Menu Zavřít

PESTRÝ SVĚT

1. 8. 2001
Autor: Euro.cz

Financování a risk

bitcoin_skoleni

Snad každý, kdo se trochu zajímá o rozvoj současných finančních trhů, zaznamenal události, které vyvolaly široký ohlas ve více i méně odborných rubrikách novin a časopisů. Namátkou – potíže banky Barings vzniklé kvůli operacím Nicka Lessona na asijských trzích, odvrácení krachu amerického hedgeového fondu LTCM za spoluúčasti Fedu, o kterém se často píše jako o operaci, jež zachránila svět od finanční krize. A v neposlední řadě ve srovnání se dvěma předchozími problémy lokální těžkost: hospodaření bývalého vedení Investiční a Poštovní banky, které vedlo až k vyhlášení nucené správy a posléze zrušení práv soukromých vlastníků prodejem této třetí největší banky v ČR novému vlastníkovi za dva a půl dne po tomto aktu. Tyto tři události mají jednoho společného jmenovatele. Je jím rostoucí sofistikovanost a pestrost dnešního světa financí, které na jedné straně přinášejí řadu možností, jak efektivněji nakládat s vlastními i svěřenými prostředky, na straně druhé značná rizika spojená s používáním moderních finančních nástrojů. Právě problematikou nebezpečí financování a jeho regulací se zabývá nový titul Josefa Jílka Finanční rizika. V úvodu autor píše, že podaný výklad je založen na prakticky používaných metodách a nikoliv jen na učebnicových schématech. Již po zběžném přečtení je zřejmé, že se tuto zásadu podařilo nejen splnit, ale i překročit. Linie výkladu, která se opírá o relativně obsažnou a propracovanou sadu regulativních směrnic takových institucí, jako je Basilejský výbor pro bankovní dohled, Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry, Mezinárodní asociace dohledů nad pojišťovnami a v neposlední řadě Česká národní banka, je totiž bohatě protkána konkrétními příklady, a to nejen ve smyslu výpočtů velikosti rizik či kapitálové přiměřenosti. Autoři recenze se ještě nesetkali s tak vyčerpávajícím přehledem bankovních krizí, jaký je obsažen na stranách 33–37, s tak názornými příklady ztrát z měnového vypořádacího rizika, o jakých je pojednáno na straně 45 a dále, nebo se zařazením krátkého profesního životopisu George Sorose (strana 79) v pasáži pojednávající o měnovém riziku. To, že je Josef Jílek schopen vskutku komplexního a citlivého pohledu národohospodáře, se dá doložit na brilantní analýze Akciového motivačního programu Komerční banky v roce 2000 (str. 132 a dále). Ta je důkazem toho, že se jedná o daleko robustnější alternativu zrušených zlatých padáků a zároveň uvádí podrobný přehled souvisejících účetních i daňových aspektů jednání, které naplňuje tento program. K prospěchu knihy svědčí i to, že jakkoliv jsou příklady zajímavé a často podstatným způsobem usnadňující pochopení vysvětlované látky, jsou v textu výrazně oddělené rámy. Díky tomu ani jejich velké množství nevede k znepřehlednění linie výkladu. Publikace je rozčleněna do tří částí, z nichž první dvě připravují půdu pro třetí, nejrozsáhlejší a stěžejní. Zatímco první kapitola se na přibližně devadesáti stranách snaží podat základní přehled finančních rizik (úvěrového, tržního, likvidního, obchodního, operačního a systémového) a autor v ní dokazuje, že nejdůležitějším finančním rizikem zůstává riziko úvěrové, druhá kapitola se na téměř stejně velkém prostoru věnuje řízení finačních rizik. V centru její pozornosti stojí především deriváty, uzavírající započtení, mezinárodní účetní standard IAS 39, vysvětlení pojmu nástroje a pozice a způsoby dynamického zajišťování. Na dalších téměř čtyřech stranách je potom v rámci třetí kapitoly věnována pozornost měření finančních rizik a kapitálové přiměřenosti. Po objasnění významu a vývoje regulace kapitálové přiměřenosti se autor věnuje vymezení bankovního a obchodního portfolia, uvádí definici kapitálu, jeho složek a popisuje trendy v inovacích kapitálu. Podrobně je rozebrána standardní metoda kapitálových požadavků úvěrových a tržních rizik, jakož i metoda vnitřních VAR–modelů tržních rizik a metoda předem určeného kapitálu. Dále se Jílek zaměřil na problematiku finančních konglomerátů, neboť – jak vysvětluje – „měření rizik není možné omezit na určitý subjekt, ale je nutné je také provádět na konsolidovaném základě . Čtenáři jistě nejvíce ocení dvě závěrečné pasáže o kapitálových kamuflážích (strany 539–544) a o makroekonomických dopadech kapitálové přiměřenosti (strany 555–569). Autor připouští, že regulace má procyklické dopady. Logické je zařazení pasáže o výhledech kapitálové přiměřenosti na samý konec kapitoly. V knize autor dokázal přehledně utřídit obrovské množství poznatků. Snoubí se v ní široký přehled vysokoškolského profesora se zběhlostí praktika, která umožňuje mnoho věcí do detailu vysvětlit či se na ně alespoň podívat z řady různých stran. Originální je i jazykový přístup, který nabízí, ale nevnucuje řadu citlivých překladů pro přejatou anglickou terminologii.

Josef Jílek: Finanční rizika. GRADA Publishing, 2000. 640 stran. Cena neuvedena.

  • Našli jste v článku chybu?