Na Ostravsku lze podnikat i bez dálnice
Radegast Nošovice u Frýdku Místku je moravská pivovarská jednička a po Plzeňském Prazdroji druhý největší pivovar v České republice. Méně známo je to, že v Nošovicích vaří veškerý na Moravě prodávaný gambrinus. Je to důsledek příslušnosti Radegastu k akciové společnosti Plzeňský Prazdroj. „Využíváme možnosti vařit pivo co nejblíž místu spotřeby. Samozřejmě za předpokladu, že bude mít stejnou kvalitu a vlastnosti jako to, které se vyrábí na tradičním místě,“ říká ředitel Pivovaru Radegast Ivo Kaňák a dodává, že od příštího roku budou v Nošovicích vařit i desítečku kozlíka, původem z Velkých Popovic.
V současné době je v nabídce Radegastu sedm různých piv, což byl dobrý důvod, aby druhé kolo Euro business tour, věnované tentokrát podnikání na Ostravsku, začalo právě tady. Říká se sice, že kolem deváté ráno je na tekutý chléb ještě příliš brzy, ale není to pravda. Zvlášť když vítaným (nebo možná důležitým – členem „eurodelegace“ byl náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina) návštěvám v Radegastu k pivu servírují párky od pana Carbola z nedaleké Dobré.
Konfliktní zóna.
Z nejvyššího patra typické socialistické administrativní budovy Radegastu je vidět nejen Lysá hora, ale též prostory, na nichž by měla vzniknout nošovická průmyslová zóna. Dnes na ní urputně bojují za své zájmy ekologové a sedláci. Náměstek Pecina v této souvislosti poznamenal, že je to všechno pěkné, ale možní investoři kvůli tomu utíkají jinam. Právě Radegast ale dokazuje, že až tak katastrofální to není. I když prvním zahraničním investorem ve firmě byla v Čechách nepříliš populární Nomura Securities. V rámci akce České pivo poté Radegast Nošovice společně s Plzeňským Prazdrojem a Pivovarem Velké Popovice vytvořil jednu skupinu, které dnes patří asi polovina českého trhu. A její majitel – SABMiller – je po Anheuser Busch druhým největším pivovarským uskupením na světě.
Společnost South African Breweries přišla do Česka proto, že potřebovala globální prémiovou značku, kterou hodlá udělat z Pilsner Urquell. Ovšem ani Radegast Nošovice patrně nepřichází zkrátka, když se současný výstav blíží kapacitnímu limitu. V minulém fiskálním roce činil 2,25 milionu hektolitrů, přičemž původně byl pivovar projektován na šest set tisíc hektolitrů ročně. První várka byla uvařena 3. prosince 1970. Výstavba i na dnešní poměry moderního a velmi produktivního pivovaru začala v roce 1967, když Ostravar nestačil hasit žízeň uhelného a ocelového srdce republiky.
Na zelené louce.
Ve firmě Galvan CZ párky ani pivo nepodávali, což ale nelze považovat za projev lakoty. Na exkurze zde nejsou zařízeni. Galvan Ostrava byl navštíven coby reprezentant drobného středního podnikání, které si i na restrukturalizací průmyslu silně zasaženém Ostravsku klestí cestu k úspěchu díky energii vlastníků a zaměstnanců a částečně také díky veřejné podpoře, která se rozvíjí ztuha, ale přece jenom rozvíjí.
Galvan pochopitelně nemůže být nic jiného než galvanovna. Společnost, jejímž vlastníkem je Aleš Drechsler, existuje od roku 1994, od roku 1998 pod nynějším názvem. Ve čtyřech provozovnách v Ostravě zaměstnává osmdesát lidí. Hlavní výrobní náplní je galvanické pokovování součástek pro strojírenství, především automobilový průmysl. Kromě toho také fosfátování, chromátování, lakování deltacolem, chromování, niklování. Hlavním výrobním partnerem Galvanu je společnosti Brano Hradec nad Moravicí. Jejím prostřednictvím galvan pracuje pro automobilky Volkswagen, Opel General Motors nebo Škoda Auto. Loni Galvan vstoupil do společnosti KTL. ta zaměstnává šedesát lidí a používá jinou technologii povrchové úpravy kovů – kataforézní lakování. Čtyřicet procent produkce vyváží do Polska, Německa a na Slovensko.
Zaměření na automobilový průmysl a spolupráce se společností Brano znamená pro Galvan a KTL poměrně stabilní perspektivu rozvoje. Současně je to dobrá reference při získávání dalších partnerů, protože automobilky uplatňují propracovaný systém kvality, ve strojírenství patrně nejdokonalejší. Ředitelka pro jakost Natálie Florčíková, která je též pověřená řízením KTL, říká, že audity jakosti probíhají v Galvanu a KTL téměř každý měsíc, ale firmy jimi procházejí bez potíží. Obrat Galvanu CZ se od roku 1999 do loňska zvýšil z jedenatřiceti na šedesát šest milionů korun. Letos by měl společně s KTL přesáhnout devadesát nilionů.
S krůtami do Evropy.
Když už se galvanovna jmenuje Galvan, jak se asi bude nazývat firma zpracovávající krůtí maso? Zajisté: Krůta, s. r. o. Plán manželů Mojmíra a Milany Ličkových na vybudování porážkové linky a výrobny krůtích specialit a polotovarů souvisel s tím, že nejistá budoucnost jediné moravské porážkové linky na krůty v Hodoníně ohrožovala chov krůt v širokém regionu. Přičemž soukromý zemědělec Mojmír Lička je chovatelem krůt a špičkovým odborníkem v oboru. Hodonínská krůtí jatka sice loni skutečně padla, ale v té době už v Ostravě - Svinově pracovala nová porážková linka společnosti Krůta. Výstavba začala na podzim 2001, provoz byl zahájen loni v červenci.
Ve spolupráci s eBankou a Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou a s využitím dotace od Ministerstva pro místní rozvoj a z programu Sappard šli manželé Ličkovi do investice ve výši sto milionů korun. Zdánlivá rizikovost projektu bledne jednak v souvislosti s odbornou autoritou inženýra Ličky, jednak v souvislosti s tím, že loni dosáhla společnost Krůta obratu šedesát milionů korun, letos by to mělo být už 240 milionů a pro příští rok se plánuje 280 milionů korun. Firma zaměstnává 121 lidí, část řezníků sem přešla z krachujícího masokombinátu Martinov. „V západní Evropě je obliba krůtího masa větší než u nás a je ho tam nedostatek. Od června dodáváme do Anglie a Německa, ve hře je Švýcarsko. Máme asi třetinový podíl na slovenském trhu, kde byla zavřena jediná porážková linka,“ říká Mojmír Lička.
Co řekne unie.
V současné době je Krůta Ostrava, která zpracuje za rok šest tisíc tun masa z vlastní porážky, druhou největší porážkovou linkou v Česku. Celkem jsou u nás linky tři. V Roudnici nad Labem porazí ročně krůty o hmotnosti dva tisíce tun, v Lomu u Tachova dvanáct tisíc tun. Výstavbu ostravské provozovny prodražilo to, že porážková linka a výrobna byly od počátku budovány podle požadavků Evropské unie. „Kolikrát jsem skřípal zuby, co že to od nás doktor Polášek chce, ale věděl jsem, že to musím splnit,“ říká Mojmír Lička. Brzy by se mělo ukázat, jak prozíravý postup to byl. Jaromír Polášek je ředitelem Krajské veterinární správy pro Moravskoslezský kraj a tvrdí:“ Státní veterinární správa dnes stojí před vážným problémem. Do konce roku je třeba podle norem EU zaregistrovat a schválit všechny provozy zpracovávající živočišné produkty. Činnost těch, které nebudou schváleny a registrovány, bude muset být označena jako nedovolené podnikání.“