Kdy sníží banky v Česku své poplatky?
Kdy si myslíte, že banky v Česku sníží poplatky za služby na úroveň obvyklou v civilizovaných zemích?
- 1) do dvou let 37,1 %
- 2) do pěti let 39,1 %
- 3) nevím, nemám názor 23,8 %
Kam naše oko pohlédne, tam platíme. A částky, které vytahujeme z kapes, jsou čím dál tím vyšší. Zajímali jsme se proto u respondentů pravidelné ankety o to, kdy se v Česku podle jejich názoru sníží bankovní poplatky na obvyklé v civilizovaných zemích. Výsledek byl téměř nerozhodný. Na 37 procent účastníků Manažerského barometru se domnívá, že do dvou let, a 39 procent dotazovaných si myslí, že do pěti let. Tato reakce pesimismem nešetří: „Nikdy. Naopak. Poplatky se stále zvyšují. Nejprve se zvyšovaly poplatky za služby u přepážek. Nyní například ČSOB (jak mě informovala) zvyšuje i poplatky za přímé bankovnictví. Skřípeme sice všichni zubama, ale co můžeme dělat. Dát peníze pod matraci?“ Autor následujícího vyjádření mluví ze znalosti věci a upozorňuje, že situace není zase tak zoufalá: „Od roku 1992 pracuji pouze v zahraničních bankách. Jsem schopen porovnat strukturu poplatků českých peněžních ústavů s bankami v západní Evropě. Ke sblížení většiny bankovních poplatků docházelo v souvislosti s privatizací velkých českých bank již v období 1995-2001. Většina peněžních ústavů ve snaze o získání nových klientů začala nabízet balíčky služeb, které jsou cenově přinejmenším srovnatelné s podmínkami zahraničních bank. Přetrvávající rozdíly spatřuji pouze v oblasti platebního styku, který je i nadále pro klienty tou nejdražší bankovní službou. Ostatní služby (jako investice do cenných papírů, platební karty, hypoteční úvěry) jsou poplatkově srovnatelné se silnými zahraničními bankovními ústavy.“ Ve stejném duchu je další odpověď, v níž se zaměstnanec finančního ústavu vyznal z toho, že klienti stejně nemají přehled o cenách, tak proč jim neúčtovat: „Předpokládám, že otázka je formulována úmyslně provokativně s důrazem na slova “ v civilizovaných zemích“. Naše poplatky se totiž nijak nevymykají úrovni, kterou je možné nalézt v Evropě. Samozřejmě že je řada zemí, kde je vybraný balíček bankovních služeb levnější. Stejně tak ale existují země, kde je dražší. To ale platí i pro jogurty nebo elektroniku. Jsem přesvědčen, že většina populace ví, kolik stojí DVD přehrávač nebo jahodový jogurt, ale už ne, kolik platí za vedení účtu. Zřejmě my, banky, neúčtujeme pohoršující ceny.“ Zůstává otázkou, kdo se vlastně o místo na tuzemském finančním trhu bude chtít uplatnit. Je třeba si přiznat, že není vlastně o co bojovat: „Myslím, si že by to mohlo být o něco dříve než do pěti let, ale nechci být nejapný optimista. Čistě ekonomicky vzato, bankám z EU, které ještě v ČR nemají pobočky, se na tomto relativně malém trhu nevyplatí operovat do doby, dokud budou nuceny nést z operací na tomto trhu kursové riziko (neboť country risk = EU), zjednodušeně řečeno do data zavedení měny euro na území ČR. Do té doby však bude konkurence mezi jednotlivými bankami sílit, neboť trh je de facto v oblasti korporátního businessu definitivně rozdělen, v oblasti retailu ještě k přesunům řádu až 15 procent může běžně docházet.“ A v poslední reakci se dozvíme, že banky vlastně za nic nemůžou: „Poplatková cenová politika domácích bank je ovlivňována několika faktory, z nich v současné době hovoří pro snížení všeobecné výše poplatků jen málo. Proti rychlému snižování působí především: stále nízký poměr výnosů z poplatků proti úrokovým výnosům. Zatímco tuzemské banky vykazují poměr 30 až 40:70 až 60, v „civilizovaných“ zemích je opačný. To znamená, že klienti tuzemských bank ještě relativně málo využívají bankovních služeb, nepreferují bezhotovostní transakce, alternativní servisní a prodejní kanály, celkově vysoké provozní náklady bank ve vztahu k celkovým výnosům (cost/income ratio). Tento ukazatel se u nás běžně pohybuje mezi 60 až 70 procenty, zatímco na vyspělých trzích by neměl přesahovat 50 procent a obvykle se nalézá v pásmu 40 až 45 procent. Tady musí tuzemské banky teprve realizovat plány na zefektivnění provozu; vysoké náklady na udržování úvěrových portfolií bank. Banky musí alokovat značnou část zisku na tvorbu opravných položek a na vymáhání úvěrů od delikventních dlužníků. Navíc banky odvádějí daně i za nikdy neinkasované úrokové výnosy a o katastrofální situaci v oblasti úpadkového práva a zkorumpovaných soudcích není nutné se dále rozepisovat. Nelze vinu za vysoké poplatky svádět jen na banky. Je to výslednice dosavadního vývoje domácího trhu (nejen bankovního) a celkového legislativního prostředí. Změnu může přinést jen úspěšné dokončení vnitřní restrukturalizace velkých bank a kultivace legislativního a daňového rámce, ve kterém banky operují.“
Odpovídalo 105 manažerů
