Vzpomínka na první várku, kterou v Pivovarském domě v Ostravě sládek Jiří Štverka udělal, ho ještě dnes pobaví. „Byla to taková silnější jedenáctka a byla strašná,“ směje se. Psal se 5. květen roku 2007, svůj premiérový ležák uvařil na vlastní svatbu.
Dnes už je situace jiná. Jeho piva sklízejí pochvalné reakce, a tak si může dovolit odvážné experimenty se zahraničními slady i chmely. Ostatně na Ostravsku byl vždycky tím, kdo pivařům přinášel zajímavější kousky než většina hospod ve městě. Chtěl proto ve svém baru v Přívozské ulici nabízet i malé pivovary, ale vždycky narazil. Výrobci nedokázali zajistit závoz sudů do Ostravy. Bylo to pro ně drahé.
I to Štverku, vyučeného automechanika, přivedlo na myšlenku vybudovat vlastní pivovar. Jenže na nákup nové technologie neměl. A pak ho oslovil Richard Lichtenberg z dnes už neexistujícího minipivovaru v Příboře a technologii sestavili sami. Díky Lichtenbergovi a dalším „pivovarským“ se Štverka postupně naučil pivo i vařit. „Člověk se s něčím strašně morduje, ale pak stačí jedna rada a je to,“ chválí si Štverka kolegy z jiných podniků.
Původní varna dlouho nevydržela.
Zlomem byl rok 2008, kdy Štverka navštívil Jarní cenu českých sládků ve Zvíkově a ochutnal tam svrchně kvašené speciály. „Byl jsem v šoku z toho, jak může pivo chutnat. Ovšem ejly potřebují jiné teploty než klasické ležáky,“ popisuje. A tak svůj pivovar přebudoval.
Posezení jsme načali Kunětickým Hejkalem, světlou desítkou. „Původně jsem tady desítku vůbec nechtěl vařit, ale mezi lidmi se chytla,“ popisuje.
Hejkal je ideálním pivem na léto, především díky své lehkosti a nijak výraznému řízu.
Pro náročnější je na pípě připravený polotmavý speciál Qásek 13°. Štverkovi se do něj podařilo dostat to nejlepší ze světlého i tmavého. Polotmavý speciál Qásek ve sklenici zdobí uhlazená pěna, samo pivo je svěží. Přednost před kávovým chuťovým zabarvením dostala hořkost, která se u českých tmavých piv často nevidí. •
