Plyšová defenestrace

Premiér Gross přežil útok šéflidovce Kalouska

Znalci české historie dobře vědí, že likvidovat problematického zeměpána vyhozením z okna do měkoučkého hnoje znamená riskovat Bílou Horu a popravu. Miroslav Kalousek minulý týden při svém protigrossovském povstání zvolil mnohem opatrnější taktiku - a přežili oba. Gross i Kalousek jsou především obchodníci, takže svár kolem lidoveckého bianko-šeku sociálním demokratům k výměně premiéra nakonec zužitkovali. Gross následnou koaliční kanonádou odvedl pozornost od svých bytových a finančních problémů své rodiny a v tichosti vyhověl lidoveckým požadavkům. Kalousek svou stranu zase alespoň o krůček přiblížil k občanským demokratům. Vláda přečkala svou zatím největší krizi v původní sestavě (stav při páteční uzávěrce - pozn. red.), napětí ale zůstává. Pochybnosti kolem rodinného majetku premiér nerozptýlil a za pět týdnů chce být na sjezdu ČSSD zvolen předsedou. V KDU-ČSL se zase Grossovi povedlo roznítit starou rivalitu mezi Kalouskem a Cyrilem Svobodou.

Škromachova volba.

Klíč k rozuzlení krize měli jako první v rukou Grossovi odpůrci v ČSSD, tedy především očekávaný sjezdový protikandidát Zdeněk Škromach. Právě jim chtěl Kalousek svěřit špinavou práci s odstraněním premiéra, aby lidovci nemuseli vystupovat z koalice. Jenže se ukázalo, že Škromach není Ivan Pilip ani Jan Ruml, kteří před sedmi lety nutili při takzvaném Sarajevském atentátu k demisi premiéra Václava Klause, s čímž jim teprve pak pomohli Luxovi křesťanští demokraté. „Jedna věc jsou vztahy mezi stranami, jiná věc je situace ve straně,“ vysvětlil Škromach týdeníku EURO svou loajalitu vůči předsedovi ČSSD. „Posílení Stanislava Grosse pro mě jistě není před stranickým sjezdem dobré,“ připustil, odmítl však zásahy do vnitřních věcí své strany. „Teď musíme zjistit, zda je vláda skutečně v tak dezolátním stavu, jak bylo od pana Kalouska řečeno,“ distancoval se minulý čtvrtek ráno od lidovců. I poslanec Robert Kopecký (ČSSD) si myslí, že z vládní krize vyjde současný předseda posílen, což se zřejmě promítne do jeho sjezdového triumfu. Dodává však, že v takovém případě však po sjezdu hrozí rozštěpení poslaneckého klubu. „To už by bylo jasně vidět, jak se na nás kašle,“ říká Kopecký jako příslušník partajního levicového křídla. Přesto věří, že v regionech Gross podporu nemá.

Nastrčí Gross Sobotku?

Jestli v ČSSD s větší razancí propuknou staré spory, až opadne vlna nuceného sjednocení, se teprve ukáže. Škromach soudí, že situace uvnitř strany se do sjezdu bude ještě vyvíjet. Po eskalaci bytové aféry se však mezi poslanci šuškalo o tom, že Gross by se po sjezdovém úspěchu mohl sám stáhnout z čela strany a ponechat si do příštích voleb jen funkci premiéra. V takovém případě by se stranickým šéfem automaticky stal statutární místopředseda, čili zřejmě Bohuslav Sobotka. Do této úvahy zapadají i Sobotkova vyjádření z minulého týdne, že na sjezdu nebude usilovat o post předsedy, ale právě o místo prvního místopředsedy. Pokud by se Sobotka skutečně dostal do čela strany, Gross by se vyhnul odpovědnosti za pravděpodobnou porážku v příštích volbách.

Kalousek versus Svoboda.

Zatímco Kalouskovi pokus o rozdělení ČSSD nevyšel, Gross byl při odvetě vůči lidovcům úspěšnější. Jen několik minut poté, co ve sněmovně před čtvrtečním maratonem interpelací vznesl požadavek, aby mu do 24 hodin každý z lidoveckých ministrů veřejně prokázal loajalitu a na základě toho se prý rozhodne o dalších krocích, se ukázalo, jak je KDU-ČSL názorově nejednotná. „Včera vláda zasedala normálně, rozhodovala. Jsem přesvědčen, že vláda je akceschopná,“ reagoval vstřícně ministr zahraničí Cyril Svoboda. Za akceschopnou označil vládu před jednáním celostátního výboru KDU-ČSL ve čtvrtek večer i ministr dopravy, vicepremiér Milan Šimonovský. Naopak ministr životního prostředí Libor Ambrozek se vyslovil až později. I když se Grossovi podvolil, jako jediný odmítl ultimatum. Stejně vystupovali Miroslav Kalousek i jeho první místopředseda Jan Kasal. „Naši tři ministři jsou pevnou součástí KDU-ČSL, jsou našimi reprezentanty v této vládě a bylo by naivní se domnívat, že tím, že by jednal (premiér Gross - pozn. red.) s každým z ministrů zvlášť, se dobere jiného výsledku, než kdyby jednal s předsednictvem jako celkem nebo s předsedou strany jako s jednotlivcem,“ řekl Kasal. A to právě ve chvíli, kdy Svoboda kousek od něho chválil kabinet. Když lidovecké vedení jednalo o požadavcích, které chtělo přednést na později odvolané čtvrteční schůzce koalice, Svoboda s konečnou verzí souhlasil, tvrdí Kasal. Problém prý měl jen s účastí na mimořádné tiskové konferenci (podobně se Svoboda před rokem nezúčastnil tiskovky, na níž Kalousek tvrdě kritizoval nominaci Pavla Teličky na eurokomisaře).

Do podzimu daleko.

Kalousek si Svobodovým postojem k stranickému usnesení tak jistý nebyl: „Myslím si, že ne,“ odpověděl na otázku médií, zda Svoboda hlasoval proti. Akceschopnost a věrohodnost vlády šéflidovec označil za „křehké květinky, které se nadají obnovit ze dne na den“ a Svobodovo přesvědčení o akceschopnosti vlády komentoval shovívavě: „Ano, dobrá…“ Svoboda nedávno naznačil, že by se na listopadovém sjezdu KDU-ČSL v Plzni mohl znovu ucházet o předsednické křeslo. Výměna premiéra by mu ale výrazně zkomplikovala situaci, protože v rekonstruované vládě by si sociální demokraté těžko nechali uniknout křeslo ministra zahraničí, o které tvrdě usilovali už loni v létě. Svoboda bez Černínského paláce v zádech by pak byl pro Kalouska lehoučký soupeř.
Premiér Gross využil šanci oddělit lidovecké ministry od předsedy strany beze zbytku. Tím, že se obrátil pouze na ministry a ignoroval Kalouska, vrátil šéfovi lidovců jeho letní neochotu stát se členem vlády. Na Kalouska si přisadil i Škromach: „Pokud už má takové vztahy s Mirkem Topolánkem, tak ať si s ním jde poplakat, ale nemyslím si, že by měl tyto věci zanášet do vlády, ve které nakonec on sám osobně ani není,“ řekl vicepremiér minulou středu pro ČTK.

Ani nalevo, ani napravo.

Vzhledem k tomu, že ODS v pátek vyzvala lidovce, aby vysvětlili, proč zůstávají ve vládě, o níž donedávna tvrdili, že není akceschopná, nevyšla KDU-ČSL z vládní krize tak špatně. Zatímco unionisté nehráli vůbec žádnou roli, Kalousek potvrdil pozici suverénního třetího hráče ve středu hřiště, jehož přízeň nemá ani levice ani pravice jistou. Příležitostí opustit se štítem současnou koalici budou teď mít lidovci víc než dosud. Zvlášť když Gross splnil lidovecké požadavky ohledně vyrovnání dluhů a pozastavení podnikání manželky směrem do budoucna, ale podivná minulost zůstává zásobárnou nových problémů.
I předsedovi ČSSD koaliční roztržka zdánlivě prospěla. Jednak se v ní - alespoň na čas - rozpustila podstata všech problémů, totiž financování bytu Grossových na Barrandově, ale také se Gross tvrdou rétorikou proti neoblíbenému koaličnímu partnerovi mohl zavděčit stoupencům menšinové vlády.

Krize skončila, zapomeňte.

Krize rychle začala, pomalu se urovnávala. Výhodu překvapení a časového náskoku lidovci ztratili už ve středu, jakmile se premiér ještě během návštěvy Francie vzpamatoval ze šoku a převzal iniciativu. Ve chvíli, kdy se výměna Grosse ukázala jako neprůchodná, začal Kalousek couvat, premiér se naopak spokojil s panikou v lidoveckých řadách. Fázi krize mezi čtvrtkem a sobotou lze už nazvat jen rituálním usmířením. Dvě premiérem „dobrovolně“ splněné podmínky, cudná pokání ministrů i sobotní schůzka tří koaličních stran (kterou lidovci „prosadili“ v pátek ještě před vypršením ultimáta a jež se konala až po jeho vypršení) byly už jen oboustranně přijatelnými kompromisy.

Týden koaliční krize

• Pondělí. Média se zabývají nedělní informací Stanislava Grosse, že za úvěr Šárky Grossové kvůli koupi nemovitosti na pražském Proseku ručila její přítelkyně, podnikatelka Libuše Barková, nyní stíhaná kvůli osmimilionovému pojistnému podvodu. Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek prohlašuje, že „individuální problémy pana premiéra ohrožují akceschopnost vlády, což má závažný ústavní rozměr“. Večer se v tenisovém klubu ve Vestci u Prahy scházejí předseda Kalousek, šéf ODS Mirek Topolánek a prezident Václav Klaus.

• Úterý. Premiér Stanislav Gross před dopoledním odletem na dvoudenní návštěvu Francie souhlasí s Kalouskovou žádostí svolat na čtvrteční ráno schůzku tří koaličních stran. Během dne propuká krize, ODS chce předčasné volby, KSČM odmítá vládnout s ČSSD. Gross vzkazuje z Francie, že nikoho nenutí setrvávat ve vládě.

• Středa. Gross z Paříže ruší čtvrteční schůzku koalice. Ve tři hodiny odpoledne vzkazuje, že jeho žena pozastaví podnikatelské aktivity. O hodinu později lidovci mají tiskovku: chtějí setrvat v koalici, slibují ČSSD věrnost, kdyby chtěla vyměnit premiéra. Dále žádají, aby Gross „věrohodným způsobem uspořádal své finanční závazky“, aby se jeho manželka „neprodleně vzdala všech svých podnikatelských aktivit“ a aby se koaliční strany zavázaly zveřejnit své finanční závazky, přesáhnou-li 30 milionů korun. Večer Gross přilétá z Francie, vláda zasedá bez něho.

• Čtvrtek: Ranní schůzka Grosse a Škromacha. Poslanecký klub ČSSD žádá vystavit lidovcům „poslední žlutou kartu“. Gross chce od všech lidoveckých ministrů do 24 hodin veřejné prohlášení, zda jako Kalousek „sdílejí názor, že má dojít k výměně premiéra“. Zároveň oznamuje, že půjčku na byt hodlá uhradit navýšením hypotéky. Kalousek Grossovo ultimatum neuznává, trvá na koaliční schůzce, ale Svoboda a Šimonovský mezitím prohlašují, že vláda je akceschopná. Vedení KDU-ČSL se na večerním jednání usneslo, že premiéra respektuje. Předseda US-DEU Pavel Němec se plně staví za Grosse.

• Pátek: ODS chce od lidovců vysvětlení, proč jsou ve vládě, kterou před pár dny označili za neakceschopnou. Kalousek se v poledne schází s Grossem, výsledkem je svolání koaliční schůzky na sobotní ráno. Odpoledne jedná ÚVV ČSSD.

• Sobota: Ranní schůzka tří koaličních stran.