Koncept základního příjmu na úrovni EU je nebezpečným návrhem, říká člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Petr Zahradník. Vadí mu především vysoké náklady na projekt, které by mohly výrazně přesáhnout dosavadní rozpočet celé EU.
Málo známým faktem je, že v Evropské unii už dva roky probíhá debata na téma základního nepodmíněného příjmu. Je to jeden z mnoha bodů iniciativy, kterou zahájil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker pod názvem Evropský pilíř sociálních práv.
Základní nepodmíněný příjem je koncept, který každému občanovi přiznává určitou pravidelnou částku peněz bez ohledu na to, zda pracuje, či nikoli. Jeho zavedením v Evropě chce Evropský hospodářský a sociální výbor bojovat proti „sociálnímu vyloučení, dosáhnout hospodářské a územní soudržnosti či přispět ke „spravedlivému rozdělování zdrojů a příjmů“. Několikrát proto vyzval Evropskou komisi, aby „prozkoumala možnosti financování evropského minimálního příjmu a zřízení odpovídajícího evropského fondu.“
Ekonom Petr Zahradník
S návrhem ovšem nesouhlasí ekonom Petr Zahradník, který je členem výboru. „Koncept základního příjmu na úrovni Evropské unie a především pak snaha o nalezení adekvátního finančního zdroje, který by měl tento minimální příjem financovat, je dalším nebezpečným návrhem v rámci Evropského pilíře sociálních práv,“ říká.
Problematické je především nalézt zdroje na jeho financování, i přesto že si tento koncept získává popularitu v akademických kruzích. „V případě, že by základní evropský příjem byl hypoteticky stanoven na úrovni 1000 eur měsíčně, s ohledem na velmi zevrubný průzkum potřebných příjemců by bylo potřeba vytvoření zdroje v objemu přibližně 300 miliard eur ročně, což je přibližně dvojnásobek nynějšího rozpočtu EU,“ komentuje návrh Zahradník.
| Experiment zatím bez výsledků |
|---|
| Základní příjem v současnosti testují některé bohatší země. Na začátku roku 2017 začalo vyplácet vybrané skupině obyvatel nepodmíněný příjem 560 eur měsíčně Finsko. Do zatím největšího experimentu se ale letos pustila kanadská provincie Ontario, kde dostávají čtyři tisícovky lidí každý měsíc na účet přes 1000 kanadských dolarů. Experiment by měl trvat tři roky a jeho rozpočet dosáhne 150 milionů kanadských dolarů, čímž svou velikostí více než pětkrát přesáhne podobný finský projekt. Základní příjem však neslavil jen úspěchy. V referendu ho loni odmítli Švýcaři. |
Za předpokladu základního příjmu 1500 eur, což západoevropskou optikou není závratná částka, by tato potřeba přesahovala 450 miliard eur. Možným zdrojem financování má být Evropský sociální fond. Jeho objem by bylo nutné přibližně zdesateronásobit v případě první varianty. „Anebo by bylo nutné zdvojnásobit rozpočet EU a celý ho věnovat na účel základního příjmu. A obětovat tak veškeré další strukturální fondy, zemědělskou politiku, finanční podporu konkurenceschopnosti, výzkumu a inovací, záležitosti spojené s migrací, globální výzvy apod.“ dodává Zahradník.
Státy EU by tak musely začít do rozpočtu platit mnohem více než v současnosti, což je poměrně nereálné, navíc, když po svém odchodu přestane přispívat Velká Británie.
Čtěte také:
Obrana před roboty: Havaj zvažuje univerzální příjem
Socani všech vyznání, neblbněte!
