Už příští rok by měl v Česku vzniknout státní fond, který bude ve spolupráci se soukromými společnostmi investovat do rozvoje perspektivních začínajících firem. Mělo by se díky němu více rozjet investiční odvětví, které zde zatím moc nefunguje. Experti ovšem tvrdí, že v Česku je peněz pro začínající firmy dost, chybí naopak připravení podnikatelé a slibné projekty.
Foto: Profimedia.cz
Kdyby ten malířský stojan držela svůdná modelka, mohla by to být slušná kouzelnická show. „Na tohle plátno teď nastříkám organické barvivo. Vidíte tu fialovou vrstvu?“ ptá se Jan Procházka, ředitel nanotechnologické společnosti Advanced Materials JTJ. Na odpověď nečeká. Plátno postaví na malířský stojan, ke kterému přistaví lampu. Jakmile na něj dopadnou první ultrafialové paprsky, které jsou přítomny i ve slunečním světle, kouzlo začíná. Na rozdíl od kouzelnických představení si diváci budou muset na výsledek chvíli počkat. Mezitím Procházka vezme jinou bílou desku s nasprejovanou černou čárou. „Sprejeři jsou postrach majitelů domů. S naším produktem se grafitti zbaví snadno,“ prohlásí a vytáhne kreditní kartu. Zlehka seškrábne sprejerovo dílo, z něhož zůstane jen trocha černého prachu. Bílý podklad Procházkův flexibilní plastový přítel, řečeno slovy televizního mistra Beana, nijak nepoškodí.
Odolnost proti sprejerům je jen vedlejší efekt nátěrů, které středočeská firma Advanced Materials vyvíjí a v omezeném množství také vyrábí. Po pár desítkách minut Procházka zhasne světlo. Vezme původně špinavé fialové plátno a vydá se mezi diváky. „Ta fialová půlka je natřená běžným Primalexem. Na té druhé jsme na Primalex ještě nanesli náš nátěr FN2. Stačí trocha světla a je úplně čistá. Všechnu nečistotu světlo díky nanočásticím oxidu titaničitého, které jsou v nátěru, odbouralo,“ vysvětluje Procházka. Tohle kouzlo se jmenuje fotokatalýza. Potenciální využití je velké. Fasády a střechy ošetřené nátěrem od Advanced Materials zůstanou čisté i v těch nejšpinavějších městech. Na kuchyňských zdech nebudou zůstávat mastné vrstvy a ve vzduchu nebudou pachy z připravovaných jídel. V nemocnicích dokážou takto impregnované zdi odstraňovat zbytky dezinfekce a živé i mrtvé bakterie, které mohou být pro člověka nebezpečné. Na venkovní fasádě zvládne 10 tisíc metrů čtverečních takového nátěru vyčistit za rok vzduch od tolika škodlivin, kolik vypustí za stejnou dobu jeden městský autobus.
V údolí smrti
Chybělo málo a „kouzelnická“ show by se vůbec neodehrála. Advanced Materials založil v roce 2003 Jan Procházka starší s dcerou. Později se k nim přidal i Jan Procházka mladší, který v té době působil v americké společnosti Altair Nanomaterials. Nejprve se pustili do vývoje dlaždic s fotokatalytickým povrchem pro tehdejšího výrobce dlaždiček Rako. Společnost Lasselsberger, která Rako později koupila, však o projekt ztratila zájem. Procházkovi se dál věnovali využití fotokatalýzy a vrhli se na vývoj fotokatalytických nátěrů. Brzy dokázali vymyslet způsob, jak nanočástice oxidu titaničitého spojit, aby jejich účinnost nesnižovala pojiva, která barvu drží pohromadě. Velmi vysoká účinnost byla dosažena za cenu, že se jejich produkt nebude přímo přimíchávat do barev, ale aplikuje se jako horní vrstva na již natřenou plochu. První generace nátěrů pod značkou FN1 a FN2 byla určena pro ošetření betonu, na fasády a do interiérů. Účinností odbourávání nečistot a škodlivých látek na svém povrchu předháněly oba nátěry konkurenci několikanásobně.
Po čtyřech letech vývoje a proinvestování milionů korun z rodinných peněz se však firma dostala na dno údolí smrti. Tedy do fáze, kdy začínající firmě docházejí peníze na další fungování a její produkt se ještě na trhu neuchytil. „V roce 2007 to bylo špatné. Rodina vám dává peníze, protože vám věří, ale nic se neděje. Produkt je na trhu, ale žádné příjmy z toho nejsou. A peníze na další vývoj už docházejí,“ vzpomíná Procházka mladší. Firma měla technologii, měla hotový produkt, za patenty utratila stovky tisíc korun, ale neuměla marketing a neměla k dispozici ty správné distribuční kanály. „Potkali jsme se s investory, kteří nám věřili, ale nechtěli riskovat. Mysleli jsme, že nám pomůžou zvládnout distribuci a marketing. Bohužel jejich představy o výši investice by nás dopředu příliš nepostrčily a chtěli za to kontrolu nad firmou. Asi si mysleli, že když padneme, získají naši technologii levněji. A pro fondy soukromého kapitálu jsme byli příliš malí,“ vypráví Procházka.
Nátěry však firmě postupně začaly vydělávat. Zlom přišel na přelomu roku 2009 a 2010. Advanced Materials se dohodla se společností Colorlak na prodeji exkluzivní licence pro výrobu FN1 a FN2 na českém a slovenském trhu. Licence se podařilo prodat i do dalších 20 zemí světa. „Teď už jsme skoro soběstační. Z příjmů pokryjeme provoz a část vývoje. Tržby rychle rostou,“ dodává s úlevou Procházka.
Nejsou fondy
Příběh Advanced Materials ukazuje to, o čem mluví řada mezinárodních srovnání. V Česku neexistuje fungující systém pro financování začínajících firem, které mají zajímavý nápad nebo průlomovou technologii, jež potřebují dovyvinout a uvést na trh. V žebříčku konkurenceschopnosti, který sestavuje Světové ekonomické fórum, je Česko v dostupnosti rizikového kapitálu pro firmy na 63. místě ze 139 hodnocených států. Celkem se v Česku formou venture kapitálu, který směřuje do začínajících firem, a soukromého kapitálu pro zralejší firmy, tzv. private equity, proinvestují necelé dvě desetiny procenta hrubého domácího produktu. V zemích jako Velká Británie, Nizozemsko či Švédsko je to více než procento HDP. Zrod nových inovativních firem je přitom klíčem k posilování konkurenceschopnosti celé ekonomiky.
Čistě venture kapitálových fondů působí v Česku jen několik. Objem investovaných peněz do opravdu začínajících firem se v posledních letech pohybuje kolem nuly. Když už fondy do nějakých projektů investují, jde o firmy, které mají za sebou určitou historii a dokážou si vydělat na vlastní provoz. „Chybí tady domácí zdroje investic, kterými bývají obvykle pojišťovny či penzijní fondy. České zákony navíc nepodporují vznik domácích venture kapitálových fondů, které by mohly vkládat peníze do startujících inovativních firem. Ministerstvo financí však už patřičné změny v zákonech připravuje,“ říká Petra Kursová z České asociace venture kapitálu (CVCA). Rozvinutá není ani komunita profesionálních soukromých investorů do firem, kteří si říkají business angels. „Na druhou stranu tady nejspíš není dostatek těch správných projektů a firem, které jsou vhodné pro financování venture kapitálem. Je logické, že kde není velká poptávka, nemůže být ani velká nabídka,“ dodává Ondřej Bartoš, partner venture kapitálové společnosti Credo Ventures. Venture fondy potřebují mít dostatek projektů z řad zralejších firem, které jim vydělají na to, aby se mohly pustit i do mnohem rizikovějších investic do začínajících podnikatelů. A ani těch zralejších projektů v Česku moc není.
Slabé institucionální prostředí ovšem neznamená, že by v Česku bylo málo peněz, které jsou připraveny podílet se na rozvoji slibných projektů, shodují se lidé z branže. Advanced Materials tak možná jen neměla v roce 2007 štěstí na správné lidi.
Dobrý nápad nestačí
Soukromých investorů, kteří mají peníze a chuť investovat do začínajících firem, je v Česku dost. Většinou jde o úspěšné podnikatele, kterým firma vynáší a kteří hledají další podnikatelské výzvy. Nebo své úspěšné firmy prodali a teď mají volný kapitál, z něhož část jsou ochotni investovat. „Krize vytvořila nové silné hráče. Zaměřují se na perspektivní obory jako nanotechnologie, biotechnologie či projekty související s využíváním vesmíru,“ říká Karel Havlíček, prezident Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Tito úspěšní podnikatelé mohou být začátečníkům prospěšnější než velké venture kapitálové fondy. Nedávají k dispozici jen peníze, ale nabízejí i zkušenosti, kontakty a svůj čas.
Najít takové osoby není složité, míní Ondřej Bartoš. Stačí se porozhlédnout v oboru, ve kterém chce začínající firma působit. Měla by si najít úspěšné firmy, které už v branži působí. Zjistit si, kdo za nimi stojí a zda se některá z nich v minulosti neprodala. Pak stačí vystopovat původního majitele, který peníze inkasoval. Jenže pak přichází podle expertů nejkritičtější moment. Začínající firma musí takového investora přesvědčit, že její nápad je ten pravý. „Podnikatelé často neumějí dobré projekty investorům prodat. Nemají jasno v tom, na jaký trh chtějí a jestli vůbec na trhu je o jejich produkt zájem. Netuší, jak ho chtějí prodávat,“ vypočítává chyby podnikatelů Havlíček. U inovativních firem se rovněž stává, že jsou podnikatelé až příliš soustředění na vývoj technologie a už nepřemýšlejí nad obchodní stránkou. „Nebo si produkt vyvíjejí jako hračku a nepřistupují k němu tak, že by měl uspokojovat nějaké potřeby budoucích zákazníků,“ dodává Jaroslav Burčík, ředitel podnikatelského inkubátoru Inovacentrum při pražském Českém vysokém učení technickém.
Jde i o správné načasování, kdy za investorem pro peníze přijít. „Spousta začínajících firem skončila kvůli tomu, že tento okamžik propásla. Trvali zbytečně na tom, že vše zvládnou s vlastními penězi. Pořád máme v sobě rakousko-uherský živnostenský model, že se podnikatel vypracuje úplně sám bez cizí pomoci. Ale to už nikde ve světě nefunguje. V určitém okamžiku prostě inovativní firma potřebuje cizí kapitál,“ vysvětluje Havlíček. S neochotou podnikatelů přistoupit na to, že za investici dají investorovi část firmy, se setkávají i lidé z venture kapitálových fondů. „Pro firmu je pak takový majitel brzdou, protože nemá potřebu ji dál rozvíjet. Zvlášť pokud mu přináší rozumné příjmy. My naopak chceme další růst, neznáme limity. Mnozí podnikatelé se také soukromých investorů bojí, protože neví, co od nich mohou čekat,“ vysvětluje Ivan Jakubek z investiční firmy Enterprise Investors. Podnikatel se sice vzdá podílu ve firmě, ale dostane za to potřebné peníze, zkušenosti investora z předchozích úspěšných projektů či pomoc s otevíráním dveří k obchodním partnerům.
Náhrada za inkubátory
Výtky investorů a zástupců podnikatelů naznačují, že v Česku příliš nefunguje další z pilířů systému, který by měl pomoci přivádět na svět nové firmy, podnikatelské inkubátory. Právě v nich by se firmy měly naučit, jak prodat nápad investorům, jak si správně definovat cílový trh a jakými cestami produkt k zákazníkům dostat. Jenže v Česku je většina inkubátorů, které existují při univerzitách a vědeckotechnických parcích, jen zdrojem levnějších kanceláří. Konzultačních, daňových či právních služeb, které by firmu posunuly dál, nebo dokonce účinného propojení s investorskou komunitou se začátečníci zpravidla nedočkají. „Za tento stav může i nedostatek peněz, které by inkubátorům umožnily najít a zaplatit kvalitní spolupracovníky,“ myslí si Jiří Hudeček, ředitel Jihomoravského inovačního centra (JIC).
Místo snahy o zlepšení fungování existujících inkubátorů teď hodlá jejich činnost suplovat stát, který ale jejich výstavbu podporuje z evropských peněz už řadu let. Ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje spuštění dvou projektů, které by měly vznik a financování inovativních firem usnadnit. První bude spadat pod agenturu CzechInvest, která dostala za úkol vybudovat podle švýcarského vzoru projekt ekosystému pro rizikový kapitál. Ten by měl připravovat firmy na úspěšné fungování a příchod soukromého investora. Ještě před založením firmy se vybraným zájemcům budou věnovat experti a úspěšní podnikatelé, kteří jim pomohou dobře připravit podnikatelský záměr. Po založení budou mít firmy k dispozici kouče a konzultanty, kteří jim budou pomáhat s dotažením projektu do fáze, kdy budou moci požádat investory o kapitálovou injekci. CzechInvest tak bude zajišťovat přesně to, co by měl dělat kvalitní podnikatelský inkubátor.
Na vybudování ekosystému vyčlenilo MPO z evropských fondů 200 milionů korun. Odměna pro kouče bude vázaná na úspěšnost vedených firem. Celkem by od jara 2012 do konce roku 2013 mělo z ekosystému vzejít 50 firem připravených ke vstupu venture kapitálu. „Důležité bude, kde CzechInvest vezme kouče, kteří opravdu rozumějí inovativnímu podnikání. Takových lidí je v Česku tak 10,“ upozorňuje na možná úskalí Havlíček z Asociace malých a středních podniků.
Stát investorem
Na ekosystém bude navazovat státní venture kapitálový seed fond investující do začínajících firem. Původní představa MPO, že vytvoří holdingový fond, který bude sdružovat několik specializovaných fondů, zatím ztroskotala na překážkách v českých zákonech. Proto se ministerstvo rozhodlo vytvořit zatím jen jeden fond, do něhož z evropských fondů převede 560 milionů z celkem vyčleněných 1,4 miliardy korun. Fond by měl vzniknout do poloviny příštího roku, pokud plán Česku schválí Evropská komise. Pak bude třeba vybrat soukromou investiční firmu pro správu fondu. „Firmy, do nichž bude fond investovat, bude vybírat investiční výbor složený z lidí z venture kapitálových společností a ze zástupců státu. Cílem je, aby fond během 10 let existence neprodělal,“ říká Petr Očko, ředitel sekce fondů EU, výzkumu a vývoje Ministerstva průmyslu a obchodu. Státní fond by se měl stát investorem tehdy, pokud nějaký soukromý fond do firmy vloží spolu se státem, podle dostupných informací, alespoň 50 procent z celkové investice. O výši této hranice se však stále jedná.
Ministerstvo ve statutu fondu určí, do jakých typů firem bude investovat. Typicky by mělo jít o perspektivní obory jako biotechnologie, nanotechnologie či vědy o životě, ale stranou by neměly zůstat ani inovativní firmy třeba ze strojírenství. „Spuštění seed fondu by se mohlo postarat o zvýšení investic do start-up firem. Soukromí investoři by díky státní účasti na investici mohli být ochotni jít do většího rizika, které začínající projekty představují,“ říká Petra Kursová z venture kapitálové asociace. Jako nad všemi projekty financovanými z evropských peněz se zatím i nad seed fondem vznáší pochybnosti, zda nutnost proinvestovat vyčleněné prostředky nejpozději do roku 2015 nepovede k investicím do projektů, které si to nezaslouží.
O příchodu soukromého investora začíná po čtyřech letech od posledního pokusu uvažovat opět i Advanced Materials. Provozovat rostoucí firmu v pěti lidech už přestává být únosné. Mezitím vyvinula novou generaci fotokatalytického nátěru FN3, jehož účinnost v odbourávání škodlivin a nečistot se blíží 100 procent. Teď si ho nechává patentovat a uvažuje o vhodných trzích. Nově chce proniknout do Německa či Francie. V USA by ráda spustila vlastní závod na produkci nátěrů. Největší výzvou je průnik na japonský trh, který je nejvyspělejší na světě a jehož objem se odhaduje na 10 miliard dolarů ročně. Firma zároveň dovyvinula a patentovala technologii, která desetkrát zlevní výrobu nanočástic oxidu titaničitého, který je klíčovou součástí fotokatalytických nátěrů, a hledá výrobce, jenž by ji uvedl do života. „Smluvní zakázky na fotokatalytické nátěry máme na léta dopředu,“ říká hrdě Jan Procházka. S takovou vizitkou by Advanced Materials neměla mít problém kvalitního investora najít. Jenže po předchozích zkušenostech si bude pečlivě vybírat. Půjde do toho jen tehdy, pokud přínos investora bude stát za to, aby mu Procházkovi část rodinné firmy přenechali.
