Soudci si stěžují na taláry, jsou jako skafandr
Když vznikl Nejvyšší správní soud, jeho předseda Josef Baxa využil toho, že na úřední oděv soudců této instituce nepamatuje žádný ferman, a nechal ušít taláry originální fazóny. Tím podnítil závist soudců obecných soudů, kteří mají uniformu předepsanou. Pamatuje na to příloha číslo 11 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy vydaná ministerstvem spravedlnosti. Svou podrobností si nezadá s proslulou služební knihou A 28 – předpisem o odění a výstroji císařského a královského vojska. To není ironie. Zkuste nějak literárně vyjádřit například takovýto požadavek: „Zadní díl je hladký, u spodního okraje mírně rozšířený, se středovým švem, na který navazuje jednostranný podložený rozparek. Délka rozparku je 38 – 42 cm, podle délky taláru. Středový šev zadního dílu, kraje, boční a náramenicové švy jsou prošity strojem v šířce 0,6 cm. Lišta na levém předním dílu je prošita strojem v šířce pět až šest cm od okraje. Dolní okraj pláště je dvakrát založen a strojem prošit v šířce 2,5 cm.“
Vzdušný, ale honosný.
Potíž je podle profesní organizace soudců – Soudcovské unie – hlavně v tom, že není dodržováno ustanovení, aby byly taláry šity „z lehké vlněné látky“. Unie si nechala vzorek prozkoumat odborníky z OP Prostějov a ti zjistili, že látka je bůhvíproč upravena tak, aby byla co nejvíc vodě odolná. I když každý soud má možnost, aby si vybral dodavatele svých úředních oděvů sám, Soudcovská unie považuje problém za všeobecný. Monika Vacková z Městského soudu v Praze dokládá obtížnost situace na svém taláru, který je prý vlastně skafandrem, v němž vydržet v létě je peklo. Sdělila tuto informaci týdeníku EURO s vědomím, že jejím zveřejněním vlastně poskytuje stranám sporu návod, jak dostat soudce do úzkých.
Vzhledem k tomu, že soudce musí v úředním oděvu trávit prakticky nepřetržitě řadu hodin a ještě k tomu náročně intelektuálně pracovat, není jeho subjektivní pocit věcí zanedbatelná. Profesní organizace soudců si tudíž právem vzala problém za svůj a vyzvala OP Prostějov, aby vytvořil vzorky nových talárů, jak pokud jde o materiál, tak pokud jde o střih. Navržená kolekce, předvedená formou módní přehlídky i na listopadovém výročním zasedání Soudcovské unie ve Františkových Lázních, měla velký úspěch. A tak unie dokonce prostřednictvím časopisu Soudce doporučila soudům služby OP Prostějov ve dvou variantách: buď může firma ušít předepsané taláry „z velice současných, vzdušných, leč velmi dobře, takřka honosně vyhlížejících materiálů“, anebo dokonce zcela nové taláry, které by soudci mohli nosit, kdyby byla příslušná příloha kancelářského řádu novelizována.
Nadstandard.
Marketingová podpora poskytnutá takto jedné firmě je nadstandardní. Tím spíše, že OP Prostějov je členem Soudcovsko podnikatelského výboru (EURO 41/2003). Na druhé straně je třeba uvést, že Soudcovská unie tuto skutečnost netají. Koneckonců profesní soudcovská organizace není zařízena na to, aby na taláry vypisovala tendry. Mimoto OP Prostějov oslabil svou konkurenční výhodu tím, že návrhy nových talárů zveřejnil a ještě sám nastavil cenu – přibližně tři tisíce korun.
Jak se soudy zachovají, je na jejich vedení. Například největší soud – pražský městský – zatím změnu úředního oděvu neplánuje. „Skafandry“ si nechal ušít u soukromé firmy z okolí Prahy a byly údajně levnější než tři tisíce za kus. Změnu talárů, které jsou dnes – až na úřední oděv předsedkyně a místopředsedy – typizované, naopak plánuje brněnský Nejvyšší soud. Nové taláry by měly být odlišného střihu, ale dodavatele budou teprve hledat i s přihlédnutím k cenové nabídce. Ústavní soud si nechal ušít taláry specifického střihu ušít už krátce po svém vzniku. Malá dílna v Praze je zhotovila pro tehdejší ústavní soudce a jejich nástupci je dědí.
Smoking nebude.
Ani na Ústavní, ani na Nejvyšší soud se ovšem všeobecný kancelářský řád nevztahuje. Pro obecné soudy je důležité stanovisko ministerstva spravedlnosti, které změnu výstrojní směrnice zatím neplánuje. V úvahu tudíž připadají nové materiály, nikoliv ovšem taláry nového střihu, „velmi krásné, elegantní, připomínající smoking, slušivé a navíc důstojné“, kterými disponuje Nejvyšší správní soud. Prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa může dál s jemnou nostalgií vyprávět historku o jednom kolegovi, který si dal talár vyčistit. Když si pro něj šel, přečetl si pozorněji výdejku. Stálo na ní: „Plášť černokněžnický, jeden kus.“
