Z evropského trhu prý zmizí na 700 bank, tvrdí studie Deloitte
Evropské bankovnictví směřuje ke konsolidaci. Převzetí HVB Group UniCreditem nebo Abbey National španělskou skupinou Santander jsou jen začátkem. Londýnský Deloitte Financial Services (DFS) vypracoval studii o tom, co evropské bankovnictví v příštích pěti letech čeká. Tvrdí, že na konci dekády bude konsolidované. Studie přepovídá, že bank, které se stanou globálními a budou operovat napříč eurozónou a zeměmi do Evropské unie směřujícími, bude velmi málo. Půjdou prý spočítat na prstech jedné roky. Podobně jak je tomu ve Spojených státech, kde celoamerickému trhu dominují Bank of America, Citigroup, Wells Fargo a JP Morgan Chase. Konkrétní jména možných vítězů studie neuvádí.
Čtvrtina musí pryč.
V letech 1995 až 2005 zmizelo ve Spojených státech z trhu více než 26 procent bank. Vlna slučování začala v roce 1995, kdy trh opustilo pět procent regionálních bank. DFS připúomíná, že obdobný vývoj v Evropě byl zaznamenán okolo roku 2000. V roce 1999 se počet bank v Evropě snížil o 4,98 procenta, v následujícím roce o 4,95 procenta. Do současnosti evropský trh opustila 18,5 procenta bank. Protažením tohoto konsolidačního trendu do roku 2010 docházejí autoři k odhadu, že zmizí ještě zhruba osm procent evropských bank, tedy přibližně 700 subjektů. Opravdu bude Evropa následovat USA? Londýnští analytici tvrdí, že z velké části ano. Na počátku konsolidačního procesu si totiž byly totiž evropský a americký bankovní systém velmi podobné. Banky byly silně fragmentované, regulace se odehrávala na lokální úrovni a bariéry přeshraničích převzetí byly značné. DFS uvádí, že vzhledem k harmonizaci podmínek podnikání v Evropské unii a změně politické vůle, která již ani v Evropě fúzím bank z různých států nebrání, se evropské podmínky začínají blížit jednotě trhu v USA.
Brzdou byl stát.
DFS konstatuje, že finanční sektor v Evropě se v minulosti více řídil vůli politiků než ekonomickou logikou. Studie tvrzení dokládá tím, že zatímco v jiných sektorech pocházeli kupci firem bezmála z poloviny ze zahraničí, v případě bank to bylo pouze z jedné pětiny. „Ve Velké Británii úřady kupcům nebrání přebírat tamní banky, žádné námitky ze strany centrální banky se neobjevily ani loni v létě v Německu, když UniCredit předložila nabídku na koupi HVB Group. Slibně se přístup regulátorů vyvíjí také v Itálii,“ píše studie. Dodává, že jasně se za slučování bank v Evropě postavila také Evropská komise, která v něm vidí cestu k vyššímu ekonomickému růstu kontinentu. K vzestupu by mělo přispět především odhadovaných více než osmnáct miliard euro úspor, které získají akcionáři, klienti, zaměstnanci a v podobě vyšších odvedených daní také evropské vlády.
Akcionáři to chtějí.
Růst a expandovat nechce zdaleka jen management bank. DFS konstatuje, že tlak na fúze pochází od akcionářů, kteří si očekávání budoucích akvizic již započetli do ocenění bank. Čtyřicet největších evropských bank se obchoduje na burzách v průměru za šestnáctinásobek zisku připadajícího na jednu akcii (EV/EBITDA). Kdyby banky chtěly jen udržovat svou současnou ziskovost a pomalu organicky růst, nedávalo by prý ocenění vyšší než odpovídá desetinásobku zisku, připadajícího na akcii, smysl. Studie dochází k závěru, že třetinu ceny akcií bank již dnes tvoří očekávání úspěšně provedených fúzí. To, že bránit převzetí není v současné době „in“, dokládá na transakci UniCredit/HVB. Obchod se nesetkal se silnějším odporem akcionářů přebírající i přebírané banky. Za jeden z důležitých faktorů úspěšné fúze považuje studie silnou procesní a IT platformu. Proto autoři zpochybňují takzvané fúze rovných, které prý nemají valného smyslu. Tvrdí, že vytvoření nové hodnoty plnoucí z úspor a větší velikosti sloučené banky, je možné jen pokud jsou jasně definované role přebíraného a přebírajícího.
Bublina nehrozí.
Dokladem toho, že akcionáři po managementu žádají, aby nakupoval, je ostatně i na konci ledna ukončené navyšování kapitálu Erste Bank. (EURO 5/2006). Ta získané tři miliardy eur použije na akvizici rumunské banky BCR. I když v tendru nabídla za 62 procent akcií banky 3,75 miliardy eur, tedy zhruba o 300 milionů eur více než očekávali analytici i rumunská vláda, upisovatele akcií Erste Bank to neodradilo. Naopak, plně využili opci na dodatečné přidělení nových akcií a umožnili tím Erste navýšit kapitál o 26,7 procenta. Obávat se, že přicházející vlna akvizic bude hnána podbízením se akcionářů a nebude brát příliš ohledů na ekonomickou logiku transakcí, prý ale není třeba. Dokládá to loňský příklad neúspěšného pokusu převzetí Londýnské burzy cenných papírů německou Deutsche Bank. Akcionáři neviděli žádné možnosti úspor plynoucích z velikosti, ani příležitost k vytvoření nějaké nové hodnoty, a fúzi zarazili.
Ceny se srovnají.
Cenová politika bank je zatím v Evropě velmi sevřena v národních hranicích a mezi jednotlivými státy jsou značné rozdíly. Zatímco v Nizozemsku banka získá od klienta ročně z poplatků souvisejících s transakcemi a vedením běžného účtu v průměru méně než čtyřicet euro, ve Španělsku má za stejné služby více než sto eur a v Itálii dokonce250 eur. S růstem ceny za vedení účtu klesá i spokojenost klientů s bankovním systémem v zemi. Proto zřejmě nepřekvapí, že v Nizozemsku je s bankovními službami spokojeno bezmála 90 procent klientů, ve Francii a Španělsku zhruba polovina a v Itálii pouhých patnáct procent. „Nespokojenost s bankami v mnohých zemích kontinentu je příležitostí pro panevropské finanční domy nabízet na těchto dražších trzích konkurenceschopnější, tedy levnější retailový bankovní servis,“ tvrdí studie DFS. Českému trhu dominují banky ze zemí, v nichž klienti nepatří k nejspokojenějším (Francie, Itálie), případně, které deklarují, že si v Česku vylepšují ziskovost z domácího trhu pokřiveného dumpingovou nabídkou spořitelních družstev (Rakousko). O tom, co pro něj bude taková panevropská fúze znamenat, studie nepíše. I v České republice ale nejpozději se vstupem do eurozóny začnou působit přímo přes internet ovládané banky jako ING Direct, které přispějí k poklesu cen služeb.
tabulka:
Osm průkopníků
Přeshraniční bankovní fúze v Evropě
Datum Kupující Přebíraný Hodnota obchodu (v mld. dolarů)
červen 2005 UniCredit (Itálie) HVB (Německo) 18,2
červenec 2004 Santander (Španělsko) Abbey National (Británie) 15,8
květen 2004 Royal Bank of Scotland (Británie) Charter One (USA) 10,5
září 2004 Barclays (Británie) ABSA (Jihoafrická republika) 5
září 2005 ABN Amro (Nizozemí) Banca Antoveneta (Itálie) 3,9
únor 2004 BBVA (Španělsko) Bancomer (Mexiko) 3,9
leden 2005 Standard Chartered (Británie) Korea First Bank (Jižní Korea) 3,3
červen 2005 UniCredit (Itálie) Bank Austria Creditanstalt (Rakousko) 3,3
Pramen: Deloitte Financial Services
graf:
Slabá první pětka
Podíl pěti největších bank na celkovém objemu aktiv bank v zemi (v %)
Německo 22
Itálie 27
Británie 33
Španělsko 44
Francie 47
Švédsko 54
Nizozemsko 84
Pramen: Evropská centrální banka 2004, Deloitte Financial Services
