Magnát Boris Berezovskij financuje očerňovací kampaň
Borisi Berezovskému, energickému ruskému podnikateli, který se dal na politiku, se musí něco přiznat: rozhodně to není člověk, který by se spokojil s polovičatými rozhodnutími. Dnes žije v Británii a prohlašuje, že je připraven vydat sto milionů dolarů ze svého jmění - které teď sám odhaduje na 1,5 až dvě miliardy dolarů - na politickou kampaň očerňující ruského prezidenta Vladimira Putina jako vražedného diktátora. „Putin se snaží vybudovat v Rusku autoritativní režim,“ tvrdí Berezovskij. „Chci využít své finanční zdroje k vytvoření opozice.“ Svůj plán objasňuje mezi sousty oběda v restauraci Sartoria na Savile Row v centru Londýna, jen pár metrů od své kanceláře. Jak bylo jeho zvykem už v Moskvě, doprovází ho bodyguardi. On upíjí z láhve Chardonnay za osmdesát dolarů, oni dostali jablečný džus.
Pro Berezovského, nejslavnějšího z ruských oligarchů, je tento nový podnik třetím dějstvím bouřlivé odyseje. Jeho plán na zničení Putina zní sice nepravděpodobně, nicméně by neměl být ignorován. Vždyť veřejnost vychovaná v době Sovětského svazu na lžích klidně může uvěřit Berezovského tvrzení, že arogantní stát je schopen spáchat ohavné zločiny. Budování demokracie je svou podstatou špinavý proces, ve kterém bojovníci proti korupci stejně jako podvodníci útočí na stát, často z osobních důvodů. „Pokud Berezovskij svým jednáním podpoří demokratický vývoj v Rusku, nezáleží moc na tom, jestli je světec, nebo hříšník,“ říká Blair Ruble, ředitel washingtonského Kennan Institute for Advanced Russian Studies.
Sága, v níž vystupuje Boris Berezovskij, vystihuje prapodivný charakter postsovětského Ruska. V prvním dějství využil svých schopností špičkového matematika k rychlému zbohatnutí, málem přišel o život při výbuchu nálože v autě, financoval kampaň Borise Jelcina na znovuzvolení v roce 1996 a vytvořil obchodní impérium, které se rozpínalo od televizní stanice ORT až po Aeroflot. Potom se stal silným hráčem v oslabeném Jelcinově Kremlu, jakýmsi loutkářem v alkoholem prosáklém divadle.
Opona spadla, když se jeden střízlivý explukovník KGB jménem Vladimir Putin stal prezidentem a nařídil podnikatelům, jako je Berezovskij, aby vycouvali z politiky. Putin dokonce donutil Berezovského, aby rozprodal části svého impéria. Ten nyní tvrdí, že kvůli tomu přišel o 800 milionů dolarů. Není divu, že se stal Putinovým kritikem - hned nato ho začali stíhat za údajnou zpronevěru v Aeroflotu. Na konci roku uprchl do Británie.
A tím začalo dějství třetí: oligarcha v exilu. Jeho kampaň jde Putinovi přímo po krku. Jejím středobodem je dokumentární film, který tvrdí, že agenti ruské bezpečnostní služby FSB s Putinovým vědomím stáli za sérií bombových útoků na obytné domy v Moskvě v roce 1999. Tento film nazvaný Atentát na Rusko bez seriózních důkazů naznačuje, že Putin využil těchto bombových útoků, které byly svalovány na čečenské teroristy, jako záminky pro válku v Čečensku, kde si vysloužil ostruhy za své schopnosti. Žádná ruská televizní stanice nesvolila k uvedení filmu, a tak Berezovského nová politická strana Liberální Rusko organizuje promítání na veřejnosti sama. Jeho newyorská Mezinárodní nadace pro občanské svobody nabízí právní pomoc příbuzným ruských námořníků, kteří zahynuli při zkáze ponorky Kursk. Rodiny se mohou odvolat proti rozhodnutí státního zástupce, že za potopení ponorky nenese nikdo trestněprávní odpovědnost.
Kreml se snaží Berezovského snahy bagatelizovat. „Snaží se vyhnout osudu zapomenutého magnáta,“ říká jeden Putinův poradce. Mluvčí FSB prohlašuje: „Stupidní Berezovského obvinění nemají s realitou nic společného.“ Ale přestože Berezovskij zůstává v Rusku i nadále velmi nepopulární, využívá hlubokých podezření veřejnosti. Více než čtyřicet procent Rusů si myslí, že je pravděpodobné, že tajné služby jsou spojeny s bombovými atentáty. „Vycítil nebezpečné aspekty Putinových aktivit dříve než všichni ostatní,“ říká Alexej Simonov, prezident moskevské Nadace na obranu glasnosti.
Simonovova nadace získala grant od Berezovského na poskytování právní pomoci žurnalistům, jako je Grigorij Pasko, který byl odsouzen za zradu za to, že si psal poznámky na schůzce námořních velitelů. „Cítím v něm dobré úmysly,“ říká tvrdá kritička Putina Jelena Bonnerová, vdova po disidentovi Andreji Sacharovovi. Přijala od Berezovského nadace tři miliony dolarů pro Sacharovovo muzeum v Moskvě. Poradce Berezovského připouští, že někteří protiputinovští aktivisté odmítají pomoc jako „špinavé peníze“. Nicméně s miliony dolarů, které je ochoten Berezovskij utratit, ze scény hned tak nezmizí. A proto se pevně připoutejte: Boris Berezovskij, dějství třetí, právě začalo.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Libor Ott