Dlouhodobě mě trápí, jakou ostudu dělají naší zemi někteří směnárníci bezostyšně okrádající turisty. Jde zejména o pašáky z Prahy. Euro za 14 i méně korun pro ně není problém. Za nevyžádanou mapu Prahy „zdarma“ k účtu jakoby mimoděk připočtou třeba 150 korun. A podobně.
O prohnaných pražských směnárnících píší i bedekry. Někdo řekne, že turista by musel být hlupák, aby své euro prodal za 13 korun. Jenže směnárníci používají různých lstí. Na ceduli uvádějí korektní kurz, turista přijde v dobré víře měnit a následně dostane za euro 13 korun. Když se ozve, uslyší historku o VIP kurzu, na nějž by dolnorakouská babička dosáhla, pokud by si vyměnila alespoň 20 tisíc eur.
Přivolaná policie, pokud ji turista vůbec zavolá, málokdy co zmůže. Maximálně okradeného odkáže na správní řízení u ČNB. Centrální banka se o nápravu snaží – stoupá počet kontrol i pravomocně uložených pokut. Ale pořád je to málo. Tato oblast bohužel dlouho stála na pokraji zájmu. Což je vzhledem k počtu agend centrální banky celkem pochopitelné.
V dnešní době velkých slov o zeštíhlování veřejné správy může znít volání po zvýšení počtu příslušných pracovníků ČNB kacířsky, ale myslím, že z dlouhodobého hlediska by se to vyplatilo. Vždyť kolik turistů už se k nám nikdy nevrátí, protože byli okradeni směnárníky? Posílení by mohlo být jen dočasné, problém by časem opadl. Určitě by stálo za legislativní úvahu i opatření, podle nějž by po vzoru jiných států mohli směnárníci prodávat měnu podle kurzu lišícího se maximálně o 10 nebo 15 procent od středového kurzu vyhlašovaného ČNB. Trh bohužel nevyřeší všechno, i když by bylo hezké, kdyby tomu tak bylo.
Autor je právník, pedagog a člen rozkladové komise ČNB
Čtěte také:
