Smyslem je doživotní měsíční penze, ne jednorázové vyrovnání Klienti penzijních fondů si zatím neuvědomují, že jednorázové odbytné je v rozporu s posláním penzijního připojištění. Šidí se i tím, že ukládají příliš nízké částky.
Smyslem je doživotní měsíční penze, ne jednorázové vyrovnání
Klienti penzijních fondů si zatím neuvědomují, že jednorázové odbytné je v rozporu s posláním penzijního připojištění. Šidí se i tím, že ukládají příliš nízké částky.
Soukromé penzijní připojištění je nejčastějším zdrojem přilepšení důchodců v západním světě a od roku 1994 se úspěšně etabluje i v České republice. Trh se stabilizoval a prakticky se rozdělil mezi osm velkých fondů, které vznikly postupným slučováním z původních čtyřiařtyřiceti (celkem je nyní fondů třináct - pozn. aut). Navzdory chmurným předtuchám není jejich působení provázeno tunelářskými skandály. Dnes v nich spoří více než dva a půl milionu lidí, tedy každý třetí občan starší osmnácti let. Klienti v průměru ukládají 350 korun měsíčně. Stát na tuto formu spoření přispívá částkou od 50 do 150 korun měsíčně, podle výše vkladu účastníka. Penzijní fondy si vedou dobře. Přesto je nutno přiznat, že jejich klienti se dosud nechovají standardně, tedy tak, jako klienti penzijních fondů v západní Evropě. Liší se ve dvou podstatných bodech: ukládají nízké měsíční částky a místo doživotní penze si vybírají jednorázové odbytné.
Nízké úložné částky
Maximum státního příspěvku je 150 korun měsíčně, tedy 1800 korun ročně. Kdo ukládá méně než 500 korun, získává pouze 50-140 korun měsíčně. Kromě toho u nízkých vkladů není výrazně patrné zhodnocení, které fondy každým rokem na účet účastníka připisují, a jehož výše se pochopitelně odvíjí od uložené částky. Klienti se domnívají, že je výhodnější „ušetřit“ měsíčně 200 korun a uložit místo 500 korun pouze 300 korun. Taková úvaha je velmi krátkozraká: vede k tomu, že zejména v krátkodobém cyklu jsou zisky z penzijního připojištění velmi malé a situaci ve stáří řešit nemohou. Při pětiletém spoření jsou výsledné částky zajímavé, pokud klient měsíčně ukládá minimálně 1000 korun.
Kdo začne včas, může ukládat nízké částky
Začne-li se ovšem s penzijním připojištěním včas, zhodnotí se i poměrně nízké částky. V případě třicetiletého cyklu už není zanedbatelná ani stokuruna měsíčně. Celkově však všude na světě platí, a brzy bude platit jistě i v České republice: Do fondů odkládejte alespoň 1000-1500 korun měsíčně. Teprve pak ve stáří jejich přínos pocítíte. Vyrovnání po ukončení spoření se zatím děje většinou formou jednorázového odbytného, což je v rozporu se smyslem penzijních fondů. Jejich cílem je totiž výplata pravidelných měsíčních částek po celý důchodový věk účastníka, tedy až do smrti. Vzhledem k tomu, že u nás měli starší občané možnost začít spořit až několik málo let před důchodem, byla by vyplácená měsíční částka natolik nízká (například méně než 300 korun), že by nebyla pro spoření motivující. Proto fondy zatím ve svých regulích ponechaly vyplácení jednorázového vyrovnání, které by se však mělo v průběhu let z fondového systému vytratit. Jednorázové odbytné se ve světě zpravidla vyplácí jen pozůstalým v případě úmrtí účastníka, nikoli účastníkovi samému. U nás jednorázové odbytné naopak dosud převládá, nicméně postupem času, až budou mít lidé příležitost spořit si na penzi v delším časovém úseku, začne nabývat na zajímavosti i druhá forma vyrovnání, kterou je výplata měsíční penze po celou dobu důchodového věku. Proč rozlišujeme klienty podle pohlaví? To je otázka z pojistné matematiky. V podstatě jde o to, že ženy se v průměru dožívají poněkud vyššího věku než muži. Proto tedy měsíční částka, kterou jim fondy doživotně vyplácejí, je o něco nižší.
