Menu Zavřít

Pax Germania

27. 4. 2015
Autor: Euro.cz

Grexit by byl signálem, že ti, kdo nemají na své útraty, mohou tak leda poslouchat berlínské velení a tiše brblat do špaget

Situace kolem řeckého dluhu vypadá podle prohlášení klíčových evropských politiků jako demonstrace absolutní bezradnosti. Nikdo si nedovede představit, že pomoc Řecku může pokračovat bez reforem, které jeho komunistická vláda odmítá, a zároveň si nikdo nedovede představit odchod země z eurozóny, který je bez další pomoci nevyhnutelný.

Případný grexit však už kromě Řeků děsí málokoho a podle pozorovatelů jeho pravděpodobnost roste. Zdá se to paradoxní, ale pokud by k němu skutečně došlo, byl by to docela citelný krok k politické integraci Evropy. A zrovna tak paradoxní je skutečnost, že právě takový posun v integraci je pro řadu jinak silně proevropských politiků noční můrou.

A proto se budou snažit udržet Řeky v eurozóně za každou cenu.

NEJDE O TUPÉ ŠKRTY Jde totiž především o to, zda se požadavky kladené věřiteli na Řecko stanou jakýmsi měřítkem správné hospodářské politiky všude v Evropě, a nejen v Německu, které je zemí s jednoznačně největším vlivem v Evropě. A nejde o tupé škrty v rozpočtu, jak je někdy v nesprávné zkratce požadavek věřitelů vůči Řecku interpretován. To, čemu se Řekové brání, jsou reformy, které by otevřely trh práce, usnadnily podnikání, otevřely konkurenci řadu tamních extrémně chráněných odvětví a snížily minimální mzdu.

Jestli tyto základní protržní reformy Evropská unie uzná za tak zásadní, že bez nich nelze nechat Řecko v eurozóně, budou si muset všechny její země zkontrolovat, nakolik jejich vlastní národní hospodářské politiky odpovídají takto nastavenému etalonu. A že to pak bude problém nejen v Itálii, Španělsku či Portugalsku, ale především ve Francii, je evidentní. Stejně jako to, že tvůrcem tohoto měřítka jsou Němci, a německá vláda se tak jaksi neformálně stane skutečnou hospodářskou vládou Evropy.

Jak bude ta velká část evropských zemí, která je ještě o hodně socialističtější než zbytek, vnímat imperativ reforem? Řecký ministr ? nancí Varufakis má samozřejmě pravdu, když říká, že po Řecku přijde řada na další země. Protože těch, kteří si během krize nesplnili své domácí úkoly, je docela dost, a nejsou to zdaleka jen notoricky známí repetenti.

KOHO ZAJÍMÁ DEFICIT Ono se to totiž hezky bájí o evropské integraci, dokud nedojde řeč na suverenitu zemí pokládajících se za velmoci v otázkách odborářských práv a ochrany zaměstnanců, sociální politiky, daní a opečovávání národních šampionů. To jsou ty podstatné věci, na rozdíl od nějakých vypočítaných procentíček předepsaného strukturálního de? citu, který fakticky nikoho nezajímá, stejně jako nikoho nezajímají nějaká pravidla Paktu stability a růstu od prvního okamžiku zaznamenání hospodářské krize. To je ta skutečná politika určovaná zájmem a preferencemi voličů každé konkrétní země. Zájmem a preferencemi, které se vyvinuly historicky v rámci národního státu a které lze měnit zvenčí jen a pouze násilím a rozhodně ne nějakou osvětou blížící se politickému školení mužstva.

Jenže společná měna ekonomickou suverenitu jednotlivých států dramaticky omezuje a logicky si vynucuje mohutné ? skální přesuny, které by postupně vyrovnávaly hospodářskou úroveň členských zemí. A je nepředstavitelné, že ten, kdo vytváří zdroje pro tyto přesuny, nemá právo rozhodovat o pravidlech užití těchto zdrojů. Evropští politici si to zčásti uvědomují a budují bankovní unie a ? skální pakty, ale zároveň odkládají jejich účinnost, aby nebylo tak zjevné, že jde o tiché zavádění Pax Germania, bez něhož euro fungovat prostě nebude. Přitom doufají, že se to ještě nějak vyvrbí.

bitcoin_skoleni

Grexit by byl signálem, že se to prostě nevyvrbí, a ti, co nemají na své útraty, mohou tak leda poslouchat berlínské velení a tiše brblat do špaget nebo nad cibulačkou. A to je ten důvod „nepředstavitelnosti“ návratu drachmy do Atén. Jenže ústup věřitelů znamená jen další posílení euroskeptických hnutí v klíčových zemích Unie a tím i další přiložení polena na hranici, na níž právě oni jednou euro spálí na popel a ve sklepě vykopou balík starých dobrých marek.

O autorovi| PAVEL PĺRAL, paralp@mf.cz

  • Našli jste v článku chybu?