Pavel Kohout: Japonsko, Česko, centrální bankéři a ekonomičtí fušeři

Zajímalo by mne, proč se má obyčejný občan a daňový poplatník radovat z toho, že bude dostatečně vysoká inflace. Velice děkuji za odpověď. Takto se neznámý čtenář jednoho zpravodajského serveru ptal jistého ekonoma na téma deflace a měnové intervence.

Odpověď, kterou dostal, zněla následovně:

Dobrý den, tím, že neztratí práci. Podívejte se například na Japonsko, jak dopadlo se svou deflační spirálou. Zcela ztratilo konkurenceschopnost, a stále se nedokáže naplno vymanit z problémů. Navíc pro běžného spotřebitele není až tak důležitá inflace jako to, jaké jsou jeho reálné příjmy. Tedy nominální částka na výplatní pásce minus inflace. Až pak se uvidí, jestli ho inflace nějak postihla.

Toto je smutný doklad, jak špatně a povrchně někteří ekonomové chápou mechanismus deflační spirály. Zmíněný ekonom si nikdy pořádně neprostudoval, co se v Japonsku ve skutečnosti stalo. Spolehl se na přežvýkaný výklad podaný druhořadým vyučujícím na třetiřadé fakultě. Řekněme si nyní, jaký je skutečný mechanismus deflace a co se v Japonsku vlastně stalo.

Nyní podrobněji k mechanice jednotlivých bodů.

Úvěrová expanze

Na počátku byl obrovský růst a úspěch japonské ekonomiky. Tento úspěch nebyl poháněn jen pílí a technickou vyspělostí Japonska, ale také úvěrovou expanzí. Její tempo ještě rostlo během 80. let. Vrcholným bodem byl rok 1989.

Cenová bublina

Vlivem expanze bankovních úvěrů rostly ceny. Zejména ceny akcií a nemovitostí. Japonská centrální banka, posedlá sledováním cen spotřebního zboží, si ničeho nevšímala. Dokonce ani během let 1985 až 1990, kdy ceny komerčních nemovitostí vzrostly o 175 procent, centrální banka nereagovala. Ani extrémní růst akciového indexu NIKKEI nebyl centrálním bankéřům podezřelý.

Bankovní krize

Co je nutným, logickým a neodvratným důsledkem investování velkého objemu úvěrů do předražených nemovitostí? Bankovní krize, samozřejmě. Banky v jednom momentě zjistí, že půjčily příliš mnoho, že velké procento úvěrů pravděpodobně nebude spláceno a že jakékoli další úvěry budou nutně rizikové.

A co se stane, když banky ve velkém investují do akcií, jejichž hodnota výrazně poklesne? Přecenění postihne účetní bilance, což má za následek ztráty a rovněž omezení aktivit.

Výsledkem je okamžité zbrzdění úvěrové činnosti; v Japonsku se tak stalo během roku 1990. Ale špatné úvěry jsou problém, který se obvykle táhne dlouhá léta. Jejich objem vyvrcholil až v roce 2001, kdy podíl špatných úvěrů dosáhl hodnoty 8,5 procenta hrubého domácího produktu. A ještě o řadu let později Japonsko stále nebylo bez problémů.

Krize nemovitostí

Úvěrová inflace bývá obvykle úzce spojena s nemovitostmi. Do nich se investují velké částky, které jsou obvykle na úvěr. Vesměs jde o dlouhodobé projekty. Proto odvětví nemovitostí bývá více než kterékoli jiné spojeno s hospodářským cyklem a případně s bankovními krizemi.

Japonská krize bank a nemovitostí tvořila spirálu dvou či tří proměnných, které se navzájem ovlivňovaly: pokles cen nemovitostí (a také akcií) měl za následek růst podílu špatných bankovních úvěrů. Špatné úvěry pak měly za následek zabrzdění úvěrové činnosti a další pokles cen nemovitostí a akcií.

Deflace

Skutečnost, že bankovní krize má za následek menší objem nových úvěrů, je celkem triviální. Že klesají ceny nemovitostí, je rovněž triviální. Stejně jako pokles cen akcií, zejména v případě, kdy akciový trh sestává především z akcií bank.

Není ani tak překvapující, že tento vývoj má za následek i pokles cenové inflace, případně rovnou cenovou deflaci. Zde je nutno zopakovat a zdůraznit – pro absolventy třetiřadých ekonomických fakult – že cenová deflace je důsledkem deflace peněžní (zejména úvěrové). Cenová deflace je vždy důsledkem bankovní nebo hospodářské krize a nikdy její příčinou; s podstatnou výjimkou případů, kdy ceny klesají v důsledku vyšší produktivity nebo výrobních kapacit.

Japonská finanční historie nám ukazuje, že obavy z poklesu spotřebitelských cen jsou bezpředmětné – a naopak, vyšší cenová inflace nemusí znamenat žádnou skvělou zprávu.

Mudrování teoretiků o hrozbách deflace byla a jsou z větší části nesmyslná. Japonská úvěrová deflace sice evidentně může za pokles cen nemovitostí a akcií, ale klesající ceny praček (a tak dále) jsou determinovány technologicky. Stejně tak ceny elektrické energie a mnoha dalších položek.

Hledat v japonské cenové deflaci kořen tamní vleklé hospodářské recese a stagnace je pomýlenost. Kdo z poklesu maloobchodních cen dělá drama, usvědčuje sám sebe z toho, že ví málo jak o japonské ekonomice, tak o ekonomii a financích na teoretické úrovni.

Kde udělali soudruzi z ČNB chybu

Mezi nynější českou ekonomikou a japonskou ekonomikou v 90. letech je více rozdílů než podobností. Hlavním rozdílem je absence úvěrové bubliny v nynějším Česku. Japonsko mělo v roce 1989 podíl bankovních úvěrů k HDP na úrovni 187,5 procenta. Dnešní česká ekonomika má tento poměr zhruba ve výši 57 procent. Při takto nízkém objemu úvěrů nemůže žádná deflační spirála vzniknout.

Celý článek čtěte na serveru Peníze.cz

O snaze ČNB zabránit deflaci čtěte více:

ČNB drtila korunu tři dny, utratila 200 miliard

ČNB lepí intervencí díry v hospodaření

Tomšík hájí oslabení koruny. Zdražení má podle ČNB nastartovat spotřebu