Představa nutnosti hledání nového zaměstnání je pro množství lidí starších padesáti let noční můrou. I personalisté potvrzují, že postavení těch dříve narozených není na trhu práce snadné. Ti schopní ale časem uspějí.
Foto: Shutterstock
Většina Čechů starších 50 let je přesvědčena, že má na trhu práce menší příležitosti než lidi o 10 a více let mladší. Vyplývá to z podzimního průzkumu, který mezi více než dvěma tisícovkami lidí od 50 do 74 let provedl Respekt institut. Podle výzkumu se pracovní uplatnění generace nad 50 let ještě zhoršilo vlivem ekonomické krize. Paradoxem je, že zatímco starší lidé mají více problémů s udržením zaměstnání či získáním nového, věk odchodu do důchodu se v Česku prodlužuje.
Horší postavení této věkové skupiny na pracovním trhu potvrzují i zástupci personálních agentur. „Situace pro uchazeče o zaměstnání z věkové kategorie nad 50 let opravdu není jednoduchá. Trvá podstatně déle, než nalezne vhodné uplatnění,“ říká Dana Dvořáková z personální agentury MaxiJob. Ve většině firem podle ní nepovažují starší uchazeče o práci za perspektivní.
Na trhu je ale i menší množství firem, kde věk není podstatný. Sám majitel nebo manažer společnosti je starší a dává přednost lidem zkušeným, s dobrými referencemi od předešlých zaměstnavatelů. „Nebo zkrátka potřebuje člověka, který si díky svým zkušenostem získá autoritu u podřízených snáze než mladší uchazeč. To platí především v oblasti stavebnictví, výroby a prodeje,“ konstatuje Dvořáková.
Znalost PC je důležitá
Starší lidé často neodpovídají profilu vhodného kandidáta podle současných trendů. Na první „pohled“ nejsou dost flexibilní. „Určitě neplatí, že pouze mladí lidé jsou aktivní a dynamičtí a mají pracovnímu trhu co nabídnout. Je ale pravdou, že starší kandidáty znevýhodňuje nepřipravenost firem využít jejich potenciál,“ konstatuje majitel personální agentury Recruitix Petr Kmošek. Souvisí to prý především s nedostatečnou vzdělaností starší generace, ale i schopností a ochotou firem aplikovat jiné přístupy v oblasti využívání nových technologií a celkové koncepce vzdělávání.
Toho, že je třeba se dále vzdělávat, jsou si vědomi i respondenti zmíněného výzkumu Respekt institutu. Více než 63 procent z nich by chtělo zlepšit své znalosti, a to zejména v cizích jazycích a v práci na počítači. Se svými počítačovými znalostmi vyjádřilo nespokojenost 86 procent lidí nad 50 let, přičemž míra nespokojenosti roste s věkem. „Sledujeme i vzrůstající zájem o univerzity třetího věku, kterých v návaznosti na poptávku také přibývá. Generace padesátiletých se zajímá o nejrůznější témata, nové technologie,“ přibližuje současný trend Kmošek.
Největšími výhodami starších zaměstnanců jsou podle průzkumu dostatečná praxe, zkušenosti, cenné kontakty a praktická orientace v oboru. Jsou také loajální, časově přizpůsobiví a problémy řeší s rozvahou.
Naopak mezi jejich nevýhody může patřit třeba horší fyzická kondice nebo pravděpodobnost nemocnosti. Někteří nemusí být schopni přijmout autoritu mladšího nadřízeného. U některých profesí může hrát roli i údajný horší vzhled a celková atraktivita starších lidí.
Pesimisty nikdo nechce
Personalisté se shodují na tom, že i po padesátce si schopní uchazeči vhodnou i dobře placenou práci najdou. Důležitou roli hrají reference od bývalých zaměstnavatelů. „Záleží na tom, v jakých společnostech uchazeč pracoval a jaké má obchodní kontakty. Především v oblasti nákupu, exportu a u obchodně manažerských pozic, bude-li uchazeč pro firmu zajímavý, nebude věk hrát tu hlavní roli,“ říká Dvořáková. Zkušení manažeři z různých firem se podle ní dobře uplatňují v pozicích krizových a obchodních manažerů či při rozjezdu menší společnosti, která potřebuje znalosti produktů a kontakty nebo vytvořit nová oddělení. Největší potíže najít vhodné zaměstnání mají prý lidé, kteří pracovali ve státním sektoru.
V případě pracovního pohovoru Dvořáková starším lidem radí nechovat se poraženecky a pesimisticky. „Důležitým prvkem je zájem o obor, ve kterém pracuji. Je třeba sledovat novinky a trendy, pracovat na sobě, netrvat na tom, že firmě poskytnu pouze to, co umím, ale být ochotný se dál vzdělávat a osobnostně růst,“ míní Dvořáková.