Poslanecké sněmovně by měl po volbách předsedat politik z opoziční strany, domnívá se Petr Hulinský, stínový ministr obrany a dvojka pražské kandidátky ČSSD. K organizačním změnám v armádě by přistoupil až po zralé úvaze, protože změn, někdy i kontraproduktivních, již zažila neuvěřitelné množství.
Autor: Martin Siebert
V případě vítězství ČSSD ve volbách byste se mohl stát ministrem obrany. Potřebuje naše armáda stabilizaci, nebo další změny?
Armáda potřebuje stabilizaci, zvláště personální, což však neznamená, že by nemělo docházet ke změnám. Ty změny by ovšem měly být především kvalitativní, to znamená ve výcviku a výchově vojenských profesionálů a v jejich zabezpečení. Organizační změny je možné dělat až po zralé úvaze. Armáda jich zažila již neuvěřitelné množství, mnohé byly zbytečné, některé dokonce kontraproduktivní. Organizační změny by měly vést především ke zvyšování počtu profesionálních vojáků v jednotkách určených pro boj. Ke snižování počtu lidí by naopak mělo dojít především ve správním aparátu Ministerstva obrany a ve velení armády, zvláště pokud jde o počet a rozsah řídicích stupňů a stupňů velení.
Česká armáda investovala obrovské peníze do mnoha projektů, kasáren a zbraní, které pak buď zcela utlumila, nebo je využívá jen v omezené míře. Jaké mechanizmy proti plýtvání byste nastavil?
Armádní investice by měly vycházet z dlouhodobější strategie, analýzy bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik v souladu se strategií Severoatlantické aliance a EU. Tyto investice by měly být podrobeny kritické oponentuře vnitřní a parlamentní, ve vhodných případech i v konfrontaci s názory členů bezpečnostní komunity. K nákupům zbraňových systémů bychom měli přistupovat co nejuvážlivěji. Vycházet by se přitom mělo ze zkušeností vyspělých západních armád. Tendry na zakázky by měly být co nejtransparentnější. Rozhodně by se nemělo stávat, aby experti na zbraňové systémy následně poukazovali na to, že nákupy zbraní jsou předražené až vícenásobně. Tato oblast je rozhodně možným zdrojem finančních úspor.
Ozbrojené síly mají v České republice k dispozici pět vojenských újezdů, z nichž čtyři – Hradiště, Libavá, Brdy a Boletice – jsou velmi rozlehlé. Opravdu je potřebují všechny? A jaká má být jejich budoucnost?
To je jeden z úkolů, které by mě jako ministra obrany teprve čekaly. Jde o takovou změnu, která právě vyžaduje uvážlivý přístup, týká se totiž mnoha místních lidí.
V poslední době často zaznívá kritika, že čeští vojáci se chystají více na působení v rámci expedičních sborů než na obranu vlasti, jež by přitom měla být jejich hlavním posláním. Jaký je váš názor?
Vzhledem k situaci, která se vytvořila, armádě nezbývá nic jiného než cvičit se na misijní úkoly. Proporce mezi obrannými a expedičními funkcemi armád NATO bude s vysokou mírou pravděpodobnosti řešit i nová strategická koncepce aliance, která má být přijata na summitu v listopadu letošního roku v Lisabonu. Aby armáda byla připravována i pro obranu proti nepříteli, je nutné identifikovat potenciálního nepřítele nebo stanovit možné příští operace, na něž se budeme připravovat alespoň přípravou projektů a velitelsko-štábními cvičeními. Jinak předpokládám, že armáda bude stejně jako v minulosti pomáhat při živelních pohromách integrovanému záchrannému systému, na což je připravena.
Profesionální armáda přitahuje také různé dobrodruhy, obdivovatele německého wehrmachtu a atributů, které jsou v zásadním rozporu s historickými demokratickými tradicemi našeho národa. Jak byste proti tomu bojoval? K tomu by měl být vypracován program vlastenecké výchovy vojenských profesionálů. Nedopustíme, aby k podobným deviacím v budoucnosti docházelo. Má si armáda malého státu ponechat vševojskový charakter, nebo se má specializovat a některých odborností se zcela vzdát? Které činnosti by se podle vás měly utlumovat a které rozvíjet? To závisí na budoucím rozhodnutí NATO. Specializace měla a má smysl zvláště pro nasazení v misích. Pokud jde o obranu, je nutno tuto problematiku propracovat, zvláště ve spolupráci se sousedními členskými zeměmi. Specializace pro úkoly v misích se dá samozřejmě zajišťovat efektivněji. Jaká má být podle vás budoucnost českého letectva, až doběhne smlouva o pronájmu nadzvukových stíhaček? Měli bychom si zachovat nadzvukové letectvo, dopravní letadla a vrtulníky určené pro přepravu a boj. Jakmile jakýkoli druh letectva opustíme, návrat je vždy velmi těžký. Jste pražský zastupitel a zastáváte v hlavním městě i funkci předsedy finančního výboru. Jak se díváte na projekt Opencard?
| PETR HULINSKÝ (42) |
| Vystudoval práva na Policejní akademii. Před rokem 1989 pracoval jako technik měření a regulace. Po roce 1989 soukromě podnikal v oblasti bezpečnostních služeb. V roce 1994 se stal zastupitelem Prahy 10, v letech 1996 až 1998 byl poslancem. Od roku 1998 je zastupitelem hlavního města Prahy a v letech 2002 až 2006 vykonával funkci náměstka primátora. V ČSSD je stínovým ministrem obrany. V letošních sněmovních volbách kandiduje jako dvojka na pražské kandidátce. Je ženatý, má dva syny. Věnuje se korejskému bojovému umění taekwondo a za tento sport je členem výkonného výboru Českého olympijského výboru. Mezi jeho další oblíbené sporty patří bowling, plavání, lyžování a jízda na kole. |
Rád bych vaši otázku zpřesnil v tom, že zastávám skutečně i funkci neuvolněného předsedy finančního výboru zastupitelstva hlavního města Prahy, což v praxi znamená, že na magistrátu nepobírám odměny, které pobírají uvolnění předsedové výborů. O kauze Opencard toho již bylo mnoho řečeno i napsáno. Po jejím proběhnutí lze pouze shrnout, že dodnes nikdo nevysvětlil, jak je možné, že celá akce stála 880 milionů korun a že jediným viníkem byl – podle Rady hlavního města Prahy – shledán vedoucí odboru informatiky pan Kraus, který na tuto funkci rezignoval. Že sice bylo podáno trestní oznámení na neznámého pachatele a policie snad šetří, ale po velké bouři panuje na všech frontách klid a město teď vynakládá neuvěřitelné prostředky, aby Pražany přesvědčilo, že karta Opencard je kartou k lepším zítřkům Prahy. Věřím, že nové vedení města a zastupitelstvo, které, jak doufám, bude jiné než dnes, se k tomuto případu vrátí a dohledá viníky tohoto neuvěřitelného hazardu s prostředky hlavního města Prahy a s důvěrou občanů.
Podporujete myšlenku, aby byl pražský primátor volen přímo. Po první rezignaci či úmrtí primátora by se však rozešla funkční období zastupitelstva a primátora, takže volby by se musely konat v různých termínech a stálo by to nemalé peníze.
Znám evropská města, v nichž je primátor volen přímo voliči. Umím si vyhodnotit pozitiva i negativa tohoto řešení. Netvrdím, že přímo usiluji o prosazení přímé volby primátora, ale osobně jsem přesvědčen, že by to pro Prahu a její budoucnost bylo přínosem.
Kdyby byl zvolen například sociálně demokratický primátor, ale v zastupitelstvu by naopak získala většinu třeba ODS, bylo by to velmi komplikované… Lze těžko odpovědět na otázku, jak by to vypadalo, kdyby primátorem byl zvolen například sociální demokrat a v zastupitelstvu měla většinu Občanská demokratická strana. Evropské modely jsou trochu jiné. V řadě měst například primátor jmenuje svou radu a ta se zodpovídá zastupitelstvu řádně zvolenému ve volbách. Hovoří se sice o přímé volbě primátora, ale nikdy nikdo zatím nevyjádřil, jaké postavení a pravomoci by takový primátor měl a jak by město pod jeho vedením fungovalo. Proto nelze přímou volbu uplatnit bezprostředně, ale je třeba nejprve vyjasnit otázky s přímou volbou a především kompetencemi souvisejícími. Měl by se podle vás také prezident republiky volit přímo?
Jsem jednoznačně pro přímou volbu prezidenta. Nevidím důvod, proč dále otálet, když většina politických stran i občanů přímou volbu doporučuje. Je to přirozeně legislativní proces, jímž by se musel zabývat parlament, ale České republice by toto řešení nesporně prospělo. Osobně věřím, že by se i zvýšila důvěra občanů ve funkci prezidenta.
Je Praha a její dopravní podnik příkladem, pokud jde o dodržování platební kázně? Jak je to s platbami za nové autobusy SOR a nové tramvaje ze Škody Transportation?
V každém případě dopravní podnik z hlediska úhrad závazků platební kázeň dodržuje. Problémem ale je to, že hlavní město Praha neposkytovalo investice na obnovu vozového parku ve stanovených termínech. V tuto chvíli tak má dopravní podnik dluh u Škody Transportation 800 milionů korun. Na platby za nové autobusy SOR je vyčleněno 100 milionů korun. Celková částka by pak měla být půl miliardy korun. Přepokládaný závazek u nových tramvají činí dvě a půl miliardy korun. Ten se dá ale posunout v čase. Tramvaje totiž stále nejsou homologovány pro provoz v Praze.
Veřejná doprava v hlavním městě by měla být prioritou, ale například termín zahájení výstavby trasy D pražského metra se ustavičně oddaluje. Jakou budoucnost vidíte v této oblasti?
Osobně se domnívám, že výstavba trasy D metra je jedním z nejvýznamnějších úkolů budoucího vedení města. O to víc mne mrzí zmateční jednání o trase D, která jsou dána například úvahami o tom, že by trasu D financoval soukromý investor. V případě trasy D je mnoho nejasností. Nevěřím, že současné vedení města má sílu a schopnosti se v této problematice dostatečně orientovat a především odpovědně rozhodnout. Je na novém vedení Prahy po volbách, zda trasa D bude zařazena mezi priority dalšího rozvoje hromadné dopravy ve městě. A podle mého názoru to priorita být musí.
Každá zástavba by měla někde končit. Když se nechá bez kontroly rozrůstat, padají za oběť nové výstavbě poslední zbylé zelené plochy, další a další pole, zatímco širší střed města se vylidní a uvolněný prostor obsazují kriminální živly. Nemyslím si, že by v současné době město uvažovalo o významnějším překročení svých hranic. Je pravdou, že několik obcí ze Středočeského kraje předložilo své žádosti o připojení se k hlavnímu městu Praze a že tyto žádosti jsou předmětem budoucího rozhodovacího procesu. Daleko více mne trápí, že Prahu dnes tvoří 57 obcí, což osobně považuji za zbytečný luxus, stejně tak mne trápí zahušťování výstavby v současných sídlištních celcích a útok developerů na poslední přírodní oázy zeleně ve městě, jako například Trojmezí a podobně. Město by mělo bránit svou zeleň. Město by mělo bránit své občany na sídlištích, aby ani tam nebyly likvidovány drobné zelené plochy zahušťovací zástavbou. Město brzy bude trápit problém výškových domů, které nesporně budou devastovat panorama Prahy, zejména pokud developeři prosadí realizaci podobných projektů například na Pankrácké pláni. Mrzí mne, že město zcela rezignovalo na výstavbu obecních bytů, zejména malometrážních bytů pro seniory a mladé rodiny. Pokud nechce samo stavět, pak by mělo hledat formy svého podílu na budoucí výstavbě bytů například se stavebními družstvy, nebo jiným možným řešením. Co si myslíte například o plánu na vytvoření pásu lesů kolem Prahy? Každé vedení města si vytyčovalo jako jeden z hlavních programů vytvořit kolem Prahy zelený pás sloužící k rekreaci a oddychu, ale znovu a znovu je tento záměr porušován ve stavebních akcích silničních okruhů, technologických parků a kobercové zástavbě okrajů města. Přitom je třeba si uvědomit, že okrajové části Prahy nejsou připraveny na příliv nových obyvatel, že v těchto okrajích chybí infrastruktura, nejsou školky, školy, vybavení sportovišť, kulturní vybavenost a že do budoucna budou jenom noclehárnami Pražanů odcházejících z centra města při neúměrné výši nájmů za byty v oblasti centra. Přejděme k celostátní politice. Není pravděpodobné, že by vítěz voleb získal nadpoloviční většinu v Poslanecké sněmovně. S kým by podle vás mohla sociální demokracie vytvořit koalici? A co si myslíte o případné velké koalici bez účasti stranických špiček? Do voleb ještě nějaký čas zbývá, denně se mění prognózy volebních preferencí, ale osobně nevěřím, že volby opět skončí patem. Naše strana opakovaně stanovila, že v případě nutnosti chce vytvořit takovou koalici, která upřednostní program ČSSD. Jste právník. Zákonů už je ale tolik a tak často se mění, že se v nich těžko vyznají i právníci, natož lidé jiných profesí. Čeká nás po volbách další legislativní smršť? Zda nás čeká další legislativní smršť, je těžké předjímat. Je nesporné, že řada zákonů, které se v praxi neosvědčily, potřebuje změny a doplnění. Vše záleží na tom, kdo dokáže sestavit vládu a pravděpodobně i s tím, jaký bude další vývoj hospodářské krize. Osobně zastávám názor, že legislativní smršť by měla nastat především tam, kde je potřeba pomoci občanům a rozvoji této země. Kdo by měl podle vás předsedat Poslanecké sněmovně – zástupce vítězné strany, nebo představitel opozice?**
Jako zastánce demokracie upřednostňuji, aby Poslanecké sněmovně předsedal představitel opozice.
