VYSOKÉ POKUTY A TRESTY HROZÍ FIRMÁM, POUŽÍVAJÍCÍM NELEGÁLNÍ SOFTWARE. KOUPIT SI LICENCE K PROGRAMŮM NESTAČÍ. JE TŘEBA TAKÉ ZABRÁNIT, ABY ZCIZENÉ PROGRAMY NEKONTROLOVANĚ INSTALOVALI SAMI ZAMĚSTNANCI.
Soudy dávají milionové pokuty za kradené programy. Je načase začít se chránit
VYSOKÉ POKUTY A TRESTY HROZÍ FIRMÁM, POUŽÍVAJÍCÍM NELEGÁLNÍ SOFTWARE. KOUPIT SI LICENCE K PROGRAMŮM NESTAČÍ. JE TŘEBA TAKÉ ZABRÁNIT, ABY ZCIZENÉ PROGRAMY NEKONTROLOVANĚ INSTALOVALI SAMI ZAMĚSTNANCI. ŘEŠENÍ PŘITOM NENÍ NÁROČNÉ, ANI DRAHÉ.
Na první pohled může užívání nelegálního softwaru přinést značné úspory. Programy stojí od pár stokorun až po několik desítek tisíc. Při jejich ukradení může tedy dotyčný zpočátku ušetřit. Ovšem když dopadne kosa na kámen, o statisíce korun přijde. Softwarovým firmám, které počítačové pirátství připravuje o miliardy dolarů ročně, se po letech snažení podařilo rozhýbat i české soudy a policii. Zatím sice nikdo nesedí ve vězení, ale pokuty se už rozdávají. A výsledky se dostavují. Analytická společnost IDC uvedla, že Česká republika má za rok 2003 nejnižší míru pirátství na nově pořízených počítačích ve střední Evropě. Problémy s nelegálním softwarem zdaleka nemusí mít jen ti, kdo jej úmyslně používají. Postihu se může dočkat i ten, kdo zcizené programy používá nevědomě. Je proto nejvyšší čas ve firmě zkontrolovat počítače a začít případně s legalizací softwaru. Podle specialistů na softwarový audit je přitom porušením zákona už samotná přítomnost takových programů na disku počítače, nemusí být nainstalovány ani používány. Zjištění, že se používají kradené programy, je pro odborníka často úkol na pár minut. Následný finanční postih, dopady na firemní pověst a čest, či dokonce ztráta svobody, mohou způsobit nenapravitelné škody. N ezapomeňte, že nelegální software nejsou jen kradené textové editory nebo operační systémy. Problémy ve firmách bývají také s licencemi k síťovým programům (nemáte jich méně než uživatelů?). Pozornosti si zaslouží i zdánlivě nevinné hudební i filmové soubory a užitečné kancelářské prográmky. Mezi ně patří třeba populární sharewarové programy (jako WinZip, ACDSee, Total Commander…), které jsou pro použití v komerční sféře placené. Velice jednoduše je ale lze nahradit freewarovými programy na srovnatelné úrovni. Zpravidla platí: Čím větší firma, tím větší problém. Při policejním vyšetřování se nikdo neptá, jestli nelegální software byl na počítačích kvůli administrativní chybě, nebo záměrně. Později u soudu záměr, či nedbalost sice rozhoduje o způsobu trestu, ale už nikoli o faktu, že se stal trestný čin.
MAJITEL NEBO ŠÉF IT
V tuzemsku většina firem rezignovala na možnost alespoň částečné obrany. Tou je vydání závazné interní směrnice, přesně upravující pravidla pro nakládání se softwarem a stanovení důsledků v případě porušení pravidel. Hrozba trestního postihu pro odpovědné pracovníky totiž není nijak malá. Riziko užívání nelegálního softwaru ve firmě nesou vždy konkrétní lidé. Většinou jsou to správci sítě, ačkoliv nezřídka nelegální programy kopírují do počítačů sami uživatelé. Přitom mohou správci sítě přenést odpovědnost na management: například písemným upozorněním na nelegální software a výzvou k nápravě. Nebo také na samotné uživatele. A je to opravdu vhodné. Policie podniká razie v podezřelých firmách stále častěji. O společnost se zpravidla začne zajímat na podkladě konkrétního udání. Nejčastěji podnik udávají bývalí zaměstnanci, kteří se chtějí pomstít. Stačí jim poslední den v zaměstnání nakopírovat do počítače nelegální software a zajít na policii. Obvykle je těžké, ne-li nemožné zabránit zaměstnancům v instalaci čehokoliv na počítač. Řešením, jak se vedení firmy může zbavit odpovědnosti, je proto její přenesení přímo na uživatele konkrétního počítače. Jak na to? Počítač se nejprve uvede do souladu s autorským zákonem a zaměstnanec podepíše dokument o převzetí PC. V něm musí být přesně uvedeno, jaký software je v počítači nainstalován. Zaměstnanec podpisem stvrdí převzetí počítače a od té chvíle je za programové vybavení odpovědný. Když pak něco nelegálního nainstaluje a přijde kontrola, za počítač odpovídá jen on. Aby takový přesun odpovědnosti obstál i před soudem, je ještě nezbytné uzavřít se zaměstnancem dodatek k pracovní smlouvě.
LEGALIZACE POČÍTAČE
„Uvést obsah počítačů do souladu s autorským zákonem“ zní divně. Ještě hůře se to ale uvádí do praxe. Je k tomu totiž třeba mít přehled o příslušných licencích ke každému instalovanému programu. Jenomže jak zkontrolovat obsah desítek až stovek počítačů a porovnávat nalezené programy s licencemi? Fyzická kontrola jediného počítače přitom zabere auditorovi v závislosti na množství softwaru minimálně den. V době automatizace už ale existují speciální auditovací programy. Jde o software, který zkontroluje celou počítačovou síť a ke každému počítači vydá podrobnou zprávu o všech nalezených programech. Výsledek porovná s licencemi, které má firma zakoupené (přehled licencí je nutno předem do programu zadat). Po porovnání obou výsledků pak již jen zbývá dokoupit chybějící licence. „Síť o pěti stech počítačích budete ručně auditovat měsíce. S pomocí programu to je práce nanejvýš na týden,“ vysvětluje Robert Kleiner z firmy truconneXion, která vyvinula auditovací program AuditPro. Cena všech programů na průměrném kancelářském PC se pohybuje kolem 30 000 korun. Alespoň tak to odhaduje Aleš Drnovský, ředitel firmy FairNet, která dodává auditovací software PCinfo. „Zdaleka ne každý uživatel však potřebuje všechno,“ upozorňuje Drnovský. Podle něho by měl vždy nejbližší nadřízený rozhodovat, jestli je daný program opravdu potřeba. „Proč platit licenci za grafický software někomu, kdo ho používá v práci jen proto, aby si upravoval své rodinné fotky?“ pokládá řečnickou otázku. Audit tak může ukázat, že někteří zaměstnanci mají nainstalován i software, který vůbec ke své práci nepotřebují. Pro firmy, které používáním kradeného softwaru šetří peníze, to může být dobrá zpráva. Legalizace je totiž vyjde levněji, než si dosud myslely. A tam, kde za programy poctivě platí, mohou zjistit, že jim utíkají peníze za nadbytečné licence. Ušetřit se také dá na výdajích na uchovávání dat. Firemní sítě jsou totiž často zaplněny zvukovými soubory a pornografií, které auditovací software odhalí. „Když se ve firmě rozkřikne, že se bude dělat softwarový audit, rázem se na síti objevují gigabyty volného místa. To zaměstnanci mažou multimediální soubory,“ konstatuje Martina Hyndráková z truconneXion. Auditovací software z tuzemských laboratoří patří ve své cenové kategorii k nejlepším na světě. Dokládají to i různá zahraniční ocenění těchto programů. K nejpoužívanějším v České republice patří programy AuditPro od firmy truconneXion a PCinfo od společnosti FairNet. Ceny jejich licencí (licence = jeden sledovaný počítač) jsou 200, resp. 400 korun. AuditPro je dokonce pro prvních pět počítačů zcela zdarma. Podle zástupců obou firem zájem o auditovací software neustále roste.
VYŘEŠIT PROBÉMY Hlavním cílem softwarového auditu je odhalení nelegálního programu nainstalovaného na počítačích vpodnikové síti a následné zjednání nápravy. Pravidelně prováděný audit udrží přehled o programech nainstalovaných na počítačích v síti a efektivně lze plánovat nákup nových licencí. Pomocí předávacího protokolu lze na každého konkrétního uživatele přenést zodpovědnost za nelegálně nainstalovaný software. Softwarový audit by měl být prováděn periodicky, s vědomím všech uživatelů na síti tak, aby měli správce IT i vedení firmy jistotu, že je trvale vše v pořádku. Opakování auditů představuje také dobré psychologické opatření, které omezí nepovolené aktivity uživatelů na síti. Dobrý softwarový nástroj umožní celý proces maximálně automatizovat, ale hlavně porovnat výsledky jednotlivých auditů a na případné nesrovnalosti okamžitě reagovat. Se softwarovým auditem je také úzce spjat audit hardwarový, který zvládá většina dobrých auditovacích programů. Výstupem HW testu je podrobný popis jednotlivých počítačových komponent (od procesoru, operační paměť, základní desky, disků až po klávesnici a myš) včetně takových podrobností, jako je například označení výrobce, typové součásti, model, kapacita apod. S pomocí tohoto výstupu si správce udržuje neustálý přehled o firemním hardwarovém vybavení. Výrazně mu to pomůže plánovat obměnu či nákup nových počítačů a jejich komponent. Přesnou detekcí a evidencí hardware lze také úspěšně zabránit záměnám či krádežím počítačů a jejich součástí. V druhé polovině devadesátých let klesla míra užívání nelegálního softwaru z 63 na 40 procent. IDC dále tvrdí, že snížením míry pirátství o dalších 10 procentních bodů by bylo možné do roku 2006 dosáhnout ještě rychlejšího růstu ekonomiky. Například zvýšit daňové výnosy o 55 milionů dolarů, vytvořit více než 2,5 tisíce nových pracovních příležitostí a zrychlit plánovaný růst IT sektoru. Míra softwarového pirátství v letech 1996-2001 (střední a východní Evropa)
| Země | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 |
| Bulharsko | 98 % | 93 % | 90 % | 80 % | 78 % | 75 % |
| Česká republika | 53 % | 52 % | 45 % | 42 % | 43 % | 43 % |
| Chorvatsko | 79 % | 69 % | 64 % | 60 % | 63 % | 67 % |
| Maďarsko | 69 % | 58 % | 57 % | 52 % | 51 % | 48 % |
| Polsko | 71 % | 61 % | 61 % | 60 % | 54 % | 53 % |
| Rumunsko | 86 % | 84 % | 86 % | 81 % | 77 % | 75 % |
| Rusko | 91 % | 89 % | 92 % | 89 % | 88 % | 87 % |
| Slovensko | 56 % | 58 % | 50 % | 46 % | 45 % | 46 % |
| Slovinsko | 91 % | 76 % | 73 % | 70 % | 61 % | 60 % |
| Ukrajina | 95 % | 92 % | 93 % | 90 % | 89 % | 87 % |
| Průměr | 80 % | 77 % | 76 % | 70 % | 63 % | 67 % |
Pramen: BSA
