Elegantní řešení pro zapeklité situace
Převážná většina dodavatelů, kteří vyrábějí zboží na export, čelí zásadnímu problému. Ten zní, jak se co nejrychleji dostat k finančním prostředkům, aniž by museli čekat na platbu od svého zahraničního odběratele. Nejenže ve smlouvě jsou platební podmínky a platbu obdrží až po šedesáti a více dnech, ale navíc musí brát v úvahu riziko odběratele (že nezaplatí, zkrachuje …), jakož i riziko jeho země (cross-border risk, political risk), potažmo celého teritoria. Existuje ovšem finanční instrument, který tuto „zapeklitou“ situaci může elegantně vyřešit – forfaiting.
Začalo to již ve středověku.
Jde o odkup v budoucnu splatných středně a dlouhodobých pohledávek z dodavatelských úvěrů bez zpětného postihu vůči původnímu vlastníkovi pohledávek (dodavateli). Z právního hlediska jde o postoupení pohledávek.
Počátky forfaitingu sahají již do středověku. Ale tato technika se rozmohla zejména v 60. letech minulého století, kdy centrálně plánované ekonomiky socialistických států potřebovaly profinancovat hlavně dovozy velkých investičních celků ze západní Evropy.
Exportéři se obávali jejich rizika (cross-border risk) a tudíž do tohoto procesu zapojili nejdříve své banky. Tyto transakce mají v bankách na starosti oddělení Trade Finance. Některá tato oddělení se postupně osamostatnila (převážně v 80. letech) a založila nezávislé forfaitingové společnosti, které ovšem stejně byly nějak vlastněné velkými bankami, jejichž finanční sílu potřebovaly a víceméně se jejich aktivity doplňovaly.
Odkupované pohledávky musí splňovat kritéria:
1. jejich splatnost je zpravidla delší než 60 dnů (časové hledisko)
2. ve většině případů jsou za zahraničním subjektem
3. jsou denominovány ve volně směnitelné měně (EUR, USD, GBP, CHF)
4. jednotlivé transakce mají hodnotu vyšší než 50 000 USD (nebo ekvivalent v jiné měně)
5. musí být zajištěné (akreditivem, směnkou nebo bankovní zárukou)
Na rozdíl od faktoringu (odkaz) je vedle doby splatnosti a ručení rozdíl také v tom, že v praxi se forfaitují zpravidla jednotlivé pohledávky. Stejně jako u faktoringu přebírá odkupem pohledávky forfaitingová organizace veškeré riziko nesplacení odběratelem i ručitelem.
Jak forfaiting funguje.
1. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi forfaiterem (bankou) a dodavatelem. (Obě strany vymezí konkrétní pohledávku, náklady spojené s odkupem, požadovanou dokumentaci a termín realizace). 2. Dodavatel dodá zboží zahraničnímu odběrateli. 3. Pokud forfaitér (banka) obdrží od dodavatele dohodnutou dokumentaci a po kontrole její pravosti a platnosti, 4. následuje úhrada dohodnuté finanční částky (hodnota pohledávky snížená o náklady forfaitingu) od forfaitera (banky) na účet dodavatele. 5. Ke dni splatnosti pak forfaitér (banka) inkasuje nominální hodnotu pohledávky přímo od odběratele, respektive jeho banky. Pokud se tak nestane, vystupuje jako věřitel a zajišťuje postup vedoucí k vymožení pohledávky.
Záruky a náklady.
Forfaiting je vhodný pro firmy dodávající zahraničním odběratelům zboží či služby větších hodnot, zejména investiční celky. Pomocí této služby jednak omezí, respektive zcela vyloučí rizika spojená s odběratelem, jeho teritoriem a riziko změny měnového kurzu, jednak získají provozní kapitál, ke kterému by se jinak dostaly až po velmi dlouhém čase.
Hlavními výhodami forfaitingu je okamžitý přístup k hotovosti, i profinancování pohledávek se splatností delší než 60 dní. Délka financování může být až deset let. Nabídku na odkup je možné od forfaitéra (banky) obdržet velmi rychle (přibližně dva dny). V České republice forfaiting převážně nabízejí velké „tuzemské“ banky (hlavně ČSOB, Komerční banka, Česká spořitelna), i pobočky a dceřinné společnosti velkých zahraničních bank.
Forfaitér (banka) neposuzuje riziko odběratele, nýbrž jeho banky (vystavující, respektive potvrzující akreditiv, ručící banky). Po odkoupení si může pohledávku ponechat, nebo ji opět prodat na sekundárním trhu.
Pokud jde o požadované záruky, v případě směnky je to aval nebo bankovní záruka prvotřídní banky. V případě akreditivu bude akreditiv otevřen nebo potvrzen prvotřídní bankou.
Celkové náklady forfaitingu tvoří diskontní sazba a poplatky. Diskontní sazba se skládá z aktuální úrokové sazby na mezibankovním trhu (většinou tříměsíční LIBOR) plus marže zohledňující riziko forfaitera, použitou měnu, výši a splatnost pohledávky a administrativní náklady. Uvádí se v procentech a je vypočtena za časový úsek ode dne odkupu pohledávky do její splatnosti. Nejčastějšími poplatky jsou takzvaný arangement Fee (fixní poplatek za administrativní zpracování transakce) a Commitment Fee (závazková provize).
Výpočet diskontní sazby
Diskontní sazba (DS) = refinanční sazba (3M LIBOR) + marže
Refinanční sazba se fixuje vždy dva dny před dnem postoupení pohledávky. Marže je stanovena ve smlouvě o postoupení pohledávky.
Metoda výpočtu
Diskontní úrok se vypočítává:
1. metodou Straight Discount, která se většinou používá na primárním trhu.
2. metodou Discount to Yield, používaná hlavně na sekundárním trhu.
