Ani podstatné zvýšení rozpočtu na zdravotnictví často nevede v rozvinutých zemích k prodlužování života
Jaká je vazba mezi základními zdravotními indikátory typu kojenecké úmrtnosti nebo očekávané délky dožití a ekonomickou úrovní dané země? Když si prohlédnete mezinárodní statistiky, zjistíte, že zejména v minulosti tato závislost zřetelně existovala. V padesátých letech se k zemím s nízkou kojeneckou úmrtností řadily pouze bohaté země a Island. Podle posledních dat je světovou jedničkou Singapur, který je zajímavý tím, že předčí i země, jež na zdravotnictví vynakládají dvakrát tolik peněz, v případě USA téměř trojnásobek. Zdaleka tedy nelze tvrdit, že čím více peněz se do zdravotnictví investuje, tím lepší výsledek se dostaví v podobě lepších hodnot zdravotnických indikátorů.
Kuba je oproti Česku chudičká země, dětskou úmrtnost má ovšem nižší než Spojené státy (5,1 oproti 6,8 na tisíc živě narozených). Kubánští muži navíc mají stejnou očekávanou délku dožití bez zdravotních komplikací jako Češi a Američané (68 let). Asi 500 dolarů na hlavu a rok, které Kuba dává na zdravotnictví, jsou přitom s přihlédnutím k odlišným cenovým relacím i oproti Česku směšné. A v porovnání s výdaji ve Spojených státech úplně absurdní.
Čím to je, že podobných výsledků dosahují země s nesrovnatelnou ekonomickou úrovní a často násobnými rozdíly ve výdajích na zdravotní péči v přepočtu na obyvatele? Zcela můžete vyloučit vliv politického systému. Kostarika je demokracie, která před mnoha desetiletími zrušila armádu, a přesto dosahuje výsledků srovnatelných s Kubou. Etnické složení obyvatelstva a s tím potenciálně související genetické rozdíly a četnost výskytu některých chorob také můžete na „makro“ úrovni vyloučit. Takový vliv na zdravotní výdaje genetika nemá.
Společným znakem relativně chudých zemí, jež stojí na žebříčku hodně vysoko, je veřejný charakter zdravotnictví, ať již na bázi národní zdravotní služby či jedné sociální pojišťovny, a úroveň organizace zdravotní péče. Pokud je v každé vesnici nebo městské čtvrti klinika nabízející základní péči o těhotné ženy a malé děti, všichni jsou očkování a mají přístup k nezávadné pitné vodě a všude platí elementární sanitární a hygienické standardy, může se i relativně chudá země rychle přiblížit na dohled hodnotám dosahovaných ve vyspělých zemích. Koneckonců úmrtnost malých dětí ve Vietnamu je dnes zhruba stejná jako před šedesáti lety ve Švédsku, přičemž současný vietnamský HDP na obyvatele ve srovnatelných cenách není ani poloviční oproti tehdejšímu švédskému.
Od dosažení jisté úrovně, na níž se dnes pohybuje řada rozvojových zemí, je každé další zlepšení spojeno s enormními jednotkovými náklady. A ve zdravotnictví platí zákon klesajícího mezního účinku přímo železobetonově. Nejde jen o to, že většina výdajů na zdravotní péči se vynakládá právě v období mezi očekávanými léty života ve zdraví a očekávanou délkou dožití, běžně během posledních několika měsíců života. Výdaje na zdravotnictví mocně zvyšuje třeba nezdravý životní styl, který často eskaluje s rostoucí ekonomickou vyspělostí. Jakmile veřejné výdaje zajistí očkování a pitnou vodu a ekonomický rozvoj umožní vymýtit podvýživu, další růst s sebou nese zvyšování výdajů na tabák či alkohol, jež byly předtím zřídka dopřávaným luxusem. Stejně tak prudce stoupá spotřeba masa, živočišných tuků a rafinovaného cukru, což má za následek přejídání a obezitu. Přestává se chodit nebo šlapat do pedálů, neboť se začíná jezdit, ale ještě se nezačalo cvičit pro zdraví. V téhle zdravotní pasti se ocitá čím dál více zemí. Když k tomu přidáte abusi návykových látek, nepovede k výraznému prodloužení očekávané délky života ve zdraví ani podstatné zvýšení zdravotního rozpočtu. Peníze totiž nejsou všechno. l •
délka života (narození v roce 2011)
Japonsko 7583
Švýcarsko 7383
Itálie 7382
Španělsko 7382
Island 7382
Austrálie 7382
Švédsko 7382
Česko 68 78
Důležité je, jak vysokého věku se dožijete
bez zdravotních komplikací. Japonci opět
mohou počítat s vysokými hodnotami
díky zdravému životnímu stylu.
Pozn.: Hodnoceno podle průměru za muže i ženy, navíc pouze
„větší země“, Andorra, Monako, San Marino atd. byly svévolně
vynechány autorem v zájmu zachování vypovídací hodnoty.
Zdroj: WHO
Takhle vypadá pokrok
Kde mají obyvatelé nejlepší vyhlídky, že budou žít dlouho a zdravě?
Země s nejnižší kojeneckou úmrtností (na tisíc narozených)
1950–1955
0 10 20 30 40
1. Švédsko 19,5
2. Island 21,3
3. Norsko 22,4
4. Nizozemsko 23,0
5. Austrálie 24,1
6. Nový Zéland 26,3
7. Dánsko 28,3
8. Velká Británie 28,7
9. Švýcarsko 29,0
10. USA 30,5
Česko 43,9
19. místo
1985–1990
0 2,5 5 7,5 10
Japonsko 4,96
Island 5,63
Finsko 5,93
Švédsko 6,09
Švýcarsko 7,03
Nizozemsko 7,35
Kanada 7,52
Singapur 7,79
Francie 7,90
Německo 8,07
Česko 11,45
26. místo
2005–2010
0 1 2 3
Singapur 1,92
Island 2,07
Lucembursko 2,32
Švédsko 2,56
Japonsko 2,62
Finsko 2,81
Norsko 3,00
Česko 3,19
Itálie 3,51
Slovinsko 3,51
Singapur má neobyčejně
dobré výsledky navzdory
mimořádně nízkým výdajům
na zdravotnictví. Příčiny je
třeba hledat v úrovni tamního
zdravotního systému.
Island si stabilně drží svoji
příčku těsně pod vrcholem,
což je pozoruhodné.
Kojenci mají při zúčtování
s komunismem jasno: když
začal, bylo Česko na lepším
místě, než když skončil. Od
roku 1990 se Česko posunulo
o osmnáct příček nahoru.
Neoddiskutovatelné.
Slovinsko – kromě Česka jediná
další postkomunistická země,
která to dotáhla do první desítky.
Nejlepší hodnota z počátku padesátých let by dnes stačila na Vietnam nebo Kolumbii, nejlepší z druhé poloviny
80. let by dosáhl na dnešní 25. místo. USA byly v padesátých letech s odstupem nejbohatší zemí v žebříčku, asi
o třetinu bohatší než tehdy velmi blahobytné Švédsko, které však již tehdy mělo významně nižší kojeneckou úmrtnost.
Zdroj: OSN
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz