělecká vize projektu Plzeň 2015 počítá s inovativními metodami práce, kam patří umělecký koučink – kouči budou jak domácí, tak zahraniční experti – nebo takzvaná banka kreativního kapitálu, v níž se kumuluje nabídka pro podnikatelský sektor. „Jde o dlouhodobý proces profesionalizace a zvyšování kompetencí nejen v umělecké sféře,“ popisuje projekt umělecká ředitelka projektu Plzeň 2015 Yvona Kreuzmannová.
To Beer or Not To Beer
Přestože v českém prostředí se jedná o koncept poměrně neznámý (dosud tu existuje jediný objekt blízký zaměřením, pražská Meetfactory), plzeňský plán navazuje na již fungující evropskou síť podobných kulturních center. Inspirací pro přestavbu Světovaru jsou například francouzské Maisons Folies nebo kodaňské kulturní středisko v historické budově pivovaru Carlsberg. „Projekt nového Světovaru byl vytvořen na základě zkušeností zvenku. Například je u podobných objektů zvykem, že jsou co možná energeticky úsporné a mají nízké provozní náklady. Také se tu po vzoru již existujících center chystá restaurace, která bude vlastně dotovat uměleckou část projektu. Část zaplatí rezidenční prostory. Cílem je, aby nájemné pro umělce bylo spíše symbolické,“ uvádí další člen kreativního týmu Plzeň 2015, architekt Jiří Boudník. Multikulturní umělecké centrum se zároveň stalo základním stavebním kamenem evropské dimenze plzeňského projektu, a to nejen díky svému názvu. Již nyní, dřív, než prostor vůbec mohl dostat novou podobu, inicioval tým Plzeň 2015 vznik evropské sítě „To Beer or Not To Beer“, která propojuje umělecká centra vybudovaná v bývalých pivovarech. Kromě 4 × 4 Cultural Factory by měly do konce roku 2013 v areálu Světovaru vzniknout městský archiv a Muzeum designu a životního stylu. Dalšími investičními projekty Plzně 2015 jsou nové budovy divadla a Západočeské galerie, které by měly stát do konce roku 2014. Program akcí v následujících letech a v roce 2015 zatím není definitivně naplánován, rozhodne o něm mezinárodní umělecká rada. Hrubé obrysy ale už existují. V Plzni v osudném roce proběhne například festival vysokých uměleckých škol Evropy, festival Tanec Plzeň, unikátní výstava díla plzeňského rodáka Jiřího Trnky nebo venkovní divadelní a street-artové festivaly. Novou podobu by měla získat nábřeží plzeňských řek a Štruncovy sady, rekreační zóna na soutoku Radbuzy a Mže. Celkem by měl projekt vyjít na 2,6 miliardy korun, z toho zhruba 480 milionů má poskytnout stát. Přestože doba není lehká, Plzeňané se o peníze na svou kulturu příliš bát nemusejí. Souznění ČSSD a ODS, na které si po komunálních volbách musejí zvyknout nejen zde, je v otázce Evropského hlavního města kultury obzvlášť harmonické. „Při koaličních jednáních panovala naprostá shoda na tom, že titul je pro obě strany jednou z hlavních priorit,“ sdělil týdeníku EURO budoucí primátor Plzně Martin Baxa (ODS). Jak ale připustil, dílčí komplikace už nastaly. „Padlo rozhodnutí, že nakonec nedostaneme šedesát milionů korun z regionálního operačního programu na revitalizaci Štruncových sadů. Uděláme si analýzu a rozhodneme, co dál,“ dodává Baxa. S pracemi v hlavním městském parku se nicméně mělo začít už letos.
Spolupráce 2015
Přestože Ostrava titul nezískala, kulturní infrastruktura se bude ve velkém stavět i zde. Dále poběží některé periodické akce, které kandidatura nastartovala. A stěžejní část ostravského projektu, kulturní klastr Černá louka s galerií a koncertní síní, přece jen vznikne. „Myšlenka zástavby bývalého brownfieldu v samém centru města je natolik zajímavá a nadčasová, že ji rozhodně neopustíme. Zadali jsme již zpracování územní studie podle vítězného návrhu architektonického studia Maxwan,“ sdělila týdeníku EURO Andrea Vojkovská, tisková mluvčí statutárního města Ostravy. Otázkou však je, kdy to bude. Jak totiž mluvčí města připouští, dostupné zdroje nestačí. „Poté co jsme nezískali titul, musíme přehodnotit zdroje financování. Již minulé zastupitelstvo schválilo střednědobý plán, v němž vyčlenilo na zástavbu Černé louky dvě miliardy korun. Další prostředky získáme z externích zdrojů,“ uvádí Vojkovská. Kromě bezodkladné realizace hlavní stavby se Ostrava bude muset vzdát také některých programových plánů, například bohaté umělecké produkce v rámci plánované strategie Perpetuum mobile. Je ale možné, že „kreativní kapitál“, který shromáždila Ostrava, bude alespoň do určité míry využit díky spolupráci obou kandidátských měst. Vidí to tak alespoň Vilém Dubnička: „V Ostravě mají spoustu dobrých nápadů, v roce 2015 se určitě uplatní nějakým způsobem i tady v Plzni. O tom všem teď začínáme jednat.“
