komentářeStránky tisku se v poslední době plní nářky nad údajně prohranou bitvou s EU, která chce poskytnout České republice menší finanční příspěvky než jiným kandidátským zemím. Je však otázkou, zda nářky jsou oprávněné. Česko patří mezi kandidátskými zeměmi k těm nejrozvinutějším.
komentáře
Stránky tisku se v poslední době plní nářky nad údajně prohranou bitvou s EU, která chce poskytnout České republice menší finanční příspěvky než jiným kandidátským zemím. Je však otázkou, zda nářky jsou oprávněné. Česko patří mezi kandidátskými zeměmi k těm nejrozvinutějším. Nemůžeme proto očekávat, že bychom dostali z kasy EU více peněz. Jedinou zemí, která vzbuzuje pochybnosti, je Slovinsko, které je všeobecně považováno za bohatší. Nicméně měření bohatství země pouze ukazatelem HDP na hlavu je mimořádně ošemetné. Stačí se podívat na nedávné povodně. Díky nim se životní úroveň mnoha lidí zhoršila, statistika však vykázala nárůst stavebnictví v důsledku oprav poničených majetků. V tomto případě neplatilo rovnítko mezi vyšší životní úrovní a lepší statistikou. Česká republika má zřejmě ze všech kandidátských zemí nejlepší infrastrukturu, nejlepší pověst pro mezinárodní investice a strukturu ekonomiky již velmi blízkou struktuře ekonomik zemí EU. To jsou faktory, které se v HDP na hlavu odrazí jen velmi zprostředkovaně. Hlavní přínos vstupu do EU bychom neměli spatřovat v potenciálním přísunu peněz, ale spíše v lepších možnostech volného trhu. Peníze samy, pokud jsou nevhodně investovány, ekonomice nepomohou. Naproti tomu lepší možnost zapojení se do mezinárodního obchodu a zvýšení konkurence strukturu ekonomiky mění k lepšímu. Proto nám daleko větší starosti než dohody o finanční podpoře dělá například nekonečné vyjednávání o zcela protitržně postavené zemědělské politice a kvótách na hospodářská zvířata. Tyto kvóty se svobodným obchodem nemají mnoho společného a jsou pro ekonomiku mnohem větším problémem než domnělé ošizení na financích.
