Je to třetí výměna v čele ministerstva svěřeného hnutí ANO. A jde o změnu nejzásadnější. Odchod Věry Jourové byl dán tím, že si ji Andrej Babiš prosadil do Evropské komise, ač nevyhnutelným důsledkem kvality kandidátky muselo být to, že Česko získá podřadnější portfolio. Její nástupkyně Karla Šlechtová je profesionální byrokratka a zatím o ní není slyšet, alespoň pokud jde o výkon funkce.
Střídání Antonína Prachaře na dopravě bylo důsledkem neexistující personální politiky babišovců. Do úřadu se dostal člověk, který k jeho výkonu neměl ani elementární předpoklady. Jeho nástupce Dan Ťok předpoklady má, ale zatím to vypadá, že jen podle životopisu. Nezdá se, že by se do úřadování zásadně obul. Snění o rychlovlaku do Berlína svědčí spíše o tom, že ho aura funkce omámila stejně jako řadu jeho předchůdců.
V obou případech šlo jenom o peníze, které se sice občas jaksi „ztratí“, ale daňový poplatník se na další se skřípěním zubů zase složí. To poprava babičky Válkové na spravedlnosti je přece jen jiné kafe. Zvláště v době, kdy se nejmenovaný ministr financí podle věrohodných zdrojů hlasitě rozčiluje ve vládě, že toho a onoho gaunera ještě nezavřeli.
Helena Válková je právničkou a akademičkou a v administrativě i mocenských hrách mocně tápe. Že by měla výsledky, se určitě říci nedá. Na výměnu byla zralá dávno. Nicméně její základní devízou, která ospravedlňovala její delší setrvávání ve funkci, byla skutečnost, že jsme se nemuseli bát. Toho, že Andrej Babiš ovládne justici stejně jako výrobu hnojiv, masný průmysl, média, jeden z nejziskovějších segmentů zdravotnictví a byznys s ropou.
Odcházející ministryně možná nebyla až tak kvalitní, ale byla alespoň elementárně korektní a ctila demokratické dělení moci. A je realitou, že její pravděpodobný nástupce Robert Pelikán je v tomto směru bohužel sekáč, který už se nezakecá. Je to znát i z jeho pojetí nového zákona o státním zastupitelství, s nímž se dostal do křížku s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem i vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou.
Jistě, dotyční si plánovaný zásah do nezávislosti státního zastupitelství a významné posílení vlivu ministra spravedlnosti dost silně vykoledovali sami. Čím dál více se ukazuje, jak jsou jejich mediálně sledované kauzy postavené z velké části na vodě a táhnou se a táhnou a dost pravděpodobně skončí bez výsledku. Ale to je pro tuto chvíli celkem jedno.
Je nyní do značné míry na Babišových koaličních partnerech, zda a nakolik jsou ochotni připustit, aby ministr spravedlnosti viděl státním zástupcům pod ruce natolik, aby o tom mohl spokojeně debatovat na Chodově v Agrofertu se svým šéfem.
Minimálně by si měl premiér Sobotka rychle dosadit na ministerstvo spravedlnosti svého dostatečně kompetentního náměstka, který uvidí pod prsty alespoň Pelikánovi.
Čtěte také:
