Do druhého čtení putuje takzvaný „nejkrásnější zákon“ – zákon o Registru smluv. Přes obecně chvályhodné pokusy o rozšíření možností, jak nahlédnout pod pokličku české veřejné správy, je možno u takových návrhů narazit na nebezpečí vylití vaničky i s dítětem.
Zákon požaduje zveřejňování smluv právnickými osobami ovládanými státem či územními samosprávnými celky. Tedy osobami soukromého práva. Je skutečně dobrý nápad, aby i tyto firmy spadaly pod takzvané povinné subjekty?
Vzhledem k tomu, že dle navrhované úpravy by leskem nejkrásnějšího zákona mohly být oslněny i právnické osoby s alespoň 30procentním majetkovým podílem státu (kraje, obce), mohlo by dojít k významnému znevýhodnění řady podnikatelských subjektů v hospodářské soutěži. Kdo pak bude plnit veřejnou kasu?
Jako zásadní se jeví odlišné nakládání se soukromoprávními právnickými osobami s majetkovou účastí státu v porovnání s právnickými osobami, v nichž takový majetkový podíl není. Připomeňme si, že stát (obec, kraj) v soukromoprávních vztazích vystupuje jako kterákoli jiná právnická osoba.
Jen těžko můžeme nalézt důvod odlišného přístupu k právnickým osobám, v nichž stát vystupuje jako podílník. Proč má být preferována laická kontrola veřejnosti oproti kontrole formalizovanější, prováděné odbornými subjekty? Proč raději důkladněji nevyužívat stávající odborné kontrolní orgány? Připomeňme, že na Slovensku již po roce účinnosti jejich „najkrajšieho zákona“ polostátní podniky z režimu zákona vyňali.
Autor je právník a pedagog
Čtěte také:
Vláda musí zákon o registru smluv předělat, zní ze sněmovny
Povinné zveřejňování smluv na internetu znevýhodní státní firmy
