Pivo se vaří i v Jordánsku. A dokonce velmi dobré

Jordánský minipivovar Carakale za pět let existence získal mezinárodní uznání.

Při cestě z jordánského Ammánu na severozápad by si řidič Uberu rád povídal. Jenže se chce bavit jenom o fotbale, na který mě moc neužije. A moji snahu zavést řeč na světovou pivní kulturu pro změnu neocení on. Chvíli také trvalo, než jsme si vyjasnili, že nechci dovézt na 130 kilometrů vzdálený křižácký hradu Karak, ale jen kousek za město do minipivovaru Carakale.

Poněkud fádní předměstí a automobilové kolony jordánského hlavního města se brzy mění na zajímavou krajinu tvořenou strmými údolími, borovicovými háji a sady olivovníků. Minarety mešit postupně vystřídají obří neonové kříže. Když mineme dvojici jeptišek a sochu svatého Jiřího umístěnou uprostřed kruhového objezdu, je jasné, že se blížíme k cíli.

Alkohol v zemi sice není zakázaný, prodej je ovšem přísně regulovaný a věřící komunita muslimů se jej na rozdíl od křesťanů ostentativně straní. Úkol vařit v biblické zemi pivo padá tedy na vyznavače učení Ježíše Krista, kteří se v této lokalitě koncentrují.

Známá tvář z facebooku

Pivovar sídlí v nevzhledné plechové hale, dojem však bohatě kompenzuje umístění na strmém srázu s nádherným výhledem do krajiny, ať už z návštěvnické terasy, nebo stylového proskleného baru. Tam za pípou poznávám vousatou tvář, která se pár týdnů před mou exkurzí do Jordánska objevila na facebooku pražského minipivovaru Beznoska. „V sobotu jsme v minipivovaru Beznoska přivítali vzácnou návštěvu. Do České republiky přijel zástupce jediného jordánského minipivovaru,“ komentovali tehdy fotku u Beznosků. Výčepní Ajham Sartáwí skutečně rád a hodně cestuje a při návštěvě České republiky neopomněl srovnat vlastní produkci s evropskou konkurencí. Tak se dostal i na pražský Prosek.

Hrobky, tank a kanufa: Jordánsko je skvělou destinací pro rodinnou dovolenou

Řeč se však brzy stáčí k pivovaru Carakale. „Název pivovaru je odvozen od pouštní kočky karakala, která žije v Jordánsku a částech Afriky a dneska je hodně vzácná. Chtěli jsme něco, co by prezentovalo Jordánsko,“ vysvětluje a obratem dodává, že jméno má ještě druhou část, která naznačuje, co je místní specializací.

Svrchně kvašená piva ale tvoří hlavní sortiment. Ajham mi hned čepuje na ochutnání Pale Ale s 6,5 procenta alkoholu z britského chmele s grapefruitovým aroma.

„Máme dva cíle. Rozšířit mezi lidmi povědomí o řemeslných pivech a naučit je, že neexistuje pouze jeden druh. A chceme také dosáhnout mezinárodního uznání jako jordánský minipivovar,“ pokračuje Ajham ve výkladu.

To je úplně jiný přístup, než je známý z mnoha českých minipivovarů. Navzdory velkému rozmachu z posledních let dosah mnoha z nich nepřekonává hranice domovské obce a jen ti nejodvážnější se až nyní pokoušejí o vstup na zahraniční trhy. V Carakale chtějí být světoví od samého počátku a v podstatě se jim to i daří.

Po pěti letech existence má pivovar výstav 250 milionů litrů ročně. Svými produkty zaváží na 400 regulovaných prodejen s alkoholem rozesetých po celé zemi. Mezi velké odběratele patří hotelové bary a poněkud neobvyklým, ovšem důležitým zákazníkem, jsou i zahraniční ambasády v Ammánu, které jsme míjeli po cestě sem. „Pokud pořádají nějakou recepci, tak si nás objednají a my tam čepujeme pivo. Jsme jediní, u koho je možné sehnat dobré pivo různých stylů,“ vysvětluje Ajham.

Jordan v Jordánsku

„Nově pivovar odstartoval export do Číny a už dva roky vyváží do USA,“ vysvětluje Ayham, zatímco čepuje místní verzi piva plzeňského typu chmeleného za studena s 5,6 procenta alkoholu a zvědavě očekává názor českého návštěvníka. Po uznalém přikývnutí začne vysvětlovat, že Carakale má se Spojenými státy vůbec mnoho společného.

V prostředí, které není alkoholu zrovna příznivě nakloněno, se totiž vyplatí zaštítit se kontakty z ciziny. Třeba Arados, jediný minipivovar v sousední Sýrii, vznikl za pomoci české ambasády, funguje na české technologii, vaří z českého chmele a plní do českých lahví.

Pivovarníci z Carakale si našli spojence za oceánem, což má historické důvody. Zakladatel Carakale Yazan Karadsheh se během studií v USA s pivem blíže seznámil. Po ukončení studia nastoupil mladý inženýr k mezinárodní ropné společnosti, práce ho však nenaplňovala a už po třech měsících se rozhodl změnit obor.

Než se před deseti lety vrátil do vlasti, aby zkusil prorazit s řemeslným pivem, sbíral několik let zkušenosti po pivovarech v Coloradu.

Vybudovat minipivovar podle očekávání nebylo v muslimské zemi jednoduché. Na licenci od vlády čekal tři roky, další dva roky trvala stavba a shánění potřebných technologií. Prakticky veškeré vybavení pochází z dovozu, stejně jako většina surovin nebo sklo. Ne že by místní firmy nedokázaly aspoň základní zařízení vyrobit, na produkci alkoholu se však odmítly podílet.

V roce 2014 se nicméně výroba opravdu rozjela, a to nejen díky americkým zkušenostem jordánského vlastníka, ale i umění amerického sládka. Rodák z Wyomingu Jordan Wambeke jako by byl předurčen pro svou budoucí kariéru už svým křestním jménem.

„Vařit pivo jsem se naučil v Americe. Nechtěl jsem ale zůstat v USA, chtěl jsem poznat svět a bylo mi celkem jedno, kde skončím,“ vysvětluje kvapně, zatímco přes rameno pokukuje zpět k pivovarnickým kádím. Věnovat čas pivu je pro něj evidentně důležitější než návštěva z Česka.

Jelikož je většina surovin pro výrobu samotného piva z dovozu, o to důležitější je dodat nápoji místní charakter z lokálních přísad. „Nové pivo vaříme každé dva měsíce, experimentujeme s místními surovinami a kořením. Přidali jsme třeba kardamom, který se v Jordánsku obvykle přidává do kávy, a uvařili jsme i pivo s příchutí guava,“ vysvětluje Wambeke.

Chvíli se mi marně snaží vysvětlit, co to „guava“ je, přispěchá na pomoc Ajham se sklenicí osvěžujícího Guava Pilsner s 5,3 procenta alkoholu. Vězte tedy, že „guava“ se česky jmenuje kvajáva a je to osvěžující ovoce hruškovitého tvaru a chuti fíků. Tedy tak to aspoň vnímám zprostředkovaně skrze pivo, skutečnou kvajávu jsem neměl možnost ochutnat. A pochází z Jižní Ameriky, takže to s její „lokálností“ nebude zase tak horké.

Mezinárodní pivní družba

Z toho je patrné, že v Carakale se rozhodně nebrání experimentům. Wambeke považuje za svou nejšílenější kreaci pivo Dead Sea-rious. Jde o starý německý typ svrchně kvašeného piva gose, do kterého se přidává koriandr a kuchyňská sůl. Jak název napovídá, v Jordánsku sáhli po domácí soli z Mrtvého moře a vše ještě dochutili grapefruitem.

Dead Sea-rious bylo zároveň první z řady piv, které nevznikalo pouze v Carakale. Na výrobě se podíleli i pivovarníci z arizonského pivovaru Arizona Wilderness, čímž odstartovala tradice mezinárodní spolupráce. Po Američanech z Arizony následovala „družba“ s kentuckým pivovarem Against the Grain a nejnověji s německým Freigeist, za kterým stojí Sebastian Sauer, německými médii nazývaný jako „první řemeslný pivovarník v Německu“.

„A jak se s pivem sžili samotní Jordánci?“ptám se. V neděli po poledni je podnikový bar prázdný a není to jen odlehlostí. Jak mi však vysvětluje Ajham, místní způsob konzumace se liší od v Česku obvyklého večerního tlachání v hospodě. Spíše připomíná rodinný piknik.

„Máme otevřeno od dvou do sedmi, většina lidí přichází v sobotu. Přijedou s dětmi, psy, přivezou si jídlo, svítí slunce, baví se spolu a pijí pivo,“ popisuje Ajham. Většinu návštěvníků tvoří podle něj cizinci, Američané a Evropané, kteří do Jordánska přijeli za prací nebo za studiem.

Pravidelně však chodí i někteří Arabové. Tvoří zhruba pětinu zákazníků a někteří v pivovaru i pracují.

Dále čtěte:

Prazdroj otočil. Opět nabízí kvasnice minipivovarům

Raněný chmel. České zlato ze Žatce ztrácí kvalitu

Pivovar Chříč dal na láhev abstinenta Gándhího. Indové si stěžují premiérovi

Pšenici z českých polí vytlačí výnosnější plodiny, říká expert na klimatické změny

Pivinná stezka: spontánně kvašená piva se vyrábějí i v Mikulově