Nesmělé náznaky oživení v české ekonomice zvolna nabírají na intenzitě. V jejich hierarchii ční vysoko nad ostatní průmyslová výroba, která nejenže již meziročně roste, ale v srpnu překonala očekávání trhu o tři procentní body. Pravda, za vyšším výkonem průmyslu stál čtvrtinový meziroční skok v jediném odvětví, výrobě dopravních prostředků, vyvolaný náběhem nových modelů a posunem v celozávodní dovolené Škody Auto.
I další výrobní sektory ale zaznamenaly zlepšení proti minulým měsícům a zejména dostaly solidní impulz do dalšího období v podobě vyšších zakázek. U dalších indikátorů vypadá situace méně euforicky, což ale není pro samý začátek ekonomického oživení neobvyklé.
Exportní dynamika zůstala v srpnu slabá prostě proto, že mezi získáním zakázky, jejím zadáním do výroby a expedicí uplyne určitý čas. Vývoj maloobchodu, signálu spotřební chuti domácností, koresponduje s představou, že soukromá spotřeba přešla z poklesu ke stagnaci. Nezaměstnanost se chová jako zpožděný indikátor ekonomického cyklu a její pokles zřejmě neuvidíme dříve než příští rok. Pro stavebnictví, které zůstává Achillovou patou české ekonomiky, se objevila jediná dobrá zprávička v podobě růstu nabídkových cen bytů.
Možná nejviditelnější známka obratu nálady v ekonomice se ovšem nachází mimo okruh makroekonomických dat. Je jí změna chování odborů ve státem vlastněných firmách. Požadavek na pětiprocentní růst mezd, který zazněl z úst vyjednávačů v Českých drahách, by se v krizi nikdo neodvážil vyslovit. Krize skončila.
Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank
