Vedení čínských komunistů oznámilo dlouho očekávané reformy. Hlavním cílem je vyhnout se rozpadu země po vzoru SSSR
Si Ťin-pching, který se před rokem ujal funkce generálního tajemníka Komunistické strany Číny a letos v březnu se stal prezidentem země, od počátku usiluje o image schopného reformátora. Jeho úkolem je transformovat čínskou ekonomiku tak, aby zůstala konkurenceschopná, současně zachovat velké státní podniky, dát vlastním občanům více sociálních i ekonomických svobod, ale zároveň upevnit drolící se moc vládnoucí komunistické strany.
Analytici spekulovali dlouhé měsíce, zda Si na tento úkol stačí a jaký konkrétní program představí v listopadu na třetím stranickém plénu, které se v novodobé čínské historii stalo tradiční platformou pro oznamování velkých změn. Výsledky zasedání nepřinesly jednoznačnou odpověď, tu přinese až čas.
Desítky opatrných změn Závěry čtyřdenního zasedání, které se konalo od 9. do 14. listopadu, se Číňané a zbytek světa dovídali postupně. Schůzování doprovázely obvyklé tajnosti, zvýšená bezpečnostní opatření, nechyběla propaganda, rudé vlajky a další pro tyto akce typická dekorace.
Schváleno bylo 60 iniciativ, díky nimž má pokračovat fiskální a daňová reforma, měl by se zlepšit přístup Číňanů ke zdravotní péči, k bankovním službám a mikroúvěrům.
Skutečné novinky, s nimiž přišlo nejvyšší čínské stranické vedení, představuje několik věcí. Zaprvé je to vytvoření „vedoucího týmu“, který by měl dohlížet na další realizaci reforem. Detaily o tom, o jak velkou skupinu půjde a zda bude tvořena výhradně z členů ústředního výboru, prozatím nejsou známy.
Další významná změna se týká vlastnictví půdy a možnosti obchodování s ní. Vesničané budou moci nově kupovat a také prodávat tzv. práva na užívání půdy, což by je mělo postavit na stejnou úroveň s obyvateli měst. „Musí být vyvinuto úsilí, jež by umožnilo farmářům podílet se na modernizaci Číny. Dostane se jim více vlastnických práv,“ uvádí se v závěrečném dokumentu vydaném 15. listopadu.
Momentálně mohou Číňané žijící na venkově vlastnit půdu pouze kolektivně. Nicméně cena pozemků rychle roste a právě na vesnicích řada místních funkcionářů bohatne díky spekulacím s nimi. V územních plánech mění půdu na stavební parcely a farmáři jsou z rodných vesnic vytěsňováni mnohdy i násilím, kvůli čemuž propukají na mnoha místech Číny lokální nepokoje. Venkovanům je jako kompenzace za vystěhování nabízena směšná suma ve srovnání s tím, za kolik poté půdu prodávají místní úřady developerům přicházejícím z měst. Díky reformě by měl skončit monopol regionálních vlád nad trhem s pozemky a zároveň by se měl zvýšit příjem farmářů, kteří by tak mohli získat počáteční kapitál pro případné přestěhování do města.
Rychlé a pokračující tempo urbanizace v Číně zpochybňuje i smysluplnost systému hukou, který se měl dostat na program pléna také a o jehož změně se v Číně mluví již delší dobu. Kvůli němu se například děti mohou vzdělávat ve státních školách pouze v místě trvalého bydliště rodičů. V případě Číňanů, kteří v minulých letech opustili rodné provincie kvůli práci, to však představuje problém. Pokud nemají na soukromou školu, nezbývá jim než nechat potomky doma a svěřit jejich výchovu prarodičům.
Konec pracovních táborů… Svět oběhla především zpráva, že prezident Si oznámil uvolnění politiky jednoho dítěte a zrušení převýchovných pracovních táborů, což byla nařízení, která negativně ovlivňovala životy Číňanů dlouhá desetiletí. Nově bude moci mít každá čínská rodina děti dvě v případě, že jeden z rodičů je jedináček.
O těchto tématech diskutovala státní média delší dobu a některé změny se již realizovaly v podobě pilotních projektů na různých místech Číny. Týká se to i rušení převýchovných pracovních táborů existujících od roku 1950, které se potichu zavírají již pár měsíců.
Čína měla podle čínského ministerstva spravedlnosti ještě počátkem letošního roku 260 pracovních táborů, v nichž bylo umístěno celkem 160 tisíc vězňů. V průběhu posledních měsíců však jejich počet výrazně poklesl.
Existují ovšem obavy, že některé převýchovné tábory nezaniknou, ale pouze změní jméno.
V mnoha případech v nich totiž končili narkomani, kteří se do nich dostali kvůli obchodu s drogami. Nejméně jeden tábor v provincii Jün-nan má být přetransformován na rehabilitační centrum pro drogově závislé, uvedla státní agentura Sin-chua. Podle organizace Human Rights Watch prodělalo podobnou změnu, během níž došlo pouze k výměně cedule na budově, i několik dalších podobných institucí v provinciích S‘-čchuan a Kuang-tung.
Čínská policie ovšem bude mít i nadále několik možností, jak bez soudu alespoň na čas uvěznit „neposlušné občany“, kteří například sepisují petice, či otevřenějším způsobem protestují proti nynějšímu režimu.
… i politiky jednoho dítěte Podle oficiálních statistik žije v dnes 1,3miliardové Číně přibližně 167 milionů lidí starších 60 let, což představuje 12,5 procenta populace. V roce 2030 jich bude podle propočtů čínského ministerstva pro občanské záležitosti už 360 milionů. Hlavním důvodem tohoto trendu jsou tři desetiletí sociálního inženýrství.
Zatímco na přelomu 60. a 70. let měla jedna Číňanka v průměru šest dětí, dnes připadají na dvě čínské ženy děti tři.
Centrální vláda vyhlásila politiku jednoho dítěte v roce 1978, bývalé britské kolonie Hongkongu a portugalské enklávy Macaa se však netýkala. Restrikce později přešly pod kompetence provincií, takže podmínky se lišily, a to především mezi městy a vesnicemi. Například na venkově se povolovaly výjimky, pokud prvorozeným dítětem byla dcera, anebo v případech, kdy dítě trpělo nějakou psychickou anebo fyzickou vadou. Dvě děti mohli mít také příslušníci etnických menšin. Ve velkých městech úřady povolovaly druhé dítě, pokud byli oba manželé jedináčci. Úlevy se vztahovaly i na vdovce, vdovy či rozvedené osoby.
Když však čínská rodina nařízení v minulosti porušila, musela počítat s finanční pokutou.
Její výše ovšem nepředstavovala pro majetnější Číňany, zvláště v posledních letech, vážný problém. Miliardáři středního věku toto nařízení bez větších potíží ignorovali.
Některé bohaté rodiny volily například variantu, že čínská matka porodila dítě v zahraničí. Horší trest pro narušitele politiky jednoho dítěte představovaly sankce v podobě ztráty zaměstnání. Vyskytly se však i drastické případy, kdy byly chudé Číňanky nuceny k interrupcím i v pozdních měsících těhotenství, zatímco jejich manželům hrozilo vězení.
Pomalejší růst Přestože se soukromému sektoru dostalo od komunistů v závěrečném komuniké nebývalého uznání s tím, že „existují i další důležité komponenty ekonomiky“, základním pilířem čínského hospodářství oficiálně zůstává státní vlastnictví. A stejně tak hlavním dlouhodobým cílem má být i nadále „budování socialismu s čínskými charakteristikami“.
Podobné prohlášení však vyznívá více než paradoxně, protože právě soukromý sektor se v Číně vyvíjel v posledních letech bezprecedentním způsobem. Například již v roce 2005 se podílel na tehdejším HDP až 70 procenty.
Zatímco v roce 1978 registrovala Čína 250 milionů extrémně chudých lidí, což představovalo 31 procent obyvatel venkova, koncem roku 2007 to bylo už jenom 1,6 procenta, tedy přibližně 15 milionů lidí. Mezi lety 1978 až 2010 rostla ekonomika země v průměru o 9,6 procenta ročně. Rychlý růst však s sebou přinesl i nové problémy, například nerovnoměrný rozvoj měst a vesnic či nedostatek energetických zdrojů. Velký problém představuje také znečištěné životní prostředí zejména v případě velkých měst a průmyslových oblastí a také kvalita potravin.
Co horšího, vývoz do Spojených států i do Evropy již dávno není to, co býval, a domácí spotřeba roste jen pomalu. Čínské vůdce proto nejvíce zaměstnává řešení udržitelnosti dalšího rozvoje. Zatímco v roce 2010 rostla čínská ekonomika o 10,4 procenta, letos to bylo za první pololetí v průměru o 7,6 procenta.
Sovětský strašák Zvláštní pozornost zasluhuje zpráva o zřízení státní bezpečnostní rady, o jejíž existenci neúspěšně usiloval již v roce 1990 tehdejší čínský prezident Ťiang Ce-min. Kvůli odporu armády se mu to však nepovedlo. Smyslem nové rady by měla být lepší koordinace mezi policií, armádou, dalšími bezpečnostními složkami a také s ministerstvy odpovídajícími za zahraniční a ekonomické vztahy.
Jednou z největších dlouhodobých obav Pekingu je totiž ztráta celistvosti země. V dobách socialistického bratrství mezi Pekingem a Moskvou měli Číňané v oblibě rčení: „Dnešek v Sovětském svazu představuje zítřek v Číně.“ Rozpad komunistického impéria počátkem 90. let však pro dnešní čínské lídry představuje noční můru.
Právě z těchto důvodů vyzval nedávno čínský prezident Si Ťin-pching své spolustraníky ke sledování čtyřdílného DVD přibližujícího události rozpadu SSSR. Video viní Michaila Gorbačova a následně i Borise Jelcina z příliš radikálních změn „západního stylu“, a to „od ztráty kontroly strany nad ideologií až po příliš rychlou privatizaci státních podniků“. Jak informoval deník South China Morning Post, další dokumentární film, na jehož výrobě se spolupodílela i čínská Národní univerzita obrany, dokonce demonstruje, jak Západ v čele se Spojenými státy údajně počítá s tím, že se Čína rozpadne podobně jako někdejší Sovětský svaz.
Zdá se, že prezidenta Si fascinuje špatný konec sovětského impéria o něco více než jeho předchůdce. Pravdou je, že Číňanů nespokojených z různých důvodů s nynější situací v zemi přibývá. A také těch, kteří jsou odhodláni vyjádřit vlastní názor třeba i na ulici. Dnes již nejde pouze o nepokoje v Tibetu a převážně muslimské provincii Sin-ťiang na severovýchodě země. Příznivci bývalého vysokého komunistického politika Po Si-laje, odsouzeného v září na doživotí za korupci a zneužití pravomocí, založili novou politickou stranu, do jejíhož čela jmenovali samotného Poa.
„Smyslem strany je hlídat ústavu. V minulosti vedoucí strana po několik let často dělala věci, které byly protizákonné,“ uvedla pro BBC Wang Čengová, univerzitní profesorka a jedna za zakladatelek nového politického seskupení. Jak dodala, společně s ostatními příznivci Po Si-laje postupuje podle platného práva, které sice zaručuje komunistické straně vedoucí roli, nicméně nevylučuje spolupráci s dalšími stranami.
Čínské úřady však situaci vnímají odlišně.
Na podobně troufalé kroky doplatila v minulosti řada politických aktivistů. Například Čchin Jung-min strávil ve vězení celkem 12 let poté, co se v roce 1998 pokusil zaregistrovat Čínskou demokratickou stranu.
Poslední čínská pětiletka
2008 2009 2010 2011 2012
Růst HDP 9,6 9,2 10,4 9,2 7,8
(v reálných cenách; %)
HDP na obyvatele 3 490 3 870 4 520 5 330 6 190
(v USD)
Inflace 5,9 -0,7 3,2 5,5 2,6
(v %)
Nezaměstnanost 4,2 4,3 4,1 4,1 4,1
ve městech (v %)
Zdroj: Národní statistický úřad ČLR; Economic Intelligence Unit
Nově bude moci mít každá čínská rodina děti dvě v případě, že jeden z rodičů je jedináček.
O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz
