V Evropě kvasí dohady o budoucnosti cukerních kvót. Česká republika přitom stále neví, co vlastně chce
Cukr v Evropě zřejmě jen tak nezlevní.
Kvóty svazující jeho výrobu mají velkou naději, že neskončí a navzdory plánu Bruselu přežijí rok 2015. Francouzští a němečtí zemědělci a cukrovarníci si takzvaný cukerní pořádek nenechají snadno vzít.
Vždyť je rozmazluje už 46 let. Současně však prodražuje výrobky potravinářům, kteří cukr používají. Nápojáři, cukrovinkáři, konzerváři a další producenti potravin tahají za kratší konec provazu. A spotřebitelé? Nemají svou lobby a mlčky platí.
Dohnat třtinu „Nejsme proti zrušení kvót, jen chceme jejich existenci prodloužit do roku 2020,“ lobbují teď usilovně silní cukrovarníci společně se zemědělci, aby udrželi výdobytky, které jim zajišťuje současná Společná zemědělská politika Evropské unie. Zemědělci dostávají speciální dotace za to, že cukrovku pěstují, ale i za to, že s ní skončili. Cukrovarníci si užívají přísně chráněného evropského trhu a vděčně vzpomínají na poslední unijní reformu. Zařídila útlum výroby, který místo slibovaného zlevnění cukru vyvolal zdražení, a výrobcům tím zajistila bohaté zisky.
„Naše společnost zaplatila Unii dvě a půl miliardy korun mezi lety 2006 až 2009 za to, aby měla kvótu a mohla zůstat na trhu. A čtyři roky na to chce EU kvóty zrušit?“ odmítá záměr Evropské komise Oldřich Reinbergr, šéf tuzemské cukrovarnické jedničky Tereos TTD, která je součástí francouzského koncernu Tereos.
Za celé Česko přesáhla platba za další existenci kvót 4,4 miliardy korun. Reinbergr stejně jako rozhodující evropští cukrovarníci obhajuje oddálení konce kvót o pět let. Odůvodňuje to také tím, že během té doby se evropské cukrovarnictví a řepařství stanou konkurenceschopnými vůči třtinovému světu.
„Řepa v posledních letech prokazuje potenciál. Díky vyšším výnosům zlevňuje, naopak třtina zdražuje. Pět let stačí k tomu, aby se podmínky vyrovnaly,“ míní Reinbergr. A dodává: „Když bude něco dobré pro Francouze a Němce, bude to dobré i pro Českou republiku.“ Cukr jako mléko?
„Pojďme cukerní kvóty zrušit a připravit podmínky pro takzvané měkké přistání, aby konec regulace producenty bolel méně,“ navrhuje europoslanec Hynek Fajmon (ODS).
Uvažuje o tom, že by se daly vyčlenit nějaké peníze třeba pro přechodnou tříletou odvykací kúru. Koncem ledna bude o budoucnosti kvót na cukr jednat zemědělský výbor Evropského parlamentu. „Já budu hlasovat pro zrušení. Pokud kvóty zaniknou, spotřebitelům se zlevní cukr. Bude ale složité to prosadit,“ dobře ví Fajmon, když sleduje lobbing cukrovarníků v europarlamentu. Cukr totiž není mléko, jehož kvóty mají osud s velkou pravděpodobností už zpečetěn a s rokem 2015 zaniknou.
Studie univerzity v belgickém Gentu předpovídá, že zrušení výrobních kvót na cukr by jeho produkci v EU zvedlo o 16,5 procenta, naopak cena by poklesla o 14 procent. Nejvíc by stoupla výroba ve Francii a z nových členských zemí v Polsku, kde by uvolnění režimu pozvedlo produkci o 28 procent. Také Česko by se chopilo šance a zdejší výroba cukru by se zvýšila o 14 procent, což odpovídá průměru Unie. Směrem na jih by se od cukru spíš ustupovalo, největší propad očekávají belgičtí experti v Řecku, Španělsku a Itálii. Sladká komodita by se přirozeně soustředila do zemí s vhodnými podmínkami pro pěstování cukrové řepy a s nejmodernějšími cukrovary.
Ministerské přešlapování Zánik cukerních kvót podporuje jen menšina států produkujících cukr – Velká Británie, Dánsko a Švédsko – a několik dalších zemí, kde se cukrovka nepěstuje. Za udržení kvót bojují hlavně Němci a Francouzi, kteří drží skoro polovinu z celounijní cukerní kvóty. Pro zachování regulace je také Polsko, třetí největší evropský producent cukru. Česká republika po roce debat, které v Bruselu a mezi členy probíhají, stále neví, co chce. Svou oficiální pozici dosud nepředstavila. Neoficiálně se ví, že vedení resortního ministerstva je bližší liberální postoj, veřejně to ale neříká.
A čeští zástupci na různých evropských jednáních k této věci mlčí.
Ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) nedávno představitele nevládních organizací ujišťoval, že se Česko v Bruselu zapojí do debaty o změnách souvisejících s plánovaným zrušením cukerních kvót. Vše chce ovšem s nimi teprve probrat u kulatého stolu. „Toto jednání má zmapovat případná rizika, která by mohla hrozit pěstitelům, zpracovatelům a uživatelům cukru v případě zrušení kvót,“ uvedl mluvčí ministerstva Jan Žáček. Konkrétnější prý bude Bendlův úřad až po diskusi u kulatého stolu. Hlas Prahy přitom bude dosti významný. Postaví-li se proti kvótám, pomůže vytvořit blokační minoritu a tím pohřbít kvótový režim.
Česká cesta Z otázky, jak dál v cukerní regulaci, originálně vybruslila Potravinářská komora. Nemá to jednoduché, když má současně hájit protichůdné zájmy cukrovarů i uživatelů cukru. „My souhlasíme se statem quo, tedy prodloužením kvót za předpokladu, že se uvolní dovoz levnějšího cukru do Evropy,“ představuje kompromisní návrh ředitel komory Tomáš Kreutzer. Netuší přitom, zda podobné řešení doporučuje i některá z dalších členských zemí.
S návrhem české Potravinářské komory nemá cukrovarník Reinbergr problém. „Jestli si někdo z uživatelů cukru myslí, že kilo koupí za sedm korun jako před deseti lety, je na obrovském omylu. Světová cena prudce stoupla a už nikdy neklesne na dřívější úroveň. Zrušením kvót se cukr na evropském ani českém trhu rozhodně nezlevní,“ tvrdí ředitel největší tuzemské cukrovarnické společnosti.
Nevídaný růst cen cukru ve světě nastartovala předloni vysoká celosvětová poptávka. Poměry na trhu narušila především Brazílie, světový lídr v produkci a vývozu cukru, když víc než polovinu cukrové třtiny začala využívat na bioetanol. Na vývoj v Brazílii citlivě reagují burzy. Poslední zprávy o očekávané rekordní úrodě třtiny v této jihoamerické zemi srážejí cenu cukru stejně jako momentální dostatečná globální nabídka a slabší poptávka. A ještě dotace Česká Agrární komora a Zemědělský svaz jednohlasně prosazují další udržení kvót. Zániku by přitom mohli využít někteří schopní pěstitelé a cukrovku sít na větší výměře. Zemědělci nejlépe vědí, jak cukrovka prospívá polím a následně výnosům sladovnického ječmene nebo pšenice. Hraje se ovšem nejen o kvóty, ale i o podpory pro pěstitele cukrovky po reformě agrární politiky. Ani tady se české ministerstvo dosud nevyjádřilo a není jasné, jestli i nadále budou čeští řepaři dostávat extra dotaci na každou tunu cukrovky. V loňském roce činila 349 korun na tunu. „Ministerstvo by mělo být pro zemědělce a vytvořit pěstitelům řepy podmínky, jaké budou mít ostatní země. Nebudou-li je mít, bude cukrovarnictví znovu ohrožené,“ varuje Reinbergr.
Také dřívější ministerská analýza konstatovala, že po zrušení kvótového systému by hodně záleželo na udržení podpory pěstitelů. „Zahraniční majitelé cukrovarů v ČR, kteří tady ovládají osmdesát procent národní kvóty, situaci pozorně sledují. Jakmile by úroveň podpory v Česku byla nevýhodná ve srovnání s úrovní v mateřských zemích, zachovají se čistě ekonomicky – zdejší cukrovary zavřou a výrobu přesunou do svých mateřských zemí,“ nabízí jeden ze scénářů ministerský materiál.
Bendl analýzu může a nemusí brát vážně. Za českým tápáním v otázce, jak dál s unijním cukerním pořádkem, může být vysoká diplomacie. Třeba Praha svůj souhlas s pokračováním kvót za něco v Bruselu vymění.
Zemědělci dostávají speciální dotace za to, že cukrovku pěstují, ale i za to, že s ní skončili
80 procent české národní kvóty ovládají zahraniční vlastníci cukrovarů v ČR 372 000 tun cukru činí česká národní kvóta z toho: kvótu na 209 000 tun drží cukrovary Tereos TTD patřící Francouzům kvótu na 94 000 tun vlastní Moravskoslezské cukrovary s rakousko-německými majiteli
Graf
Cukerní vlny Vývoj spotřebitelských cen (kč/kg cukru krystal, v prosinci)
O autorovi| Táňa Králová kralova@mf.cz
