Třetí zastávka nedávné zahraniční cesty Mitta Romneyho se odehrála v Polsku. A republikánský kandidát na prezidenta USA tu nešetřil chválou na adresu místní ekonomiky: „Když dnes ekonomové mluví o Polsku,“ prohlásil Romney ve Varšavě, „nelamentují nad chronickými problémy, ale popisují, jak tento národ posílil jednotlivce, omezil těžkopádnou ruku vlády a stal se nejrychleji rostoucím hospodářstvím v Evropě.“
Nebyl to tak velký lapsus jako jeho vzývání izraelského zdravotnického systému, ale dobré to také nebylo.
Znehodnotit měnu
V první řadě je třeba říci, že Polsko má výrazně větší vládu než Spojené státy. V roce 2007, tedy před krizí, dosahovaly výdaje polské vlády 42 procent hrubého domácího produktu země. Americká vláda vydala 37 procent. A navzdory tomu, co Romney říkal, nelze v Polsku vypozorovat ani trend postupného zmenšování vlády. Podíl veřejných výdajů na HDP byl v roce 2007 zhruba stejný jako v roce 2000. Ano, a abychom nezapomněli, v Polsku mají veřejné zdravotnictví.
Kromě toho existuje i dobré vysvětlení pro relativní odolnost Polska vůči krizi ve srovnání s většinou Evropy: oslabení polské měny. Nebo, jak tomu říkají republikáni, její „znehodnocení“. Když začal do evropských periferií přitékat kapitál, reagovali Poláci zpevněním měny. A když řeka kapitálu vyschla, Polsko rychle získalo zpět konkurenceschopnost oslabením zlotého, místo aby se spoléhalo na pomalou a nepříjemnou „vnitřní devalvaci“.
Jinými slovy, současný polský úspěch jasně ukazuje jednak to, že velká vláda není nic tak špatného, a jednak že někdy je správné znehodnotit měnu. Skutečně nemohl někdo Romneymu říci, aby dělal své domácí úkoly?
Dooh Nibor
Mnoho debat vyvolala také poslední zpráva Centra pro daňovou politiku o dopadech Romneyho daňových plánů na rozdělení bohatství. Podle ní lze Romneyho nápady označit jako Dooh Nibor – to je Robin Hood obráceně.
Romney zprávu zpochybňuje jako dílo „liberálních skupin“. Můžeme se zkusit ptát, zda se Centrum pro daňovou politiku, které je úzkostlivě nestranické, nedobralo svého výsledku na základě pochybných předpokladů, a zda by se tedy při použití jiných předpokladů nemohl Romneyho plán ukázat v lichotivějším světle. Odpověď zní: Ne. Centrum se dokonce snažilo, seč bylo, aby ve sporných momentech pracovalo s variantami pro Romneyho příznivějšími.
Čtěte také:
Romney si za kandidáta na viceprezidenta vybral Ryana
Paul Ryan: nejmladší politický veterán
Prezidenta USA zvolí ženy a etnické menšiny
Analytici v podstatě udělali toto: vzali Romneyho za slovo a počítali s jeho plánem kompenzovat výpadek v rozpočtu po snížení daně z příjmů rozšířením základny, tedy omezením a rušením výjimek a jiných skulin. Také ovšem předpokládali, že Romney nebude chtít zdanit dividendy a kapitálové zisky jako běžný příjem, jelikož to několikrát jasně řekl.
Optimistický výpočet
Takže které výjimky se budou rušit? Analytici v Centru pro daňovou politiku pracovali s variantami maximálně přátelskými vůči Romneymu tak, aby se rozšiřování základny týkalo především nejvyšších příjmových skupin. Pointou je, že i s tímto přístupem jsou daňové škrty pro nejbohatší Američany mnohem objemnější než výjimky a skuliny, které by bylo možné zrušit a zacelit.
Analytici poskytli Romneymu všechny výhody, které mohli, ale jeho plán se i tak ukazuje jako přerozdělení od střední třídy k bohatým. V praxi by dopadl bezpochyby mnohem hůř.
Autor je laureátem Nobelovy ceny za ekonomii © 2012 New York Times
ČLÁNKY DO MAILU