Zoufalí lidé vymýšlejí zoufalé věci. A ministr financí, který sliboval, jak zlepší výběr daní, a ve skutečnosti je vybírá o dost hůře než jeho předchůdci, tak vymýšlí nějaký geniální způsob, jak jednou provždy zatočit z karuselovými obchodníky okrádajícími stát na DPH. Ne že by to nebyl problém a je smutnou realitou, že je dost lidí, co stále „podnikají v DPH“. Jenže stejně jako žádný zákaz krádeží nezařídí, že se nebude krást, tak ani žádný sebedůmyslnější systém na výběr daní nezabrání šizení.
Poslední nápad ministerstva financí zavést v celé Evropě systém, kdy odvádí DPH konečný odběratel po prodeji spotřebiteli, tzv. reverse charge u všech transakcí nad určitý limit, bez ohledu na druh zboží je revoluční pokus obelstít Evropskou unii, která se těmto režimům brání a povoluje je jen u přesně vyjmenovaných položek.
Ten odpor má svou logiku. Když německý výrobce praček prodá své zboží českému obchodníkovi, prodává s DPH, kterou odvede do německého státního rozpočtu, zatímco český obchodník zaplatí do českého rozpočtu zjednodušeně řečeno daň ze své marže. V režimu reverse chargé skončí vše v rozpočtu českém. Když se pak obdobně prodává lokomotiva ze Škodovky Deutsche Bahn, skončí celá daň v německém eráru.
Obrovské vítězství chaosu
Na každém zboží tak má nějaká členská země svůj zájem. Říci, že to ale platí u všech velkých transakcí od nějaké částky, která podle českého návrhu začíná někde kolem čtvrt milionu eur, ale znamená vyvést většinu transakcí z běžného režimu DPH do nějaké obdoby daně z obratu a kromě toho mít ještě DPH.
To by bylo obrovským vítězstvím chaosu a vytvořením tak složitého daňového režimu a fungovalo by to jedině tak, že by se snad všichni karuseloví podvodníci obratem přeškolili na daňové poradce, protože to by sypalo mnohem více. O tom, že lze velké transakce řešit třeba patnácti fakturami, pak není třeba snad vůbec mluvit.
Stačí potřebné kapacity
Krácení daní je kriminální čin a je třeba mu bránit odpovídajícími prostředky. Skutečnost, že většina vražd se odehrává doma mezi příbuznými, také neřeší zákonodárce legislativním zákazem domácího vlastnictví nožů a těžkých tupých předmětů. A on ten boj není až tak složitý, jen je třeba, aby finanční úřady měly potřebnou kapacitu a finance nikoli na ony vzývané on-line pokladny, ale na standardní kontrolu plátců DPH.
Ony totiž firmy, které jsou součástí oněch karuselových obchodů, nebývá tak těžké poznat. Existují databáze, které na rizikové faktory dopředu upozorňují. Například na to, že člen statutárního orgánu má bydliště na ohlašovně obecního úřadu nebo je spojen s nějakou jinou problémovou firmou a má za sebou dluhy vůči státu. Pracují s nimi banky i různé privátní společnosti. Pak je zde FAÚ, který by měl zabránit rychlému vyvedení peněz kamsi do Karibiku. A také policie, která sice šmíruje kdekoho, ale zrovna v tomto se jí moc nedaří.
A jestli je něco pro daňové podvodníky politím živou vodou, tak to jsou personální čistky, při nichž odcházejí lidé zkušení a znalí a jsou nahrazováni někým možná znalým a dobře vzdělaným, kdo ale bude tolik důležitou zkušenost získávat dlouhá léta. Bohužel to je stále zatím to jediné, kde ministr financí zatím předvedl excelentní výkon. A státní kasa to cítí.
Čtěte také:
NKÚ: Výběr daní je zklamáním, nová opatření moc nepomohla
Nejhorší zákon loňského roku? U firem „vedou“ daňové předpisy
Babiš: O přenesené povinnosti u DPH mají rozhodovat státy, ne Brusel