Ministr spravedlnosti Robert Pelikán a Vrchní státní zastupitelství v Praze tvrdě torpédují rozsudek Vrchního soudu v kauze středočeského hejtmana Davida Ratha. Soud vrátil případ zpět středočeskému Krajskému soudu s tím, že při dokazování bude muset vynechat nezákonné odposlechy a sledování. Právě proto podal Pelikán takzvanou stížnost pro porušení zákona, ve které rozhodnutí senátu Vrchního soudu napadá.
Pelikán ve své stížnosti například tvrdí, že k nařízení odposlechů, které ve zmiňované kauze sehrály zásadní roli, není třeba bezvadných a beze zbytku přesvědčivých důkazů.
„Odposlech a záznam telekomunikačního provozu se zpravidla provádí v počáteční fázi trestního řízení, zejména ve stádiu prověřování, jak tomuto bylo i v této trestní věci, a není nezbytné, a v mnoha věcech by to nebylo ani možné, aby se návrh státního zástupce a příkaz soudce v odůvodnění při popisu skutkových okolností opíral o formálně bezvadné a bezezbytku přesvědčivé důkazy, jež v této fázi logicky ještě nemohou být k dispozici,“ tvrdí Pelikán ve své „espézetce“.
V opačném případě by se podle něj stal odposlech a záznam telekomunikačního provozu nástrojem prakticky nepoužitelným. „Platí, že orgánům činným v trestním řízení v počáteční fázi řízení postačují jakékoli relevantní informace nevzbuzující pochybnosti o původu a legálnosti jejich opatření, které opodstatňují vedení trestního řízení,“ pokračuje ve stížnosti ministr.
V tomto světle lze podle Pelikána téměř za absurdní formalismus označit požadavek Vrchního soudu, aby soud rozhodující v přípravném řízení obligatorně zahrnul do odůvodnění věty například typu: „S ohledem na závažnost jednání a možnost naplnění účelu trestního řízení nařizuji odposlech na 4 měsíce a nikoli 3, 2 nebo 1 měsíc“, jak nyní požaduje Vrchní soud v Praze. Takový požadavek neklade na soudce ani trestní řád, ani s ním takto rigidně nevystoupila soudní praxe. Naopak z dikce zákona lze jasně vyrozumět, že právě skutkové okolnosti resp. jejich typová závažnost odůvodňují dobu trvání odposlechu.“
„Extrémní formalismus“ Vrchního soudu
Pelikán ve stížnosti odkazuje na nález Ústavního soudu z loňského října, který sice řešil otázku vad příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, ale je podle něj nepochybně použitelný i na otázku případných vad odůvodnění příkazu k odposlechu. Dle tohoto nálezu platí, že ani nedostatky písemného odůvodnění příkazu nemusí nutně představovat ústavněprávní pochybení, kvůli kterým by musel zrušit napadený příkaz, a zamezit tak použití důkazů takto získaných. K ústavněprávnímu pochybení dle tohoto judikátu nedochází v případě, že ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky pro její nařízení - navíc v podobě neodkladného a neopakovatelného úkonu - jsou skutečně dány.
Čtěte také:
Kárná žaloba kvůli Rathovi? Zeman její podání nevylučuje
Pelikán dále tvrdí, že odůvodnění příkazů k odposlechům rozhodně nelze označit ani jako obecné či paušální, jak konstatoval Vrchní soud, když odposlechy v kauze Rath shodil. „Naopak, s ohledem na stádium trestního řízení popsal na základě předchozího šetření policejní orgán podrobně a přesvědčivě role jednotlivých podezřelých osob, jichž se má odposlech týkat,“ tvrdí Pelikán.
Podle ministra spravedlnosti je možné zobecnit, že veškeré citované příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odvolacím soudem tvrzenými vadami, jejichž následkem by měla být absolutní neúčinnost důkazů z nich pořízených, evidentně netrpí a že tvrzené formální nedostatky, resp. nároky soudu na jejich odůvodnění lze označit za extrémní právní formalismus, který u soudu zcela vytěsnil legitimní posouzení věci při respektování základních zásad trestního řízení a popřel dosavadní rozhodovací činnost soudů.
„Při posouzení materiálního hlediska byly jak samotné příkazy k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu včetně doby jejich trvání plně opodstatněné a zákonem nastaveným způsobem odůvodněné, a proto je nelze žádnými věcnými námitkami označit za nepodložený ´akt svévole´ ze strany orgánů činných v trestním řízení, který jediný by mohl mít dopady soudem tvrzené,“ napsal Pelikán Nejvyššímu soudu, který bude ve věci Rath a spol. rozhodovat.
Dedukce, zmatečné, nezákonné
Ministr si poměrně nevybíravě vyšlápl na senát Vrchního soudu, kterému předsedal soudce Pavel Zelenka. Napadl především názor o nekritickém přejímání formulací státního zástupce. „Vzhledem k množství soudců, kteří se v této jedné trestní věci na příkazech či povolení podílelo, je závěr o nekritickém přebírání formulací státního zástupce a o rezignaci soudce na své vlastní rozhodování i ze statistického hlediska nepravděpodobný a závěr odvolacího soudu je pouhou nepodloženou dedukcí,“ uvádí Pelikán. Z tohoto pohledu jsou podle něj závěry soudu ohledně deklarované zásadní procesní vady zcela zmatečné, nelogické, nedůvodné. „A tedy nezákonné,“ konstatuje ministr.
Pelikán dokonce napadá odbornost Zelenkova senátu. Opírá se o žádost státního zástupce o povolení ke sledování věci „specifikovaných kancelářských prostor, neboť domluvy podezřelých lze zjistit pouze za použití technických prostředků“. „Pokud tedy ani z takovéhoto odůvodnění není Vrchnímu soudu jasné, proč obsah debat podezřelých osob, které se odehrávají v uzavřené kanceláři, kdy účastníky těchto schůzek za zavřenými dveřmi jsou právě jenom tito podezřelí, nelze zjistit výslechem svědka (ani jiným způsobem), pak je již v podstatě nemožné, respektive zbytečné vznášet jakoukoli další odbornou argumentaci o této otázce,“ opírá se Pelikán do soudců.
O odposleších dále čtěte:
Jak nasadit uši: analýza ochrany novinářů je receptem na žádost o odposlech
Dále podotýká, že závěry Vrchního soudu jsou v přímém rozporu jak s dosavadní judikatorní praxí Nejvyššího soudu, tak i s objektivní realitou a důrazně odmítá závěr Vrchního soudu o tom, že žádosti o prostorové odposlechy obsahovaly nepravdivé informace o podezřelých.
Ministr odmítá opětovný výslech bývalého policisty Libora Gregora, který se jednoho dne objevil na Nejvyšším státním zastupitelství a celou kauzu Rath žalobcům naservíroval na stříbrném podnosu. Podle Pelikána není zapotřebí Gregora znovu vyslýchat. „Požadavek na to, aby byla opětovně vyslechnuta osoba oznamovatele, a to i přesto, že tato osoba byla pouhým zprostředkovaným nositelem prvotní informace o podezření, nemá tedy žádnou přímou spojitost s jednáním, které je předmětem tohoto trestního řízení,“ namítá Pelikán.
Gregor byl podle něj navíc vyslechnut i v hlavním líčení, a to dokonce i za velmi výrazné participace obhajoby. Tento požadavek se proto Pelikánovi se jeví jako zcela nedůvodný. „Pokud však přesto Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že opětovný výslech tohoto svědka by byl namístě, měl tak učinit sám v průběhu veřejného zasedání,“ rýpl si Pelikán do Zelenkova senátu.
„Postup senátu Vrchního soudu v této věci je tedy ničím neodůvodněným zjevným excesem, kterým tento senát nejenže zcela vybočil, ale dokonce úplně popřel i svou vlastní dosavadní rozhodovací praxi,“ hodnotí závěrem rozhodnutí pražského Vrchního soudu Pelikán.
Verdikt Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona bude pro celou kauzu Rath klíčové. Pokud totiž Nejvyšší soud neshledá v rozhodování soudu Vrchního problém, definitivně padnou tisíce hodin odposlechů, na kterých celý případ stojí. A jeden z klíčových fundamentů protikorupčního tažení státních zástupců se sesype jako domeček z karet.
Čtěte o další kauze Davida Ratha: