Odbočka Pavla Mertlíka do světa politiky byla výjimečná. Dokázal to i před pěti měsíci, když nastoupil na post rektora Škoda Auto Vysoké školy. Předtím vedl dva a půl roku Bankovní institut. „Nepřišel jsem do neznámého prostředí, už nějakou dobu jsem byl členem akademické rady školy.“
Ministrem financí i místopředsedou vlády jsem byl rád. Byla to neuvěřitelná zkušenost. Nicméně když jsem nastupoval do vlády, měl jsem s Milošem Zemanem jasnou dohodu, že nebudu nikam kandidovat, nebudu poslancem. A bude to jen na jedno volební období. Nechci být celoživotním politikem. Šel jsem do pozice ekonomického místopředsedy vlády jako makroekonom a celý život jsem se držel své profese.
E15: Svět vysoké politiky vás už opravdu neláká?
E15: Předtím, než jste se stal rektorem vysoké školy v Mladé Boleslavi, jste vedl Bankovní institut. Bylo to v čase, kdy prožíval těžké období, vypadalo to, že skončí. Strávil jste tam dva a půl roku. Proč jste odešel?
Do Bankovního institutu jsem šel s vědomím, že budu dělat krizového manažera. Byla tam celá řada potíží, které bylo třeba odstranit. Odešel jsem až tehdy, když všechny obory byly reakreditovány a škola získala grant Technologické agentury ČR, čímž si zajistila existenci na nějakou dobu dopředu. Z hlediska akademického je v mnohem lepší kondici, než byla před mým příchodem. Pak jsem ale cítil, že se potřebuje dostat do další etapy. Mohl bych ji dělat, ale zlákala mne nabídka ze Škoda Auto Vysoké školy.
E15: Jak se taková nabídka objeví?
Mám určitý kariérní životopis, celý život jsem kombinoval manažerské pozice s akademickými. Mám jistou pozici v akademickém světě. To byl asi důvod. Ale na to se musíte zeptat někoho jiného.
Škola je investicí. Čili cena té investice by se měla – stejně jako u každé jiné investice – odvíjet od přidané hodnoty, kterou investorovi studium přinese
E15: Vysoká škola zřízená automobilkou je naprosto ojedinělá nejen u nás, ale i ve světě. Proč stála Škoda Auto u jejího vzniku?
Škola byla založena v roce 2000, v období vlny vzniku soukromých škol. Základním důvodem byla potřeba zajistit automobilce příliv kvalifikovaných manažerů s určitými vlastnostmi – s technickými kompetencemi, schopnostmi pohybovat se v mezinárodním prostředí. Nicméně v rámci Škody Auto je důraz na vzdělání dlouhodobý a systematický. Má už od roku 1927 velké učiliště s nematuritními i maturitními studijními obory.
E15: Jak se projevuje na chodu školy to, kdo je jejím zřizovatelem?
Škola má akreditovaný studijní program ekonomika a management podniků. Takových škol je v České republice mnoho, nicméně studijní program u nás je specifický. Má tři základní odlišnosti. Zaprvé: studijní programy tohoto typu trvají v bakalářském stupni tři roky, šest semestrů. U nás je ale sedmisemestrální. Semestr navíc je povinná odborná praxe pro všechny studenty. Ti ji absolvují buď ve Škodě Auto, anebo v některé z partnerských firem, převážně z automobilového průmyslu, ale nejenom.
Druhá věc: vychováváme ekonomy zejména pro průmysl. Proto máme zařazen do kurikula povinný blok technických předmětů. Smyslem není vychovávat techniky, ale jde o to, aby naši absolventi rozuměli technologickým procesům ve výrobě. To je nesmírně silná stránka našeho kurikula. Specialistů tohoto zaměření je na zdejším trhu práce opravdu málo. A třetí podstatná složka: protože Škoda Auto je součástí nadnárodního koncernu, je nezbytné, aby naši absolventi byli schopni pracovat ve velké nadnárodní firmě. Proto je u nás povinná výuka dvou jazyků po celou dobu studia. Nejde jen o odbornou jazykovou přípravu, ale zároveň o přípravu v oblasti interkulturní komunikace, interkulturních dovedností a podobně.
E15: Kolik lidí na vaší škole od jejího vzniku vystudovalo?
Nebylo jich málo, kolem dvanácti set.
E15: A všichni si našli místo?
Máme nulovou míru nezaměstnanosti absolventů. Dostávají výborné nabídky. Často si s ukončením praxe odnesou pracovní nabídku ze Škody Auto. Tohle skutečně žádná jiná škola nedokáže studentům zajistit. Ale na druhé straně to není omezující. Kdo vystuduje naši školu a chce pracovat v jiném odvětví než automobilovém, má také velké šance. Máme dnes absolventy, když to přeženu, od Patagonie po Čukotku.
E15: Jaká je „úmrtnost“ studentů?
Poměrně vysoká, kolem padesáti procent. To se ale nevymyká tomu, co je dnes na jiných vysokých školách. Rozhoduje se v prvním ročníku. Kdo jím projde, většinou ukáže, že na to takříkajíc má. Na straně druhé máme velmi liberální studijní řád. Ten umožňuje předměty studovat opakovaně. Čili pokud to někdo nezvládne na první pokus, nevyhodíme ho, může si předmět zopakovat. Téměř bez omezení. Nicméně jsme soukromá vysoká škola. Od státu nedostáváme na svou činnost ani korunu, stejně jako jiné soukromé vysoké školy. Takže se u nás platí školné. Jeden semestr stojí 28 tisíc. Na magisterském studiu 32 tisíc. Pokud někdo studuje pomaleji a s problémy, studium ho stojí více. Naopak nejlepší studenti studují zadarmo.
Pavel Mertlík (54) |
---|
Zastával funkce ministra financí a místopředsedy vlády ČR (1998–2001), poté působil jako hlavní ekonom v Raiffeisenbank (2001–2012) a rektor Bankovního institutu (2012–2015). Letos se stal rektorem Škoda Auto Vysoké školy. Od března 2014 působí v týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky. Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze. |
E15: Vy se s neprospívajícími studenty rozloučit dokážete. To se ale mnoha jiným soukromým školám stále nedaří. Když už je mají a s nimi jejich peníze, tak si je hýčkají...
To si nemyslím, možná to tak bylo více v minulosti. V každém případě moje zkušenost třeba na Bankovním institutu byla velmi podobná té ze zdejší školy. Institut si založily české banky a bankovní sektor rozhodně nechce nekvalifikované absolventy. A jinde je to podobné.
E15: Jak chápete školství? Je to dnes ještě poslání, nebo byznys, jako třeba v případě Univerzity Jana Amose Komenského?
Já bych se nerad k těm konkrétním příkladům vyjadřoval. Zaprvé je neznám a zadruhé vím, že v řadě podobných případů kolují nepřesné informace. Včetně toho, že se některým školám vytýkají věci, které jsou naprosto v pořádku.
E15: Co máte na mysli?
Třeba délka studia a problém takzvaných rychlostudentů. Zákon umožňuje, a má to logiku, aby bakalářské studium studovali kratší dobu studenti, kteří před tím absolvovali vyšší odbornou školu. Je možné jim uznat část předmětů, které absolvovali na vyšší odborné škole. Je to součástí obecného systému prostupnosti vzdělání, který se všude ve světě podporuje. A vím o školách, které za to byly kritizovány. Takže ony se někdy míchají hrušky s jablky. Teď mám na mysli některé podvodné formy studia.
E15: A jak tedy chápete školství?
Myslím, že poslání a byznys se nevylučují. Podívejte se na medicínu. Převážná část lékařů u nás jsou soukromníci, zároveň skládali Hippokratovu přísahu. Nepochybuji, že drtivá většina z nich ji čestně plní. A že jsou zároveň živnostníky nebo společníky nějakých společností a touto ekonomickou formou ji naplňují, na tom přece není nic špatného. To je totéž, jako kdybychom se ptali pekaře, proč peče ty housky. Chce na tom vydělat, nebo to dělá proto, aby lidé jedli dobré jídlo?
Se vzděláním je to úplně stejné. My soukromníci žijeme z příspěvků studentů, ze školného. A v našem případě i díky darům našeho zakladatele Škody Auto. U veřejných vysokých škol je tím, kdo dává objednávku a platí to, stát. Ale lidé, kteří tam pracují, by to bez dotací ze státního rozpočtu nemohli dělat. Prostě je to jenom jiná forma a jiný subjekt, který si práci objednává. A pro ně je to také byznys. Jinak co se týká mě osobně, učím kromě tříletého působení ve vládě celý život. Takže pro mě je to zcela určitě i poslání.
E15: Zmínil jste lékaře. Právě ti často po vystudování veřejné vysoké školy, za kterou neplatili, odcházejí do zahraničí za lepším platem. Co si o tom myslíte?
Na tom není nic špatného, svět je globalizovaný. My sami se snažíme o to, aby k nám chodili kvalifikovaní lidé z jiných zemí. Záleží na míře, ale v principu je to v pořádku. Řešením by bezesporu bylo nějaké spolufinancování. I v podobě školného. Nebo že by lidé byli odpovídajícím způsobem zdaněni. Tím by vrátili společnosti vložené peníze.
E15: Jste tedy pro zavedení školného?
Opakovaně jsem napsal, že zavedení školného v rozumné míře by bylo správné. A to školné by se v zásadě nemělo odvíjet od nákladů toho kterého studia. Škola je investicí. Čili cena té investice by se měla – stejně jako u každé jiné investice – odvíjet od přidané hodnoty, kterou investorovi studium přinese. Řekněme, že by se mělo vycházet z nějakého platu, na nějž absolvent dosáhne, násobku nějakých platů po dobu několika let.
Podobně jako u výnosů z jiné investice. A docela dobře by se dala hodnota toho vzdělání spočítat. Vzdělání je takzvaně smíšený statek. Jsou tam soukromé benefity a jsou tam veřejné benefity. Ty veřejné jsou u různých oborů různé. Velmi vysoké u některých, které jsou úzce vázány na fungování společnosti. Například u učitele češtiny. Je tam určitě větší podíl veřejného benefitu než soukromého. A to by se mělo ve financování odrážet.
Chci ty učitele mít, tak zaplatím jejich vzdělání. Možná i ze sta procent, nevím. Na rozdíl třeba od právníků nebo ekonomů. Tam to může být úplně hrazené nebo převážně hrazené z jejich strany. Míra může být různá. Podle nějakého racia, které se získá politickým procesem, jako každé veřejné rozhodnutí v demokratické společnosti. A mělo by to být nakombinováno.