Menu Zavřít

Patron škodováckého zázraku

16. 11. 2020
Autor: Euro.cz

Díky Janu Vrbovi získalo Česko opravdu globální značku Je oblíbenou postavou teoretických debat na téma „co by, kdyby“. Jan Vrba (3. června 1937 až 4. listopadu 2020) se po sametové revoluci ocitl ve správnou dobu na správném místě a jen málo scházelo k tomu, aby se ta správná doba ještě o něco protáhla. Z bran továrny v Mladé Boleslavi na začátku devadesátých let už několikátým rokem vyjížděl Favorit, pro Škodovku revoluční auto – po desítkách let konečně vůz s motorem vpředu. Jenže firma byla i kvůli investicím do Favoritu na dně, dlužila šest miliard a sama nezvládala držet krok se západní konkurencí.

Jedna z nejstarších automobilek na světě stála před nejdůležitějším rozhodnutím ve své historii. A měla obrovské štěstí.

Po volbách v roce 1990 se stal ministrem průmyslu někdejší generální ředitel liberecké Textilany, dlouholetý manažerský praktik Jan Vrba. Atmosféra doby přitom jeho pohledu na zdevastované hospodářství příliš nepřála. Lidé chtěli „Čechy Čechům“ a spíše jim imponoval teoretický pohled tehdejšího ministra financí Václava Klause, který chtěl ekonomiku rozdat přes kupony českým lidem, jimž ale chyběly jakékoli zkušenosti a také nedisponovali žádným kapitálem. Navíc byli Češi po čtyřiceti letech komunistické propagandy zmasírováni antiněmeckými náladami a děsila je postava sudetoněmeckého revanšisty, který si brzy přijde pro svou severočeskou továrnu a vilu. Uvažovat o přímém prodeji Škodovky do Německa se v takové atmosféře rovnalo vlastizradě.

Přesto se o to Jan Vrba pokusil, měl přitom všude kolem sebe nepřátele. Klaus přímý prodej odmítal, Václav Havel se zhlédl ve francouzském Renaultu, který měl o Škodovku také zájem. Kromě něj začalo kolem Mladé Boleslavi kroužit BMW. Bavoři zvažovali ve Škodovce výrobu malých aut. Ale pak tu byl ještě Carl Hahn, rodák z Chemnitzu a syn spoluzakladatele Audi, toho času šéf koncernu Volkswagen, který už v roce 1990 zahájil zahraniční expanzi koupí španělského Seatu. Hahn si uvědomil, o co tehdy v Československu šlo. S Vrbou si padli do oka a Hahn jako jediný nabídl záruku zachování značky Škoda, prudký rozvoj a kvalifikovanou práci pro české zaměstnance. Hahnovi s Vrbou tehdy asi drželi seshora palce všichni dobří čeští rodáci: Václavové Laurin a Klement, Emil Škoda i Ferdinand Porsche, protože plán se v roce 1991 uskutečnil. Firma ke Klausově nelibosti získala i určitou ochrannou dobu, aby zvládla vyvinout skutečně konkurenceschopné auto. Tím se v roce 1994 stala Felicia a později už opravdu „západní“ Octavia, která je dodnes symbolem škodováckého hospodářského zázraku.

Jan Vrba měl ale v roce 1992 připravený ještě privatizační projekt kopřivnické Tatry, do které chtěl investovat další německý gigant Mercedes. Projekt před podpisem ale zastavil nový premiér Václav Klaus. Stejně skončily i další Vrbovy projekty na získání stabilního zahraničního partnera pro Liaz či plzeňskou Škodovku. Úspěšný příklad Škody Auto už žádná tradiční česká firma nezopakovala.

Ekonom a bývalý politik Občanského fóra a Občanského hnutí Jan Vrba se pak stáhl z politiky a posledních téměř 20 let byl jedním z akcionářů české firmy Tonak, jednoho z největších světových výrobců pokrývek hlavy. Pracoval také pro skandinávský investiční fond, s nímž udělal několik akvizic, nejúspěšnější z nich byla textilka Fezko Strakonice.

FIN25

O autorovi| Jan Novotný, novotnyj@mf.cz

  • Našli jste v článku chybu?