Praha prosazuje, aby premiér předsednické země neztratil vliv
Loni na podzim premiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro týdeník EURO zažertoval: Možná budu na konci českého předsednictví v roce 2009 předávat funkci šéfa Evropské unie Tonymu Blairovi. Tato možnost je stále reálná, pokud předpokládáme, že Topolánek bude nadále českým premiérem. Nová Lisabonská smlouva EU stanovuje, že vznikne nový post stálého předsedy Evropské rady neboli „prezidenta“. Bývalý šéf britské vlády Blair patří k nejvážnějším kandidátům. Do té doby však v čele Evropské rady, což jsou nejvyšší představitelé členských zemí, stojí šéf exekutivy předsedající země (tedy premiér nebo prezident). Záleží na tom, kdy bude Lisabonská smlouva ratifikována ve všech členských státech.
Je tu také jiný možný scénář, kteří mnozí v Česku považují z hlediska budoucího předsednictví v první polovině roku 2009 za méně příznivý. Nový předseda Evropské rady - ať už jím bude Blair či někdo jiný - by mohl začít pracovat už od ledna příštího roku. Hrozí, že se pak Topolánek v evropské politice ocitne trochu na vedlejší koleji. Taková situace by byla dost paradoxní: Jednotlivé Rady ministrů by po dobu šesti měsíců řídili šéfové českých resortů, zatímco premiér by byl spíše ve stínu.
Vondrova slova do pranice.
Není divu, že svůj postoj k tomu, jak má vypadat předsednictví členské země po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, nyní prezentoval v jedné z evropských „metropolí“ - Štrasburku - český vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. Je třeba zabránit možným neshodám mezi předsedající zemí a novým prezidentem, zdůraznil Vondra ve štrasburském sídle prestižní francouzské školy ENA. Premiér předsedajícího státu by měl mít nadále důležitou roli a vliv - měl by být viditelný v Evropě i ve své zemi. Neměl by ztrácet motivaci, dodává Vondra (více v rozhovoru).
Český vicepremiér však tento svůj postoj nepojal jako boj o zachování vlivu Mirka Topolánka. Prezentoval jej jako příspěvek k diskusi o tom, jak má v budoucnu vypadat rozdělení pravomocí mezi různými představiteli EU. Vše by mělo být rozumně vybalancované. A švédský státní tajemník Hakan Jonsson připomněl, že vše je ještě složitější - otázka „předsednictví“ se týká pouze rady (ať už na nejvyšší úrovni či na úrovni ministrů). Kromě toho jsou tu ještě další významné instituce - Evropský parlament a Evropská komise. A aby to nebylo příliš jednoduché, podle Lisabonské smlouvy vznikne také nový post vysokého představitele pro zahraniční politiku. Hrozba ztráty vlivu se tedy týká i českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga či jeho případného nástupce, kdyby šéf české diplomacie rezignoval třeba po případném návratu Jiřího Čunka do vlády v Praze.
Co slýcháme od Francouzů.
Zájem na co nejrychlejší ratifikaci Lisabonské smlouvy mají kupříkladu Francouzi, kteří by chtěli mít co největší vliv na výběr nového prezidenta Evropské rady během svého předsednictví ve druhé polovině letošního roku. A francouzští diplomaté či politici (kupříkladu vlivný senátor Hubert Haenel) Čechům říkají, že jejich předsednictví v unii bude důležité v každém případě. Praha totiž může ovlivnit právě to, jakým způsobem se Lisabonská smlouva začne uplatňovat v praxi.
Na půdě ENA ve Štrasburku to však paradoxně byla právě Francouzka, socialistická europoslankyně Pervenche Béresová, která zpochybnila budoucí význam předsednictví členských zemí. „Buďme realisty,“ prohlásila. Unie už má dnes 27 členů a na každou zemi by proto předsednictví připadalo jednou za třináct a půl roku. Skutečnou kontinuitu tedy podle této logiky může zajistit pouze stálý prezident Evropské rady.
Optimističtější pohled pro zastánce silnějších předsednictví jednotlivých zemí prezentovala generální tajemnice Evropské komise Catherine Dayová. Uvedla však, že bude velmi záležet na konkrétních lidech, a tedy také na určité skromnosti budoucího stálého šéfa Evropské rady. Nestrhl by však právě takový Tony Blair veškerou pozornost právě na sebe? Tedy nepočítáme-li francouzského prezidenta - celebritu Nicolase Sarkozyho…
Někdo jako Havel.
Na druhé straně je jasné, že Blair nebude jediným kandidátem. Prosazuje ho především Sarkozy. „Velmi záleží na tom, jak se k Blairově kandidatuře nakonec postaví německá kancléřka Angela Merkelová,“ říká Petr Ježek ze společnosti BXL Consulting, v níž působí společně s prvním českým eurokomisařem Pavlem Teličkou. Ježek připomíná, že některé země EU mají vůči Blairovi výhrady kvůli roli, kterou bývalý britský premiér jako blízký spojenec Washingtonu sehrál během války v Iráku.
Dalším významným potenciálním kandidátem je lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. V jeho případě se spíše ozývají pochybnosti o zdravotním stavu tohoto veterána evropské politiky. Ačkoli je Junckerovi občas vytýkána jeho arogance, je známý především jako velký znalec evropské problematiky. Zabývá se i detailnějšími záležitostmi, kterým jiní státníci nevěnovali takovou pozornost. Právě schopnost využít těchto znalostí při dohadování různých kompromisů Junckerovi zajistila slušnou prestiž.
Jsou právě tyto zmíněné vlastnosti tím nejlepším předpokladem pro post prezidenta Evropské rady? Všichni si to nemyslí. Německý Die Welt citoval současného předsedu Evropské komise Josého Manuela Barrosa, který se domnívá, že by prezidentem měl být spíše někdo jako Václav Havel - tedy především velmi známá osobnost ve světě. Tento postoj není překvapivý. „Barroso chce především udržet význam role předsedy Evropské komise,“ uvádí Petr Ježek. Proto by v čele druhé evropské instituce uvítal spíše „politika-filozofa“ než osobnost manažerského typu.
Ve Štrasburku předložil svou vizi také Alexandr Vondra, i když o konkrétních jménech zatím mluvit nechce. Předseda Evropské rady by měl být dobrým vyjednavačem a silnou politickou figurou, schopnou vést a přebírat odpovědnost.
Bude jich pět?
Jisté je, že Vondra a jeho lidé musejí nyní počítat se všemi možnými variantami ohledně načasování změn v evropských institucích. Nyní v unii předsedají Slovinci a velmi by si přáli, aby co nejvíce zemí ratifikovalo Lisabonskou smlouvu už do letošního léta. A je celkem možné, že většina zemí (až dvacet) to skutečně učiní. Kupříkladu deník Financial Times přesto považuje za vcelku pravděpodobné, že se schvalování smlouvy protáhne až do příštího roku.
Největší průtahy se údajně dají očekávat v pěti zemích: Belgii, Švédsku, Irsku, Velké Británii a Česku. Důvody jsou však odlišné. V Belgii se ratifikace může protáhnout kvůli složité schvalovací proceduře - vzhledem k tamnímu federálnímu uspořádání země. Irové jako jediní budou hlasovat v referendu, jehož výsledek bývá vždy nejistý. Britská vláda Gordona Browna je naopak pod palbou kritiky, že možnost hlasování v referendu nehodlá připustit. V Česku bude velmi záležet na tom, jak dlouho bude Lisabonskou smlouvu posuzovat Ústavní soud, který se tímto dokumentem bude velmi pravděpodobně zabývat. Švédsko nakonec může být rychlejší - plánovalo pozdější ratifikaci, ale tento plán se možná změní.
JAN ŽIŽKA, Štrasburk/Praha
Podval
Alexandr Vondra
Blaira bych zařadil mezi nadějné kandidáty
EURO: Ve svém vystoupení ve Štrasburku jste zdůraznil, že premiér předsedající země EU by měl hrát důležitou roli i poté, co vstoupí v platnost Lisabonská smlouva a Evropská rada bude mít svého stálého předsedu čili prezidenta. Určitě jste přitom myslel i na české předsednictví a roli českého premiéra v prvním pololetí roku 2009. Nebo ne? VONDRA: Jednou věcí je, že se chystá české předsednictví, které bude trvat šest měsíců. O nás ale až tak nejde. Jde hlavně o pravidla hry, která budou platit třeba desetiletí, minimálně do doby, než je zase někdo změní. Tato pravidla ovlivní všechna budoucí předsednictví. Ministři předsedající země budou řídit jednání jednotlivých Rad ministrů, zatímco Evropské radě jako nejvyššímu orgánu bude předsedat permanentní prezident. Kdyby šéf exekutivy předsednické země (premiér či třeba v případě Francie prezident - pozn. red.) neměl žádnou roli a nebyl by vůbec vidět, mohlo by to mít značně neblahé důsledky. V politice je velmi důležitá motivace. A hrozí, že premiér by mohl mít malou motivaci. Proto jsem primárně nemyslel na české předsednictví, které tak jako tak časově spadá do určité transformační fáze. To, jak přesně bude tato transformační fáze vypadat a jak přesně bude načasovaná, je stále otevřenou záležitostí.
EURO: Hrozí tedy, že české předsednictví nebude plnohodnotné? VONDRA: Mnohem více to hrozí těm, kdo přijdou po nás. Hrozí to Švédsku či Španělsku. A týká se to samozřejmě nejen šéfů exekutiv, ale také ministrů zahraničí, neboť vznikne nový post vysokého zmocněnce pro zahraniční politiku.
EURO: Zaznívá názor, že české předsednictví v roce 2009 je naopak velkou příležitostí. Češi mají údajně šanci ovlivnit to, jak přesně budou vymezené kompetence různých představitelů EU poté, co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost. Co si o tom myslíte? VONDRA: Nemám žádný strach, samozřejmě že naše předsednictví zvládneme. Vnímáme je jako určitou příležitost, i když je evidentní, že to nebude jednoduché. Nehodláme kvůli našemu předsednictví zdržovat ratifikaci Lisabonské smlouvy, jak se občas tvrdí. Připravujeme se na všechny možnosti, abychom byli schopni transformaci zvládnout v jakémkoli stadiu - ať už změny podle Lisabonské smlouvy nastanou v lednu, v průběhu jara nebo třeba až po volbách do Evropského parlamentu, které budou v závěru našeho předsednictví. Jasno budeme mít až ve chvíli, kdy bude smlouva ratifikovaná ve všech zemích.
EURO: Česko však patří mezi země, u nichž se očekává delší ratifikace. VONDRA: Několikrát jsem řekl, že nebudeme nic uměle zdržovat. Zároveň jsme ale demokratická země a povedeme o ratifikaci Lisabonské smlouvy diskusi. Nebudeme dělat to, co učinila jedna nepříliš vzdálená země (Maďarsko - pozn. red.), která ji hned první pracovní den po podpisu smlouvy v prosinci manifestačně schválila v parlamentu. U nás máme normální parlamentní proceduru v obou komorách.
EURO: A také se někteří senátoři obrátí na Ústavní soud… VONDRA: Počítám s tím, že k Ústavnímu soudu půjde žádost o přezkum smlouvy. Nejsme v tomto ohledu jediní. Uděláme to normálně, veřejně, nikoliv tajně, jako to dělají teď ve Francii. Je to standardní procedura. Také v Německu se již v podobném případě obrátili na Ústavní soud a očekává se, že to učiní znovu.
EURO: Tam však podle všeho celý proces bez problémů stihnou do konce roku. VONDRA: Nemohu mluvit za Parlament ,a už vůbec ne za Ústavní soud, ale i v Česku se to dá stihnout během roku.
EURO: Záleží pak na tom, zda se na Ústavní soud někdo neobrátí znovu v nějaké další fázi - ať už by to byl třeba prezident nebo znovu někteří zákonodárci. VONDRA: Čeká nás zodpovědné parlamentní projednávání, řádná demokratická procedura, a - dokonce bych řekl - důkladná lustrace Lisabonské smlouvy ve snaze předejít všem budoucím nedorozuměním. Nejsme ale Kocourkov. Myslím, že se čeští politici umějí chovat zodpovědně.
EURO: Nedostaneme se tedy do pozice poslední země, která ještě bude ratifikaci zdržovat? VONDRA: S jedinou výjimkou, kterou byl římský status Mezinárodního soudního tribunálu, jsme se do takové situace nedostali. Nepředpokládám, že bychom se do ní měli dostávat v tomto případě.
EURO: Uvedl jste, jak by měl vypadat budoucí prezident nebo předseda Evropské rady - schopný vyjednavač a silná politická figura. Docela by to sedělo na Tonyho Blaira. Podpoří Česko jeho kandidaturu? VONDRA: To vám teď nemohu říci, ani to zatím nemáme vyříkané. Žádný členský stát v této fázi neříká, koho podporuje.
EURO: Francouzský prezident Nicolas Sarkozy ale jasně naznačuje, že podporuje Blaira. VONDRA: Sarkozy naznačuje, ale nepřišel na tiskovou konferenci a nevytáhl z klobouku jméno kandidáta. Nic takového se zatím nestalo v žádné zemi, proto nemůžete předpokládat, že vám něco takového řeknu. Můžeme však potenciální kandidáty posuzovat třeba z hlediska toho, kdo by se nám jevil jako dobrý obhájce reformní ekonomické agendy v Evropě. Kdybychom si možné kandidáty rozdělili do dvou skupin, z nichž jedna bude mít znaménko plus a druhá minus, pak by podle mého soudu Tony Blair byl určitě v té první.
EURO: V souvislosti s chystanou volbou nového předsedy Evropské rady zaznělo i jméno Václava Havla. Asi to bylo myšlené spíše tak, že prezidentem by se měla stát silná osobnost Havlova typu, než že by někdo přímo navrhoval kandidaturu bývalého českého prezidenta. Neměli bychom ji však přece jen zvážit? VONDRA: Nesmírně si Václava Havla vážím. Vykonal jak pro Česko, tak pro Evropu mnoho dobrého. Myslím, že v budoucnu může kdykoli pomoci nějakou radou, nebo i rozvířením intelektuální debaty. Otázkou je, zda by se on sám chtěl pustit do každodenního politického managementu na evropské úrovni. To je fyzicky velmi náročná záležitost. Nevěřím, že by měl dnes Václav Havel chuť pustit se do něčeho takového.
EURO: Setkal jsem se s kritikou, že priority českého a předchozího francouzského předsednictví nejsou zcela v souladu. Někteří čeští europoslanci dokonce naznačují, že by se mohlo začít mluvit o by-passu - tedy o tom, že se Francouzi začnou spíše orientovat na Švédy, kteří budou předsedat ve druhé polovině roku 2009, a nás tak trochu přeskočí. Jaký je váš názor? VONDRA: Myslím, že nic podobného nehrozí. Definovali jsme východiska k našim prioritám, která jsme rozeslali k debatě. V příštích dvou třech týdnech budeme v této debatě pokračovat ve výborech Poslanecké sněmovny i Senátu. O komentář jsme požádali české europoslance. Priority, které už nebudou pouhými východisky k prioritám, budeme mít nejdříve v létě. Paralelně přitom pracujeme s Francouzi a se Švédy na osmnáctiměsíčním programu tří po sobě jdoucích předsednictví. Pohybujeme se stejnosměrným pohybem. Samozřejmě že my prosazujeme určité akcenty - stejně jako Švédi i Francouzi. Nepředpokládám ale, že by nastal nějaký fatální střet nebo by-passy. To je nesmysl.
Popisky:
- Kdo bude vládnout? Ve hře jsou všechny varianty: Mirek Topolánek může předávat předsednictví Tonymu Blairovi, mohou předsedat současně, nebo nebude vládnout ani jeden z nich.
- Jaký má být nový prezident? Jedni tvrdí, že šéfem Evropské rady by měl být „evropský manažer“ jako lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, jiní by raději v Bruselu viděli světoznámou osobnost typu Václava Havla.
