V dnešní době mají mladí právníci de facto zcela mizivou šanci, že se stanou soudci či státními zástupci. Jednoduše řečeno, místa v justici jsou obsazena. Jak tušíme, tento fakt vyvolává jisté sociální napětí. Vždyť kdo by byl rád celý život asistentem soudce?
Mnozí myslí na slova bývalého ministra spravedlnosti Otakara Motejla, který vzpomínal na devadesátá léta, kdy muselo ministerstvo obrazně řečeno chytat právníky na ulici, aby se vůbec naplnila tabulková místa soudců. Navýšení počtu soudců je ekonomicky nemožné, nota bene máme jeden z nejvyšších počtů soudců v přepočtu na obyvatele v EU.
Navíc čeští soudci dělají práci, již v jiných zemích dělá obslužný personál. Jednou z možných cest je snížení zákonného věku soudců a státních zástupců pro odchod z justice. Mezi právníky se tomu eufemisticky říká „nastolení vyrovnanější věkové skladby v justici“.
Obdobný problém řešilo Maďarsko, které v roce 2011 snížilo věkovou hranici pro povinný odchod do důchodu pro soudce a státní zástupce ze 70 na 62 let. Na evropské poměry revoluční řešení, které vyvolalo řadu polemik. Nakonec jej zarazil tamní ústavní soud a za pravdu mu dal i Evropský soudní dvůr. Ten argumentoval, že zlepšení kvality veřejné služby soudnictví, které z opatření údajně vyplývá, není jen „prostým obecným tvrzením“, ale předsudkem souvisejícím s věkem.
Věková struktura justice je zásadním problémem a měla by se o ní vést celospolečenská debata i u nás.
Čtěte také:
Pospíšil chce zavést výběrová řízení na místa soudců
Soudce: Relaxuji u psaní zákoníku
Aleš Pejchal: Pokud ztratíme svobodu, je ochrana lidských práv marná
Autor je právník