Severočeský podnikatel Karl Grohmann měl velký sen – zbohatnout na barvení látek. Začínal skromně, postupně se ale vypracoval a založil hned několik továren. Tu poslední, v Bystřanech u Teplic, nakonec předal synům. Vznikla společnost Bratři Grohmannové.
Bratři Grohmannové Severočeský podnikatel Karl Grohmann měl velký sen – zbohatnout na barvení látek. Začínal skromně, postupně se ale vypracoval a založil hned několik továren. Tu poslední, v Bystřanech u Teplic, nakonec předal synům. Vznikla společnost Bratři Grohmannové.
Obec Bystřany leží přibližně dva kilometry jihovýchodně od Teplic na úpatí hory Doubravky. Dříve nesla název Horušany a první zmínky o ní pocházejí již z roku 1238. Její velký rozvoj ale nastal teprve v polovině 19. století, kdy se stala průmyslovým centrem.
Před první světovou válkou zde fungovalo již devět velkých podniků. Bystřany byly napojeny na železnici a export odtud směřoval do celých Čech i do zahraničí. První a nejdůležitější továrnu zde v roce 1864 založil českoněmecký podnikatel Karl Grohmann. Zpočátku to sice byla jen nevelká barvírna příze, postupně se ale rozrostla na velký textilní podnik, který zaměstnával stovky lidí.
KARL GROHMANN
(1809-1874)
Česko-německý podnikatel Karl Grohmann se narodil 27. dubna 1809 v Krásné Lípě.
Vyučil se barvířem a od roku 1832 pracoval v barvířské manufaktuře v Martinově údolí.
Podnik po roce 1834 získal a roku 1845 k němu přikoupil bývalé bělidlo v sousední Lindavě, ze kterého vybudoval také barvírnu. Roku 1864 založil ještě třetí závod v Bystřanech, který předal synům. Zemřel 8. srpna 1874.
Cvikovské začátky
O rodině Grohmannů již Profit v rubrice Historie před časem psal (v čísle 40/2006). Tehdy se ale jednalo o Jana Josefa Grohmanna, majitele niťárny ve Vrbně pod Pradědem. Karl Grohmann byl jeho bratrancem.
Narodil se roku 1809 v Krásné Lípě nedaleko Rumburku a na předměstí Cvikova u Nového Boru se vyučil barvířem. Od roku 1832 byl zaměstnán v barvířské manufaktuře Antona Bella a Ignaze Martina v Martinově údolí u Cvikova. Tento podnik byl vůbec prvním v Čechách, který barvil přízi tureckou červení (do té doby držela monopol této technologie německá barvírna v Eberfeldu).
Roku 1834 se oženil s Martinovou dcerou a po smrti tchána celou barvírnu získal. Roku 1845 přikoupil ještě pozemek v Lindavě (jižně od Cvikova), na kterém v polovině 18. století provozoval bělidlo hrabě Josef Kinský. Grohmann továrničku rozšířil a roku 1849 ji přeměnil v další barvírnu.
K Teplicím za uhlím
MARTIN GROHMANN (1840-1914)
Nejstarší syn Karla Grohmanna se narodil 21. listopadu 1840 v severočeském Cvikově. S bratrem Theodorem získali roku 1866 od otce barvírnu v Bystřanech a o rok později založili vlastní společnost Gebrüder Grohmann. Z malé továrničky postupně vybudovali velký podnik a provozy rozšířili také o novou secesní přádelnu od teplického architekta Ferbera. Martin Grohmann zemřel 19. dubna 1914.
Teprve roku 1864 se ale rozhodl pro strategický krok, který měl výrobu ještě zefektivnit. Aby vyhověl stoupající poptávce výrobců příze a snížil výrobní náklady, plánoval vybudovat novou barvírnu v blízkosti teplického uhelného revíru. Cílem bylo získat levné palivo pro barvířské agregáty.
Nakonec si vybral nevelkou obec Bystřany, která ovšem ležela na přímé spojnici Teplic s Lovosicemi – významným přístavem na Labi. Hned roku 1864 zde postavil již třetí podnik (opět barvírnu na červenou barvu) a stal se jedním z nejvýznamnějších barvířských podnikatelů v severních Čechách.
Bystřanský závod byl sice původně malý – vybaven byl jen rukodělnou technikou a pracovalo v něm pouhých 25 dělníků. Jeho výhodná poloha ho ale předurčila k rychlému rozvoji.
Bystřany v novém
Již roku 1866 přenechal Karl Grohmann závod v Bystřanech synům Martinovi a Theodorovi. Ti založili vlastní firmu Gebrüder Grohmann (Bratři Grohmannové) a začali podnikat samostatně. Ihned se pustili do rozšiřování továrny, která ani zdaleka nesplňovala jejich představy. Do roku 1910 přebudovali podnik v moderní barvírnu s kotelnou, projektovanou teplickým stavitelem Johannem Davidem Ferberem.
V letech 1906 až 1907 navíc v těsné blízkosti závodu vyrostla ještě zcela nová moderní přádelna (rovněž od architekta Ferbera). Postavena byla v tehdy módním secesním stylu a více než továrnu připomínala honosný palác či zámek. Podlahy nesla ocelová nýtovaná konstrukce od saské firmy Franz Zimmermann z Werdau a stroje dodala anglická společnost Dobson & Barlow z Lancashiru.
THEODOR GROHMANN
(1844-1919)
Mladší bratr Martina Grohmanna se narodil 27. dubna 1844 v severočeském Cvikově. Roku 1866 se stal spolumajitelem bystřanské barvírny a v následujícím roce s bratrem založil společnost Gebrüder Grohmann. Postupně vybudovali ještě barvírnu a přádelnu v Benešově nad Ploučnicí, barvírnu v Josefově, přádelnu ve Znojmě a uhelné doly v Nechvalicích a Albrechticích. Zemřel 24. února 1919.
Přádelny i doly
Bratři Grohmannové pak vybudovali ještě další barvírnu v Benešově nad Ploučnicí, protože v Bystřanech, jinak dobře položených, nebyla příliš kvalitní voda (měla vysoký obsah železa). I tento závod pak rozšířili o přádelnu, do které instalovali celkem čtyři parní stroje. Již počátkem 20. století zaměstnával podnik přes 600 dělníků a vyráběl přibližně 2000 tun příze ročně.
Později založila firma ještě malou barvírnu v Josefově u Benešova a přádelnu vigoňové příze ve Znojmě. Pro zásobování vlastních závodů palivem otevřeli navíc Grohmannové v Nechvalicích (dnes součást Bystřan) vlastní uhelné doly Petr a Pavel a v Albrechticích u Mostu důl Eisenberg. Vedle mateřské firmy Gebrüder Grohmann vznikla i nová společnost Grohmannsche Kohlwerke (Grohmannovy uhelné závody).
Od textilu k rozvaděčům
Ředitelem obou společností se později stal Arwed Grohmann, který vedl hlavní bystřanský podnik až do roku 1940, kdy ho prodal bratrům Fischerům z Varnsdorfu. Na znárodnění v roce 1945 to však nemělo žádný vliv. Grohmannové i Fischerové se hlásili k němectví, po druhé světové válce jim tedy byl veškerý majetek zabaven.
Závod v Bystřanech se stal součástí národního podniku Korda Litvínov, výroba textilu v něm ale brzy skončila. Objekt získaly Elektrotechnické závody Teplice a bývalá přádelna se stala jedním z nejvýznamnějších českých podniků na výrobu elektrických rozvaděčů.
Úpadek nastal teprve po přeměně na akciovou společnost v 90. letech 20. století. Situaci mohla ještě zvrátit lukrativní zakázka pro Ázerbájdžán; společnost ETZ Bystřany na ni ale nesehnala úvěr a roku 2000 skončila v konkurzu. Část závodu převzala italská společnost Montanaro vyrábějící průmyslové baterie, zbytek historické továrny je ale dnes prázdný a smutně chátrá.
