Česká vláda zavedla plošný zákaz silných alkoholických nápojů. Komentátoři se předhánějí v názorech, málokdo ale zdůrazňuje jeden aspekt. Generální ředitelství cel zaměstnávalo ke konci roku 2011 celkem 5614 lidí, jeho náklady činily 4,03 miliardy korun. Jakou službu celníci za tyto peníze poskytovali veřejnosti?
Dnes už víme, že nedokázali ochránit zdraví a životy mnoha lidí před nekvalitním nelegálním alkoholem. Výmluvy na nedávné snižování nákladů neobstojí, neboť úřady tolerovaly celý rozsáhlý černý alkoholový průmysl s mnohamiliardovým ročním obratem již zhruba od první poloviny devadesátých let. Daňové výpadky jsou enormní, nemluvě o mrtvých a slepých. Neexistuje omluva.
Co tedy celníci dělají, když víme, co nedělají? Objednáte-li si přes internet třeba knihu nebo hračku pro dítě ze země mimo EU, pošlou vám soubor lejster. Vyplňujete kolonky, voláte na věčně obsazené číslo a nakonec se dostavíte do celního skladu, doplatíte DPH a clo a pak dostanete zásilku. Neexistuje slušnější a zároveň výstižné slovo než opruz.
Zatímco Češi válčí s metanolem, státy eurozóny se dohodly, že do konce roku 2012 vytvoří celoevropský úřad bankovního dohledu. Nečlenské země mají možnost se připojit, ale bez hlasovacího práva. To rozzlobilo Švédy, kteří euro přijmout nehodlají, ovšem nechtějí přijmout ani princip „o nás bez nás“. Britové rozzlobeni nejsou, neboť se zkrátka účastnit nebudou.
Všichni ti přátelé stále těsnější integrace za jakoukoli cenu by si měli uvědomit, co evropský závazek obnáší: vytvořit během 105 dnů orgán, který bude hlídat šest tisíc bank, jejichž kombinovaná suma špatných úvěrů se odhaduje v tisících miliard eur. Hodně štěstí. Připomeňme, že Japonsko mělo jednotný bankovní dohled v roce 1990, kdy začala tamní bankovní krize. Krize, jejíž následky dodnes trvají. Ať už úřad pro dohled nad evropskými bankami vznikne, nebo ne, na objemu špatných úvěrů se tím vůbec nic nezmění.
Čtěte také:
Heger: Řešíme, jak definovat bezpečný alkohol i vyšší zdanění
Brusel chce společný dohled nad bankami v eurozóně
A ještě třetí poznámka. Od počátku osmdesátých let až donedávna se centrální banky snažily o nízkou inflaci. Nyní, alespoň v USA a Velké Británii, se centrální banky snaží naopak inflaci poněkud nafouknout. Šéf Federálního rezervního systému Ben Bernanke oznámil začátek dalšího kola QE neboli kvantitativního uvolňování. Centrální banka bude kupovat dluhopisy, aby do ekonomiky uvolnila peníze a snížila úrokové sazby. Proč? Protože deflace je vnímána jako větší zlo než inflace. To si Japonci před dvaceti lety neuvědomili.
Každá regulace je otázkou priorit, lhostejno, zda jde o alkohol, banky nebo inflaci. Dobrý úřad se vždy pozná podle toho, že umí rozlišit podstatné věci od zbytečné byrokracie.
Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners
