Do Evropské unie to máme ještě za měsíc, ale není radno ponechat něco náhodě. A tak už se začal hledat viník, který jednou skončí na pranýři, pokud Česko nevyždímá svůj díl ze strukturálních fondů. Momentálně je míček na hrací straně ministerských úředníků.
Vládní byrokraté možná programy na čerpání bruselských peněz nebudou moci vyhlásit v květnu, jak původně počítali. Nejspíš bude totiž třeba schválení evropských auditorů, kteří jsou - světe div se - takhle na poslední chvíli dost vytížení. A začít s celou přípravou dříve by bylo znamenalo, že v regionech budou v předstihu usazeni zcela nevytížení ministerští, potažmo agenturní úředníci. A státní správa by rozhodně nepřenesla přes srdce, kdyby v jejích řadách pobývali třeba jen jediný den úřadové, kteří nemají zrovna nic tak moc na práci. Že toho tam teď mají na práci stejně tolik, kolik by měli před půl rokem, to už zřejmě nevadí. Tak se to vyhlášení programů pro strukturální fondy asi k prvnímu máji nestihne. Ale co, Češi si stejně dají na čas a podle kvalifikovaného odhadu ministerských úředníků budou tak jako tak největší zájem o unijní peníze jevit těsně před skončením žádacího období v roce 2006. A když to pak nestihnou a peníze se nevyčerpají, bude to jejich vina. A potom také třeba Hospodářské komory, která v celém procesu rovněž figuruje. Měla by právě pomáhat vyhledávat dobré projekty. A když jich aktivně dost nenajde, tak ulpí vina za nevyčerpané bruselské fondy na podnikatelské samosprávě. V otázce viníka sice nemáme tak úplně jasno, ale už se nám pěkně rýsuje, kdo koho z čeho obviní. Skoro abychom se těšili, že prostředky opravdu nevyčerpáme. Protože to potom bude teprve to pravé české ořechové. Zajímalo by mne jenom, zda se na rizika a příležitosti spojené s jednotným trhem podobně připravují i v ostatních deseti kandidátských zemích. Nebo jestli spíše nekoukají, jak si z toho krajíce, který se zrovna dopéká, ukousnout co nejvíc. Jenomže u toho si zase neužijí tolik legrace. I když zrovna tahle by mohla přijít dost draho i na naše poměry.
