Milionové položky létají titulními stránkami novin a komentáře na internetu se předhánějí v performanci výrazů, které by nezazněly ani ve dvě ráno v non-stop baru na Žižkově. Šok! Jeden z úředníků dostal odměnu dokonce čtvrt milionu korun? Jak hamižní a nenažraní lidé to mohou být, když si z našich peněz berou tolik..?
Pokud se podíváme na jednotlivá ministerstva jako zaměstnavatele, zjistíme, že i v tom nejmenších z nich pracuje na 1500 lidí. Pod ministerstvo školství spadá dokonce 215 tisíc zaměstnanců (počítám samozřejmě i všechny pedagogy). To už je na české poměry obrovská firma, která jen těžko hledá srovnání.
Jde o promyšlenou kampaň?
Pokud by stejně dostupné byly například platy vrcholových manažerů mladoboleslavské Škodovky, patrně bychom se pohybovali řádově v úplně jiných číslech. Přitom náměstci, coby manažeři vrcholných státních orgánů, rozhodují o miliardových částkách. Může se nám zdát – často oprávněně – že o nich nerozhodují zrovna dvakrát erudovaně. Ale skutečně bychom chtěli, aby o nich rozhodovali lidé ohodnocení průměrným českým platem? Potíže s korupcí by pak asi byly o dost palčivější než dnes.
Zabýval se někdo tím, že ono bleskurychlé zveřejnění odměn úředníků předchozí vlády je dost možná velmi promyšlenou kampaní té současné? Rusnokův kabinet vznikl způsobem, jakým vznikl. Byl to netransparentní a pro moderní demokracii dost urážlivý spektákl, ale když už jednou existoval, musel najít odpovídající personální složení.
Náměstci a ředitelé odborů, kteří s letními ministry do této podivné operace šli, věděli, že tam jdou na velmi krátkou dobu. Jako daňového poplatníka mě nějak neuráží, že lidé rozhodující o miliardách z eráru jsou dobře zaplacení. Urážet mě může, jakým způsobem to dělají. Ale to je úplně jiné téma.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Chcete být guvernér, pane premiére?
Vítejte zpátky, neveřejné zakázky