Většina z 200 milionů získaných z výnosů IPO půjde na rozšiřování sítě smluvních restaurací Pivovarů Lobkowicz.
Pětka na českém pivovarnickém trhu Pivovary Lobkowicz Group byla na pražské burze přijata s porozuměním, byť její finanční výsledky těžko někoho ohromí. Možná proto, že má za sebou tak zajímavý podnikatelský příběh.
U zrodu firmy stál bývalý zaměstnanec ČNB, ekonom a právník Zdeněk Radil, který nejprve koupil čtvrtinu brokerské společnosti Colosseum a tam se v roce 2007 setkal s nabídkou kolegy, jenž měl mandát na prodej brněnského Pivovaru Černá Hora. Zdálo se mu to jako dobrá příležitost, a tak sehnal spoluinvestory, s nimiž začala cesta světem piva. Největším investorem v původní společnosti K Brewery Group byl finančník a lázeňský magnát Martin Burda. Druhým je Grzegorz Hóta, který rovněž vydělal první větší peníze na kapitálovém trhu a nyní figuruje v řadě společností se sídlem v Třinci. Čtvrtým a nejmenším vlastníkem skupiny je Eva Kropová.
Během následujících let společnost nakoupila pivovary Platan v Protivíně, Uherský Brod, Jihlava, Klášter, Rychtář, Vysoký Chlumec a v roce 2012 se přejmenovala na Pivovary Lobkowicz Group a její podíl na českém pivním trhu dosáhl někam mezi čtyři až pět procent. V lokálních prodejích se řadí dokonce na čtvrtou příčku, když předstihla českobudějovický Budvar. Skupina vlastní rovněž padesátiprocentní podíl v dodavateli sladu, společnosti Moravamalt. Expanze byla financována půjčkami od akcionářů, které byly v rámci IPO kapitalizovány, takže jejich úrokové náklady nebudou dále zatěžovat hospodářský výsledek firmy.
Obchodní politika je od pivovarských obrů hodně odlišná. Skupina rozvíjí jednotlivé pivovary a lokálními značkami se snaží bojovat o zákazníky zvyklé na své místní pivo, takže nekoncentruje příliš produkci. A jde i mimo českou tradici světlých spodně kvašených piv, pouští se do speciálů pšeničných piv, typu „ale“ a ovocných piv, která známe zejména z Belgie. Skupina prodává nyní úctyhodných sedmdesát značek a ony speciály jsou informovanými konzumenty oceňovány více než tradiční ležáky. Netypická je také skutečnost, že šedesát procent produkce je v sudech a zbytek v láhvích.
U ostatních českých pivovarů je tento poměr již řadu let opačný.
To samozřejmě vyžaduje dostatečně rozvinutou síť smluvních restaurací, jenže zde mají velcí konkurenti Lobkowicze již hodně odpracováno a hostinští ochotní přeběhnout potřebují, aby je nový dodavatel vyplatil z jejich závazků. Radil uvádí, že dvě stě milionů z výnosů IPO bude věnováno právě na tyto akviziční aktivity. Již v minulých dvou letech získal Lobkowicz 237 nových hospod.
Je to klíčová záležitost pro odbyt piva. Jestliže by i nadále platilo, že průměrné náklady při akvizici restaurací ve výši zhruba 355 korun přinesou zvýšení prodeje o jeden hektolitr, stačilo by oněch dvě stě milionů na navýšení výstavu o zhruba 560 tisíc hektolitrů, což by byl nárůst vskutku úctyhodný, vzhledem k tomu, že Pivovary Lobkowicz uvařily loni 854 tisíc hektolitrů piva.
Asi je to až příliš optimistický předpoklad, ale růstový potenciál firma zřejmě má. Podle prospektu emitenta je v hledáčku další malý pivovar s výstavem do sto tisíc hektolitrů a existující kapacity jsou modernizované a nepotřebují další větší investice.
Stále v minusu
Hospodářské výsledky Lobkowicz Group (v tisících Kč)
2011 2012 2013
Tržby 1 059 810 1 156 718 1 159 135
EBITDA (očištěny) 132 591 187 029 190 346
Provozní výsledek -60 215 -162 40 765
Hospodářský výsledek -149 005 -54 817 -69 720
Pramen: Pivovary Lobkowicz Group
Investice pro optimisty
Upisovací cena akcií Pivovarů Lobkowicz nechá bezpochyby většinu investorů chladnými, pokud si udělají fundamentální analýzu. Upisovací cena v rozmezí 160 až 175 korun oceňuje firmu na 1,87 až 2,045 miliardy korun. Tržby podniku přitom loni meziročně vzrostly jen velmi nepatrně o 0,2 procenta na 1,159 miliardy korun. Pokud si spočítáte takzvané P/S ratio, tedy cenu akcie k tržbám na akcii, vyjde vám 1,6. To je velmi vysoká hodnota a značí, že akcie je předražená. Při eventuálním rozhodnutí o nákupu nového titulu je dobré přihlédnout i k zisku společnosti. V případě pivovaru ovšem žádný nikdy nebyl. EBITDA sice skončil v plusové bilanci 190 milionů korun, ale je třeba mít na paměti, že je to číslo bez odpisů, amortizace, daní i úroků. Dostat se na plánovaných 80 milionů korun čistého zisku i po kapitalizaci akcionářských úvěrů nebude jednoduché. I kdyby se to podařilo, dividendový výnos bude představovat zhruba dvě procenta (Lobkowicz chce mezi akcionáře rozdělit 40 až 70 procent ze zisku), což akcii zrovna neřadí mezi trháky. Není ovšem vyloučeno, že firma si povede v následujících letech výrazně dobře. V případě takového scénáře je možné o koupi akcií pivovaru uvažovat, ale cena by musela být proti úpisu zhruba poloviční.
(urm)
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
