Situace se opakuje co šest týdnů jako z kopírky. Pár centrálních bankéřů před svým jednáním zahrozí intervencemi, ovšem ať už záměrně nebo kouzlem nechtěného, vždy jen právě tak, aby finanční trhy udrželi v napětí, aniž by je příliš vyděsili. Po jednání ČNB si koruna připíše ke své hodnotě pár dříve ztracených haléřů a většina aktérů vydechne úlevou, že se vlastně nic nestalo.
Letošní vývoj kurzu koruny totiž málokterý ekonomický subjekt vidí jako problém. Kurz proti euru v podstatě stagnuje a jeho kolísavost je nejmenší od vzniku finanční krize v roce 2008. Exportéři jsou spokojeni, že jim kurzové zajištění (zpravidla na úrovni kolem 26 korun za euro) nepřináší ztráty. Cestovní kanceláře nemusejí vysvětlovat klientům, proč po nich chtějí na poslední chvíli přirážku k ceně zájezdu koupeného před mnoha měsíci. A individuální turisté neřeší, zda peníze na cestu do zahraničí vyměnit dnes nebo až pozítří.
Ani mezi ekonomy nepanuje shoda, že by právě slabší koruna měla být lékem na současné bolesti české ekonomiky. Slabší koruna by přizvedla inflaci a přiblížila ji dvouprocentní hranici, kterou si centrální banka stanovila za cíl. Ale vadí nám současný pokles inflace, když je jeho vedlejším dočasným efektem vyšší reálná koupěschopnost domácností? Jiným argumentem pro slabší korunu je substituční efekt, tedy zvýšení poptávky po domácím oproti dražšímu dovezenému zboží. Ovšem aby tento efekt viditelně zafungoval, muselo by být oslabení koruny zřejmě dlouhodobé a skutečně výrazné.
Můžeme jen spekulovat, jak moc odlišná situace by na trhu s korunou panovala nebýt hrozeb ČNB. Jistý vliv na vývoj centrální banka asi má, protože pro centrální bankéře platí, že i když jen mluví, vlastně konají. Bez ohledu na to, zda by bez jejich přičinění letošní průměrný kurz dosáhl 25,60 nebo 25,40 koruny za euro místo skutečných 25,75, je pravděpodobné, že se ČNB daří omezovat korunu v úletech. Na její posílení proti neomezeným možnostem ČNB při intervencích skutečně nikdo příliš nespekuluje.
Otázkou je, jak dlouho zdánlivá selanka vydrží a co ji může zkazit. Nutnou podmínkou dlouhodobě stabilního kurzu koruny jsou vyrovnané toky v platební bilanci. Jejich rovnováze možná napomáhaly dlouhodobější nevalné výkony české ekonomiky. Je představitelné, že na náznaky zlepšení výkonnosti ekonomiky zareaguje platební bilance tlakem na posílení koruny. Pak teprve nastane pro ČNB to pravé dilema: Sžije se silnější ekonomika se silnější měnou, anebo silná koruna rodící se růst zahubí? Případně: Jak zbavit ekonomiku závislosti na berličce, kterou od ČNB dostává ve formě intervencí? O intervencích ČNB jsme včera zcela určitě neslyšeli naposledy. A zcela určitě i nadále bude toto téma budit vášně.
Čtěte také:
