Jak dopadnou vztahy Andreje Babiše s náměstkem Lukášem Wagenknechtem, bylo jasné od počátku. Babiš uspěl ve volbách se svým „všichni kradou“. A Wagenknecht, bývalý nepohodlný auditor z pražského dopravního podniku, se mu opravdu hodil. Autor tohoto komentáře už tehdy psal o těch „posledních spravedlivých“, objevovaných těsně před volbami, s jistým despektem.
Posedlost hledáním zlodějů napravo nalevo, neustálé podávání trestních oznámení a podezřívavost vůči komukoli je jistým projevem patologické osobnosti. Ne že by Wagenknecht, jemu velmi podobná stavební expertka Miloslava Pošvářová a také mnoho dalších neměli velký díl pravdy.
Jejich citlivost vůči nepravostem je úctyhodná. Nicméně jako ve všech případech, když se normální poctivost a podezřívavost mění v posedlost, jde prostě a jednoduše o lékařskou diagnózu.
Jakási forma mesianismu asi neškodí, pokud člověk vykonává profesi kontrolora či auditora. Katastrofou je ale okamžik, kdy se dotyčný člověk stane někde šéfem, má řídit skupinu lidí a řešit jejich běžné konflikty. Tento typ lidí totiž nesnáší kompromis a konečný výsledek práce týmu ho vůbec nezajímá. Jen sleduje každého, zda na tom či onom něco nevydělá, zda to neprospěje jeho švagrovi a zda tam není nějaká obezlička kolem nějaké právní normy.
A především není schopen a ochoten, protože podezírá všechny kolem sebe z nějaké lumpárny, přijímat odpovědnost za konečná rozhodnutí, která má v popisu práce.
Hledání kompromisů
A protože život šéfa ve firmě i ve státním úřadě je právě řadou hledání kompromisů, řešení konfliktních situací a často nepříjemného rozhodování, jsou podobní lidé pro tuto práci nepoužitelní. To všechno mohl a měl Babiš při budování svého týmu vědět. Nicméně je naprosto evidentní, že s personální prací, která by pro vrcholného politika měla být základem, má více než problémy a sklízí jednu blamáž za druhou.
Když pak takový člověk jako Wagenknecht působí ve státní společnosti EGAP v dozorčí radě, která opravdu musí rozhodovat o velkých penězích, fakticky zablokuje její činnost. Protože za každým obchodem vidí lumpárnu, i když k tomu třeba nemá žádný důvod. A Wagenknecht také nakonec musel v této funkci skončit.
Leč tito poslední spravedliví jsou veřejností obdivováni a ceněni, a proto jejich odstranění z funkcí je politicky velmi nepříjemné stejně jako náprava škod, které nadělali. A nepříjemné to má i Babiš. Může si být jistý, že i kdyby byla pravda, že opravdu nemá žádnou složku na nepohodlného poslance Šincla, tak je naprosto jisté, že Wagenknecht nějakou složku na Babiše mít bude.
Není ale třeba ministra financí jakkoli litovat. Co celou politickou kariéru seje a na čem je jeho vzestup postaven, to musí dřív nebo později sklidit. Nyní bude mít co dělat, aby našel pro svého prvního exnáměstka dostatečně velkou trafiku.
Čtěte také:
Další Babišova čistka? Na financích končí šéf auditu i personální ředitel
Babiš dál hledá správnou sestavu dozorčí rady ČEZ. Sesadí vedení firmy?
