Pirátům se nakonec podařilo protlačit sněmovnou zákon, který ruší výjimky ze zveřejňování smluv státních firem ve veřejném registru, a zatížil touto povinností i firmy polostátní, včetně ČEZ, jehož akcie jsou veřejně obchodovány. Předseda poslaneckého klubu Michálek, který se vtom silně angažoval, veřejně jásal nad tím, že „končí české Palermo“. Svatá prostoto, chce se člověku zvolat. Ale nakonec nevědomost hříchu nečiní, takže by se to naší pirátské mládeži dalo shovívavě odpustit.
Bohužel nad způsobem politiky, jaký za touto a dalšími iniciativami Pirátské strany stojí, jenom mávnout rukou nejde.
Předně si řekněme, že zveřejňování smluv je zcela bezpředmětné, protože jich už byly zveřejněny tisíce a zatím v nich nikdo žádné Palermo nenašel. Nenajde je ani ve smlouvách ČEZ. A to ani kdyby v Duhové sídlil samotný capo di tutti capi. Tušit by to mohli i Piráti, když jejich senátor Wagenknecht ještě jako pouhý knecht Andreje Babiše z titulu člena dozorčí rady ve smlouvách slídil a ani se svou vysokou kvalifikací nic zvláštního nenašel.
Výsledek bude jen ten, že firma bude muset najmout desítky, možná až stovky právníků, kteří budou číst miliony stránek smluv a začerňovat v nich před zveřejněním údaje, které jsou předmětem obchodního tajemství. A když jim něco ujede, vznikne značné riziko, že menšinoví, často zahraniční akcionáři budou žalovat český stát o náhradu škody, která jim může vzniknout únikem dat ke konkurenci, jež nic zveřejňovat nemusí. Že tam něco na internetu najdou Ruda z Kladna nebo teta Božena v Polné, je asi stejně pravděpodobné jako zjevení Panny Marie v primátorské rezidenci, kde by pirátu Hřibovi vysvětlila, jak je to s tím mariánským sloupem.
Kdyby šlo jen o rétorická cvičení pro voliče, nebylo by nutné se nad tím příliš zamýšlet. Ale jak je zřejmé i z dalších iniciativ Pirátů, je to neustálé pronikání a zveřejňování věcí neveřejných autentickým základem jejich politiky. Stačí připomenout pokus vlámat se do advokátního tajemství v daňovém řízení. Podobný přístup k soukromí lidí a jejich svobodě se projevuje v politice mladé partaje více, než je zdrávo.
České prostředí nebylo a stále není prosto korupce a jsme na tom bezpochyby hůře než mnoho jiných vyspělých zemí. Ale plošným šmírováním všech a všude a neustále přítomnou nedůvěrou to fakt nezlepšíme. Mimochodem smlouvy Agrofertu se státem jsou bezpochyby před zákonem v pořádku a jejich nemravnost spočívá v nepochybném střetu zájmů.
Korupčníci si vždy najdou svůj prostor a zkorumpovanost státní správy je víc věcí kultury než neustálého dohledu a represe. Chceme zemi se zákazem záclon, aby se každý mohl podívat, kdo s kým a jak často obcuje? V Číně již pokročili dost daleko.
Kamery vás snímají, když přejdete na červenou, sousedé hlásí, když jste doma hluční, a karetní společnosti kolik vypijete piv. Je Peking lepší a svobodnější místo pro život než Palermo? Sotva. A té korupce tam také není poskrovnu.
Nyní významnou částí veřejnosti nenáviděný Andrej jednou skončí. Ale aby se nám po něm ještě jednou nestýskalo. Jako se začíná zpovykaným Pražákům stýskat po Krndě.
Čtěte další komentáře Pavla Párala