Číňané přicházejí s investičním kapitálem a strategií, kterým nedokáže Západ konkurovat
Všichni úzkostlivě sledují přeměnu čínského hospodářského modelu z exportní výroby na spotřebitelskou poptávku, protože má a bude mít silné dopady na globální ekonomiku. Úplně stejnou pozornost si zaslouží čínská vnitřní i zahraničněpolitická emancipace. Čína se opět cítí velmocí a prochází obdobím reinterpretace. S příchodem nového nejvyššího politického vedení Číny a prezidenta Si Ťin-pchinga je zvlášť patrná snaha najít symboliku pro velkolepé plány obchodní expanze. Číňané si vybrali propojení se světem v podobě legendární Hedvábné stezky, která propojovala od starověku Čínu se Střední Asií a dnešním Íránem a Arabským poloostrovem, aby nakonec dodávala velmi ceněné čínské zboží (hedvábí, porcelán, čaj) až do Evropy.
Je nepopiratelné, že na všech tržištích podél této dlouhé cesty způsoboval mezinárodní obchod prosperitu a výměnu poznatků (a také genetických informací a mikrobiologických kolekcí mezi jejich nositeli). Nová reinterpretace Hedvábné stezky je o energetickém a surovinovém hladu Číny, odtud podpora investiční aktivity v dopravní infrastruktuře od ropovodů, plynovodů až po železnice a silniční spojení. Čína se už dlouho se střídavými úspěchy pokouší zajistit ze Střední Asie životně důležité vstupy v podobě ropy a plynu. V posledních letech se jí však začíná dařit, když například petrolejářský čínský koncern CNPC dokázal koupit podíl v nejslibnějším kazašském ropném poli Kašagan za pět miliard dolarů anebo když Číňané otevírali druhé největší ložisko zemního plynu na světě Galkynyš v jižním Turkmenistánu.
HEDVÁBNÁ DÁLNICE
Čínský prezident Si Ťin-pching při svých návštěvách ve Střední Asii vytěsňuje Rusy, protože na rozdíl od Putina netlačí místní vládce do exkluzivní ekonomické zóny, na Rusko navázaného Eurasijského svazu, který jim svazuje ruce. Na rozdíl od Američanů nechce ani žádné vnitřní reformy, nabízí jenom to, co mají rádi: holý byznys. Z Turkmenistánu do Číny jde víc plynu, než kolik Turkmeni prodávají ruskému Gazpromu, a tohle číslo se do roku 2020 ztrojnásobí až na 65 miliard kubíků. Rusko tak ztrácí ekonomickou kontrolu nad „svými Stány“, a Čína naopak expanduje i za hranice toho, kam se kdy v centrální Asii dostala v nejlepších císařských dobách. Je obtížné si představit obdobu čínské Hedvábné stezky jinak než převážně jako vytvoření co nejefektivnější linky, po níž by jedním směrem plynuly do Číny energie a druhým výrobky zpracovatelského průmyslu a stále častěji také investiční zboží. Ve své podstatě je velmi obtížné si představit, k čemu na téhle obnově „hedvábné linky“ se Střední Asií Čína potřebuje Rusko, když Rusko se samo Číňanům nabízí jako severní dodavatel ropy a plynu.
Čína je ale dnes na takové ekonomické úrovni, že si nemůže dovolit dělat jenom velkou strategii na vnitrozemské Hedvábné stezce se dvěma větvemi. Potřebuje moře.
Když před rokem čínský prezident Si Ťin-pching ohlásil při své návštěvě Indonésie velkolepý plán „námořní Hedvábné stezky“ – tedy masivních čínských investic do výstavby infrastruktury nejen v zemích ASEAN, která má přinést výhody všem zúčastněným –, pouze tím potvrdil existenci dlouhodobé strategie, kterou Číňané krok za krokem realizují již řadu let. Od severoafrického pobřeží Rudého moře (Port Súdán) přes východoafrickou Keňu (Lamu), Tanzánii (Bagamoyo) a Mozambik, Pákistán (Kvadár), Šrí Lanku (Kolombo, Hambantota), Bangladéš (Čitágáon), Barmu (Sitwe), Malajsii (Kuantan), Kambodžu (Sihanoukville) – jejich aktivity jsou patrné všude a počítají se v miliardách dolarů investic a řádově vyšších objemech vzájemného obchodu.
ČENG CHE BEZ CORTÉSE
Ve velkém stylu se vracejí do Indického oceánu, který na svých sedmi námořních výpravách v první třetině 15. století důkladně prozkoumával se svými flotilami čínský admirál Čeng Che. Číňané rádi zmiňují příklad svých středověkých flotil, které neměly primárně vojenské, ale diplomatické a obchodní cíle. A naopak tvrdošíjně odmítají teorii „perlového náhrdelníku“, poprvé publikovanou Američany před deseti lety, která čínské investiční expanzi do výstavby hlubokomořských přístavů a navazující infrastruktury a logistiky přikládá také vojenský význam v podobě námořních základen. Kromě Američanů se jí obzvláště ohrožena cítí Indie jako regionální velmoc s nemalými ambicemi, ale podstatně slabší finanční silou. Indové velmi nervózně vnímají zejména projekty ve svém sousedství, hlavně v Pákistánu, ale po chuti jim nejsou ani čínské investice na Šrí Lance, v Bangladéši nebo Barmě. Kdokoli se kdy zabýval legendárními plavbami admirála Čeng Che, po předcích zřejmě bucharského středoasijského muslima, který byl v dětství vykastrován, muselo ho uchvátit pár detailů. Zaprvé to byl podle všeho obrovský dvoumetrový, tlustý chlap, což ve své době, kdy Orientálci byli střízlíci a Evropané měřili běžně pod 160 centimetrů, muselo působit ohromně, zvlášť když se objevil na palubě lodi, která byla sama několikapatrová a obrovská, prý až 130 metrů dlouhá a skoro 50 metrů široká. Jeho „lodi pokladů“ byly největší plavidla, jaká kdy kdo ze dřeva postavil. Navíc neplul sám, ale s flotilou více než dvou set lodí, celá výprava prý čítala 28 tisíc mužů. Tohle když se objevilo na obzoru, museli jít sultáni, emírové a rádžové do kolen. A jistěže šlo jen o tributy, tedy vzájemné dary, a rituální znaky podřízenosti. A jistěže se téměř všichni podřídili. Po smrti admirála Čeng Che se Čína, svobodnému obchodu nikdy příliš otevřená, na pár set let zcela uzavřela. Paralelně s tím připlula maličká flotilka, které velel Hernán Cortés, k pobřeží Mexického zálivu a na pár set let byly karty rozdány. Teď se Číňané vracejí s investičním kapitálem a strategií, které tentokrát nemají západní ekvivalent.
Hedvábná stezka 300 před n. l. — 100 n. l.
Starověká a středověká obchodní trasa z východní Asie přes Střední Asii do Středomoří. Celkově měřila zhruba osm tisíc kilometrů. Obchod po hedvábné stezce byl důležitým faktorem při rozvoji velkých starověkých civilizací v Číně, Mezopotámii, Persii, Indii a Itálii. Bez nadsázky lze říci, že položil základy moderního světa.
Hedvábná stezka Jiná obchodní trasa Námořní obchodní cesta Středisko obchodu Území dnešního Afghánistánu
Zdroj: Silkroadproject.org
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK • zamecnik@mf.cz
