Bez pirátů bychom pravděpodobně dosud chodili do kamenných obchodů, poté hudbu konvertovali do formátu MP3 a vkládali do svých přehrávačů. Jenže se objevil Shawn Fanning. Profesionální hudební nahrávky svobodně (rozumí se zadarmo) k dispozici, jedno z přikázání internetových romantiků. A hle, dnes společnosti jako Apple Computer vydělávají na prodeji hudby přes internet pohádkové sumy. Proč válčit s piráty, kteří nepovažují hudbu za zboží? Souboj sice přetrvává – každé třetí CD je údajně nelegální a vydavatelským společnostem klesají zisky. Jenže internetoví romantici dostali mezitím jednu lekci a někdo vzadu se zplna hrdla směje.
Rošťák v kukuřici
Psal se rok 1999. Rok Napsteru. Byl prvním masově rošířeným systémem, který umožňoval sdílení audiosouborů; toho roku jej představil osmnáctiletý Shawn Fanning. V obecném povědomí se usadily výrazy P2P (peer to peer) a filesharing (sdílení souborů), kterými se označují výměnné sítě a způsob sdílení založený na principu „otevřených“ počítačů. Díky jednoduchému programu nebyl problém stáhnout hudbu z kteréhokoliv připojeného počítače na světě. Filesharingový systém Napster v podstatě nastartoval masový zájem o digitalizovanou hudbu na internetu. Od svých následovníků (jako Audiogalaxy, kolem níž vytvářeli uživatelé malé komunity) se Napster lišil především skutečností, že používal centrální správu seznamů sdílených souborů. Žaloba RIAA (Recording Industry Association of America) proto mohla padnout na hlavu konkrétní osoby. Po několika procesech byl v roce 2001 Fanning odsouzen k astronomické pokutě.
S nástupem vysokorychlostního internetu do domácností se totiž audio obsah nekontrolovatelně rozšiřoval a vydavatelské domy lomily rukama nad ztrátami. Sdílené soubory ve výměnných sítích jsou v přímém rozporu se zákony o ochraně autorských práv, a to i přesto, že se jednotlivci šířením nelegální hudby neobohacovali. Ale gramofirmy přicházely o tučné sumy. Škoda způsobená systémem Napster byla vyčíslena na 36 milionů dolarů. Fanningovi nezbylo, než se polepšit a obléknout systém prostřednictvím firmy Roxio do komerčního kabátu. Dnes je Napster s nabídkou přes 1,2 milionu skladeb jednou z nejvážnějších konkurencí oblíbeného iTunes Music Store.
Válka s korzáry
Fanningovo „pirátství“ ovšem ukázalo gramofirmám web jako moderní a funkční tržní prostor. Z pohledu distributora je to jasné - umožňuje výrazně úspořit náklady. Odpadá lisování kompaktních disků, pronájem továren, skladů, platby za materiál, náklady na zaměstnance i prodavače či poštovní služby. Spokojený zákazník vytáhne z peněženky zlomek částky, kterou by vydal za klasické CD. A ještě k tomu mají hudebníci přímý kontakt se svými příznivci a k produkci jim stačí malé netlabely.
Držiteli autorských práv výrazné většiny komerčně vydávané hudby však nejsou sami autoři, nýbrž gramofirmy. Ty dosud ostrouhávaly. Ačkoli řada z nich zahojila klesající tržby spoluprací s on-line distributory a některé společnosti se do prodeje legální muziky na internetu pustily dokonce samy, pirátské stahování je začalo přímo ohrožovat. Odpověď se dala očekávat: nejen další právní kroky, ale i úzká spolupráce s policií a tajnými službami. Vlna trestních oznámení přišla v září 2003 a od té doby bylo ve dvanácti zemích světa oznámeno již více než 14 500 zákroků, při nichž byly bourány internetové komunity, zabavovány počítače a uvalovány vazby na jejich majitele. Dnes naleznete na hudebním CD zakoupeném v USA logo FBI a text varující před šířením jeho obsahu.
Z opačné strany fronty se ale ozývaly hlasy z řad hudebníků, kteří na úkor vydavatelských gigantů uživatele P2P sítí podpořili. Nečekané prohlášení učinil také předseda francouzského sdružení soudců Dominique Barella, jenž se postavil proti stíhání jedinců za užívání P2P sítí pro osobní potřebu: „Je to jako vinit lidi za to, že jezdí příliš rychle, poté, co jim prodáte auto dosahující maximální rychlosti 250 kilometrů v hodině.“
Pikantní tečkou v této válce může být výsledek nedávného výzkumu společnosti The Leading Question: lidé sdílející hudbu na síti patří současně mezi největší uživatele placených služeb pro stahování hudby z internetu a jsou tedy paradoxně důležitými zákazníky.
Po dobrém
A jsme u společnosti Apple Computer. V dubnu 2001 spustila službu iTunes Music Store. Apple se od počátku netajil tím, že poplatky v řádu centů jsou spíše podporou prodeje hudebního přehrávače Apple iPod. Dnes ovšem služba přináší do pokladny společnosti nezanedbatelné peníze a iTunes prezentuje s více než pěti sty miliony stažených písní nejfunkčnější způsob, jak vyjít zájemcům o digitalizovanou hudbu vstříc - za skladbu uživatel zaplatí pomocí kreditní karty v přepočtu okolo třiceti korun.
Nabídka již přesáhla 1,5 milionu nahrávek, katalog je tvořen položkami od všech pěti největších nahrávacích společností a více než šesti set nezávislých labelů z celého světa.
Nástup iTunes v USA byl v době soudních pří okolo Napsteru poměrně odvážný, nakonec se však vyplatil. Apple nedávno pronikl také do Velké Británie, Francie a Německa. Zde na něj už čekala konkurence v podobě britské OD2 (On Demand Distribution), již spoluzaložil hudebník Peter Gabriel a která licencuje skladby pro desítky serverů jako Tiscali, Wanadoo nebo Chello Music Zone.
Hlavně díky přispění iTunes zažívá stahování hudby v letošním roce pravý boom. Počet hudebních nahrávek legálně stažených z internetu se v prvním pololetí zvýšil meziročně více než trojnásobně na 180 milionů a překonal tím 157 milionů skladeb stažených za celý loňský rok. Vyplývá to ze zprávy Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI). Počet nelegálně stažených nahrávek proti tomu vzrostl pouze o tři procenta na 900 milionů, což podle IFPI značí ozdravování trhu.
Ráže 300
Česká republika a další evropské země si budou muset na iTunes počkat minimálně do roku 2006, zpřístupnění služby tuzemským uživatelům brzdí například nedostatečné právní úpravy licencí. Původní předpoklad počítal s nástupem letos na podzim, ale manažer společnosti zastupující Apple v České republice Gilles Mouchonnet na jaře prohlásil, že „v roce 2005 se obchod iTunes českým zákazníkům určitě neotevře“.
Pomiňme ale toto zdržení, budoucnost českého iTunes vypadá víc než zajímavě. Pokud se totiž potvrdí informace o příznivých cenách tuzemské pobočky. Zástupci nahrávacích společností budou mít jistě těžké spaní, když kompletní album přijde na necelých deset euro. Pro klasická CD sice nejsou komprimované audiosoubory kvalitativní konkurencí, prodeje MP3 playerů však jasně ukazují, že hudba ve formátech MP3 nebo WMA poskytuje běžnému uživateli zvuk na dostatečné úrovni. A významnou roli sehrávají také kompaktní rozměry přehrávačů a s nimi spojené možnosti v oblasti designu.
Všichni jsou potenciální zloději?
Jak vůbec mohlo dojít k dohodě internetového distributora s gramofirmami ovládajícími hudební průmysl? Malý kompromis. Uživatelé oceňují dostupnost a přitom jim nijak zvlášť nevadí, že je použitelnost digitalizované hudby z těchto obchodů omezená. Skladbu zakoupenou prostřednictvím iTunes lze kvůli DRM (Digital rights management) vypálit pouze sedmkrát na CD a pětkrát přenést na jiný počítač. Tato nastavení, která klasický formát MP3 nepodporuje, jsou základem kontrolovaného on-line prodeje a hlavním požadavkem velkých nahrávacích společností.
Piráti si ovšem s ochranou poradí a slušné lidi tato opatření obtěžují, tvrdí někteří distributoři jako MP3tunes. Digitalizovanou hudbu nabízejí v čistém MP3, čímž se vědomě vzdali spolupráce s pěti největšími vydavatelstvími a na jejich stránkách proto naleznete pouze okrajové hudební žánry. Přesto se tituly počítají ve stovkách tisíc včetně vysoce kvalitních nahrávek. Příkladem je uznávaná kapela Linkin Park, jejíž vzestup je spjat právě s předchůdcem MP3tunes.
Tvář hudebního průmyslu se změnila
Co se to ale stalo s internetem a hudebním průmyslem? Otevřený prostor donedávna fungoval jako výkladní skříň a umožňoval vyrovnanou soutěž - stíral totiž rozdíly mezi garážovou kapelou a světovou star, která prodávala desky po milionech. Nezávislé kapely si mohly za pakatel vydobýt renomé a nemusely čekat na nabídku gramofirmy, pod jejímž diktátem byly často nuceny opustit svůj originální zvuk.
Nástup velkých vydavatelství, která po sérii zoufalých opatření pochopila, že internet může fungovat jako levné médium, ale tvář digitalizované hudby změnil. Pumpováním peněz velkých gramofirem do i-marketingu se „svobodné“ médium vrátilo do prehistorických kolejí: ne každý, kdo má kapelu, vypalovačku a přístup na internet, se může stát hvězdou. Nahrávací společnosti jako instituce tradiční společnosti postupně získávají zpět svůj vliv.
iTunes zůstane v čele
IFPI uvádí, že nyní je v provozu více než tři sta internetových prodejen hudby, z toho 190 ve 23 zemích Evropy. V meziročním srovnání se počet internetových stránek, z nichž je možné stáhnout hudbu, zvýšil trojnásobně a počet předplatitelů se zvýšil od začátku roku o 700 tisíc na 2,2 milionu.
Apple iTunes drží podle agentury NPD více než 65 procent trhu a vzhledem k tomu, že vyvíjí ve spolupráci s Motorolou mobilní telefon s podporou stahování z iTunes, jeho pozice se zřejmě posílí. Zbytek trhu si rozdělují Napster, MSN od Microsoftu, Sony, WalMart stores a další.
Slovník pojmů
• MP3 player: Hudební přehrávač s paměťovým médiem namísto kazet nebo kompaktních disků. Pro přehrávání hudby využívá kompresních formátů MP3, WMA, ATRAC3 a dalších, které zabírají na disku až desetinu místa oproti tradičnímu WAV. V porovnání s walkmany nebo diskmany mají MP3 přehrávače velice kompaktní rozměry.
• iTunes Music Store: Placený systém stahování hudby, vyvinutý společností Apple Computer. Na trh byl uveden spolu s první generací iPodů. Skladby na iTunes ve formátu AAC jsou chráněny technologií DRM proti mnohonásobnému přepisu na CD a až na výjimky je nelze přehrávat na jiných MP3 playerech.
• P2P: Zkratka z anglického peer-to-peer (přeneseně „uzel k uzlu“). Souhrnný název pro řadu bezplatných systémů stahování dat, fungujících na principu filesharingu. Sítě P2P nemají centralizovanou databázi.
• Filesharing: Lokálně neomezený způsob výměny dat „proslavený“ internetovými piráty. Filesharing funguje na bázi sdílení souborů - stáhnete si speciální program, pomocí kterého se uživatel připojí do sítě P2P. Následně prohlíží obsah sdílených adresářů připojených uživatelů a stahuje si soubory přímo z jejich počítačů.
• Netlabel: Label neboli hudební distributor, který nabízí hudbu svých chráněnců výhradně v digitalizované podobě a využívá k jejímu šíření internet. Na stránkách netlabelů jsou obvykle kompletní alba včetně obalů – uživatel si CD vypálí a booklet vytiskne. Touto cestou se distribuuje především elektronická hudba a specializované žánry.