Meklenburská jezera jsou skrytou perlou někdejšího východního Německa. Fenoménem je tamní lodní turistika
Málokdo si spojí někdejší Německou demokratickou republiku s bukolickou krásou, to spíš s Berlínskou zdí a tajnou službou Stassi. Ostatně bývalí východní Němci kdysi jezdili z nepochopitelných důvodů na dovolenou na české vodní přehrady, přestože mají doma moře. Jenže nejen Fürstenberg nad Havolou, přístavní městečko ležící u Meklenburských jezer, vás hned na první pohled uchvátí svou nenápadnou krásou.
Vesměs ho tvoří menší vilky i honosné vily rozseté v zeleni kolem vody, které na rozdíl od Česka nikdo nenatřel sytou tyrkysovou nebo fialovou barvou, takže si tady nepřipadáte jako ve špatném sci-fifilmu. A čas zde běží nějak pomaleji. Jedinou kaňkou na idylické scenerii je ruina budovy někdejšího lodního překladiště, jímž město bývalo, než jeho význam koncem 19. století pohřbila železnice. „Takhle to tady vypadá až v posledních letech, dlouho tady pobývali Rusové,“ usmívá se místní usedlice.
Průvodcem při plavbě po jezerech je mi loďař Francisco Forgase. Francisco alias Paco, sympatický Španěl žijící dlouhodobě v Německu, který patří mezi šťastlivce narozené do vícenárodních manželství, takže plynně mluví španělsky i německy a obstojně anglicky.
Naše plavba začíná povinným kapitánským testem. Ten v Německu stačí v místech, kde není komerční lodní doprava, jde pouze o oficiální proškolení, jinde potřebujete kapitánskou licenci. Stejný rituál musíte absolvovat i v případě, že si chcete sami pronajmout loď.
» Míň je víc
S Pacem tři dny popluju na hausbótu Pénichette 1400 FB, což není úplně hausbót, jak si ho u nás představujeme: 14 metrů dlouhá loď s několika kabinami s vlastní koupelnou, komfortní a kompletně vybavenou kuchyňkou, hi-fi systémem a taky dvojím (zevnitř i z venkovní paluby) řízením má blíž spíš k jachtě než klasické obytné loďce z přehrady.
Venkovní paluba pak nabízí komfortní sezení i ležení.
Podle manuálu firmy jde o loď až pro deset lidí, což je počet skutečných i provizornějších postelí na palubě. Řekněme spíš, že s počtem pasažérů je to i na lodi podobné jako v ekonomické třídě dnešních letadel: maximální počet je číslo, kterého na palubě nikdy nechcete dosáhnout, tedy nejste-li společenští masochisté. My plujeme ve čtyřech a je to nadmíru příjemné; nepotkáváme se na WC ani se namačkáme u jídelního stolu. Já sám mám pro sebe kajutu se skříní, komodou a letištěm pro dva, které dospělému muži s průměrnou českou fyziognomií nabízí právě dost prostoru. Pronájem lodi není úplně levný a podle velikosti, země i ročního období se cena dost liší, velmi zhruba ale ta nejmenší pro dva začíná na 700 eur za týden, zatímco větší a komfortnější modely stojí i 2500 eur. Je ovšem pravda, že jakmile loď jednou zaplatíte a naplníte naftou, vodou, plynovou bombou i soukromým proviantem, nemusíte už kromě poplatku za kotvení v přístavech vůbec nic platit; na lodi spíte, jíte, myjete se, pijete, relaxujete, koupete se a taky se opalujete. Loď je jedno z mála míst, kde je vaše kreditka manželce na nic.
Východní západ
„Buď opatrný. Netoč kormidlem moc, loď reaguje se zpožděním,“ školí mě Paco po vyplutí z Fürstenbergu. Jen pro představu: velká Pénichete 1400 FB se řídí podobně přesně jako levné auto; pořád točíte kormidlem, a nic, až najednou jedete v protisměru. My pomalu plujeme Fürstenbergem, kde si v místní přístavní restauraci dopřejeme první den dobrou večeři z místních ryb a kde také v marině za dvacet eur, což je poplatek za kotvení, přenocujeme. Málokde se spí tak nerušeně jako na vodě. Zatímco většina měst nonstop hlučí a na vesnici vám soused pustí ráno v šest cirkulárku, na lodi neslyšíte vůbec nic. Když ráno vylezu na kajutu, vidím kolem sebe jen lidi snídající na lodích nebo zírající kamsi do dáli.
Po snídani vyplouváme směr Lychen a Templin, kde kdysi žila i německá kancléřka Angela Merkelová, takže se z města stala typická turistická past.
Meklenburská jezera tvoří soustava menších i větších jezer, která Němci skromně nazývají „See“ a která propojují širší i užší řeky plné zdymadel. Plout odsud můžete i k Berlínu nebo do Magdeburku a dál k moři nebo naopak směrem k Polsku. Stejně jako se během plavby mění velikost vodní plochy kolem vás, když „See“ náhle přejde v úzký kanál, kde proti vám z prudké zatáčky vyjede jiná loď, mění se i přilehlá scenerie; míjíte obyčejné domky, vily i zámečky. Německo letos slaví pětadvacáté výročí sjednocení a právě z lodi můžete pozorovat, jak se bývalí východní Němci poprali s kapitalismem.
S Českem to samozřejmě není úplně férové srovnání, protože zatímco NDR k sobě měla bohatší západní Německo, my měli jen chudší Slováky. I tak si hned uvědomíte, jak moc se nám bývalá NDR vzdálila: s výjimkou tradičních komunistických chatek, které tady dnes, utopené v hlubokých přilehlých hájích, vesměs chátrají, projíždíte převážně kolem samých vkusně zrekonstruovaných domů.
V městech také najdete kvalitní restaurace, rybí trhy i pekárny. A mimochodem: šedomodrá voda Meklenburských jezer je čistá, takže se v ní můžete bez rizika koupat.
Svéráz německé plavby
Ano, málokde zapomenete na všechen stres i práci tak rychle jako právě na lodi, kde se najednou ocitnete jakoby mimo civilizaci.
Úplně bezpracná dovolená to ale není. Nejvíc práce i umu za kormidlem vyžadují zdymadla, jichž jsou Meklenburská jezera, kolem nichž kdysi vedly důležité obchodní cesty, plná. Většina z nich sice funguje automaticky a s pověstným německým perfekcionismem, nejdřív do nich ale musíte loď dostat a pak ji i přivázat, aby se neponičila. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že pokud poplujete třeba jen s manželkou, visí v každém zdymadlu ve vzduchu rozvod.
Případně konfrontace s jeho obsluhou, pokud ji výjimečně ještě nenahradila technika. To je případ i Kannenburgu, malého, zapadlého a zdánlivě i zbytečného zdymadla obsluhovaného nevrlým Němcem s příšerným východoněmeckým mulletem na hlavě. Průjezd zcela prázdným zdymadlem vám kvůli jeho neustálému kibicování zabere hodinu.
Za zastávku ovšem stojí i zdymadlo Regow, u něhož se nachází rozlehlá kozí farma. Ta stojí uprostřed pustých polí a hájů v místě bývalého domku hradlaře, který prý míval tak mizerný plat, že ke svému veřejnému džobu musel i farmařit. Politicky korektně řečeno starého kozla podezřele nápadně připomíná i současný pohostinný majitel farmy, obrýlený Švýcar s velkou dírou mezi předními zuby, oblečený v manšestrákách a flanelové košili. Z uší mu rostou dlouhé chlupy a z jeho života nechcete nutně slyšet víc, než co se týká koz.
„Narodil jsem se ve Švýcarsku, a proto na rozdíl od Němců umím německy,“ směje se sýrař vlastnímu vtipu, zatímco nosí na zahradní stůl víno, chléb a vlastní sýry. Kozí sýry určitě nejsou pro každého, navíc i sama koza má pro Němce symbol podřadného jídla. V bídě po válce snědli nedobrovolně tolik kozího masa, že jim to dodnes stačí. Kozí sýry jsou ale dnes v módě, takže ty své dodává i majitel této farmy do lepších restaurací nejen v Berlíně. Zkoušel prý také kozí salámy, nevydělal na nich ale ani euro.
Dražší loď, levnější život
Němci vodu milují a hlavně o víkendu potkáte i na Meklenburských jezerech spoustu lodí, od těch lacinějších až po drahé jachty. Některá zdymadla i kotviště bývají plná, především ta přímo ve městech. Kotvit a nocovat ale můžete i mimo město, což jsme udělali cestou zpět do Fürstenbergu. Ve večerním slunci jsem na palubě pil chianti s Pacem a poslouchal, jak se na lodi plavil nejen po kanálech v Burgundsku. V jedněch tamních zdymadlech jim obsluha lacině prodala láhev Chablis Premier Cru, aby si zpříjemnili čekání na průjezd. C’est la vie!
Málokde se spí tak nerušeně jako na vodě. Zatímco většina měst nonstop hlučí a na vesnici vám soused pustí ráno v šest cirkulárku, na lodi neslyšíte vůbec nic. Německo letos slaví pětadvacáté výročí sjednocení a právě z lodi můžete pozorovat, jak se bývalí východní Němci poprali s kapitalismem.
O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz
