Po reformě reforma

Šéf rozpočtového výboru: To, co je nyní ve sněmovně, je lepší než nic

Miroslav Kalousek (43) absolvoval v roce 1984 Vysokou školu chemicko-technologickou a ve stejném roce vstoupil do Československé strany lidové. Po studiích pracoval v pražském Mitasu až do roku 1990, kdy nastoupil jako poradce místopředsedy vlády ČR. V roce 1993 se stal ekonomickým náměstkem ministra obrany a setrval na tomto postu až do roku 1998. V tomto roce byl také zvolen poslancem. Od posledních voleb je předsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Je ženatý, má dvě děti.

EURO: Když jste chodil na jednání komise pro přípravu reformy, říkal jste jí komise pro předstírání reformy. Nyní tuto reformu hájíte ve sněmovně. Jak to jde dohromady? KALOUSEK: Výrok o předstírání reformy byl projevem beznaděje z toho, jak probíhala diskuse před sjezdem ČSSD. Je ale objektivní pravdou, že tato vláda se přihlásila ve svém prohlášení ke konsolidaci veřejných rozpočtů. Práce se rozběhly velmi rychle a docela uspokojivým způsobem. Už na konci září byl na stole projekt, kterému se sice dalo mnohé vyčítat, ale měl hlavu a patu. V té době jsem byl optimista. Pak se diskuse z ministerstva financí přesunula na úřad vlády, dostala širší politický rozměr a bohužel také širší rozměr vnitrostranický. Vzhledem k situaci, která tehdy byla v sociální demokracii, reforma prakticky usnula. A já jsem byl v době kolem Vánoc opravdu velmi skeptický. Z té doby je také výrok, o kterém jste se zmínil. Začal jsem mít tehdy pocit, že se sice scházíme, ale nikdy to nebude mít žádný konkrétní výsledek. Po sjezdu nastal zlom. K mému překvapení přece jenom disuse nabraly na rychlosti a vyvrcholily při pěti kolodějských schůzkách, které vyustily ve výsledek, jenž znáte. Nicméně kvůli situaci v ČSSD jsme ztratili půl roku. To je jeden z důvodů, proč se nyní tak šturmuje na mimořádných schůzích. Na výsledek nejsem nijak pyšný, je mnohem snazší ho kritizovat než hájit. Po těch hodinách diskusí jsem však schopen říci, že to je ona jediná průchodná varianta. Není důležité, zda tomu budeme říkat reforma, nebo soubor úsporných opatření, nebo balíček. Důležité je o 280 miliard nižší zadlužení státu ke konci roku 2006 v porovnání se stavem, kdyby se nedělalo nic.
Pokládám reformu za měkkou, nedostatečnou. Jsem přesvědčen, že tento soubor opatření nemůže zajistit dlouhodobou konsolidaci veřejných rozpočtů. Četl jsem někde, že po reformě musí přijít reforma, a tento výrok bych podepsal. Ale to, co je nyní ve sněmovně, je pořád lepší než nic. Řada z nás mluví o nutnosti reformy dlouhá léta. Byl to však vždy hlas opuštěného na poušti. Nyní si snad širší veřejnost uvědomila vážnost situace i nezbytnost reforem a existuje politická vůle s tím něco dělat. To je možná ještě důležitější něž deset miliard na straně příjmů či výdajů.

EURO: Alternativou ovšem nemusí být o 280 miliard vyšší dluh, ale výměna vlády a opravdová reforma. KALOUSEK: Nedomnívám se, že za současného rozložení politických sil by se dosáhlo jakéhokoli smysluplnějšího projektu, než je ten, který leží na stole. Mně bližší, razantnější reforma by byla možná pouze při jiném rozložení politických sil.

EURO: Ani případná široká koalice by nebyla schopna posunout reformu dále? KALOUSEK: Jako poslanec vládní koalice se asi nemohu dopouštět spekulací o nějaké široké či jiné koalici. Vyslovil jsem důvěru této vládě.

EURO: Ale ve druhém čtení balíčkových zákonů může koalice dostat vážné trhliny, protože část sociální demokracie bude prosazovat zásadní změny v reformě. KALOUSEK: To je reálné riziko. Nebráním se diskusím o pozměňovacích návrzích, ale neumím si představit, že jejich výsledkem by bylo zásadní změkčení na straně výdajů, či přitvrzení na straně příjmů, jak to signalizují dnes někteří poslanci.
Umím si představit, že na některé návrhy se přistoupí, ale za podmínky, že budou akceptovány návrhy z druhé strany. Půjde o jakési opakování kolodějských dodhod. V nich se nejdříve dohodla výše deficitu. Potom přišly na řadu jednání o postupech, kterými se těchto hodnot dosáhne. Výsledkem byly kompromisy a jejich špatnou vlastností je, že se nelíbí nikomu. My jsme také měli jiné představy. Ale nakonec zjistíte, že tohle je jediné průchozí řešení a jsem připraven zvedat ruku pro daňové úpravy, které bych jinak rozhodně nikdy neprosazoval. Očekávám, že naši partneři budou hlasovat pro opatření na straně výdajů, která si třeba také neuměli nikdy představit.
Řada požadavků všech tří stran vládní koalice zůstala nevyslyšena. Kdybych to zestručnil, tak dnešní požadavky odborů nejsou nic nového. To jsou představy sociální demokracie, které se neobjevily v konečných návrzích. To, že je dnes žádá konfederace odborových svazů, je jistě legitimní. Jen bych si přál, aby podnikatelské a zaměstnavatelské organizace byly se svými požadavky slyšet stejně hlasitě.
Nyní samozřejmě padne celá řada pozměňovacích návrhů a dovedu si představit vyváženou dohodu, která neposune dohodnutý kompromis ani pokud jde o snižování tempa zadlužování, ani o poměr škrtů a příjmových opatření, který je nyní 2:1.

EURO: Dovedete si představit nějakou kompenzaci za páté daňové pásmo? KALOUSEK: Strašně bych si přál, abychom se dohodli, že toto téma opustíme, protože nemá pro veřejné rozpočty žádný praktický význam. Je to jenom symbol. Z pátého daňového pásma nelze získat více než 800 milionů korun až jednu miliardu, přičemž zvýšení dolní sazby DPH o jediný procentní bod je 7,5 miliardy. Prostě něco stojí za politický zápas, a něco za něj nestojí. Jsem názoru, že páté daňové pásmo za politický střet nestojí. Můžeme diskutovat o tom, zda 32 procent je málo nebo hodně. Já si myslím, že pokud k tomu připočteme další odvodové zatížení, tak je to velmi mnoho. Ale nakonec, po celou dobu trvání pravicových vlád byly nejvyšší sazba daně z příjmu na 40 procentech a všichni se tvářili, že je to v pořádku. Snížení na současnou úroveň bylo dílem našeho vyjednávání, kdy jsme výměnou za snížení daní z příjmů a některá další daňová opatření podpořili Zemanovou vládou navržené zvýšení spotřebních daní v roce 1999.
Podstatné nebezpečí bych viděl v tom, že by se zavedením pátého pásma změnil dosavadní trend snižování přímých daní. To by znejistilo investory i obyčejné občany, protože by najednou nevěděli, co mohou v budoucnu čekat.

EURO: Těmi symboly jsou nakonec i registrační pokladny a majetková přiznání. KALOUSEK: Není úplně fér rozebírat jednotlivé dohody, protože slušní partneři, když dohodnou kompromis, tak ho brání. Nicméně v tomto případě bych řekl, že náš přínos byl v přibrždění extrémních představ o tom, jak tato opatření pomohou v boji s korupcí. Například v případě majetkových přiznání jsem - myslím - přesvědčil naše partnery, že opak by byl pravdou. Jakkoli byl návrh dobře míněn, prostor pro korupci by se spíše rozšířil. Bude-li majetkové přiznání zavedeno tak, jak se v Kolodějích dohodlo, nevidím v něm sice žádný velký nástroj, ale pokládám to za pravidlo, které nemůže škodit a možná i něčemu pomůže. To, co bylo navrhováno původně a co dodnes odbory požadují, by této zemi velmi škodilo.

EURO: Velmi vás musejí bolet kroky, které jdou proti drobnému podnikání. To zasahuje především vaše voliče. Proč jste na to kývli? KALOUSEK: Ano, tato opatření nás hodně bolí. Nechápu příliš tvrzení odborů, že reforma se dělá na úkor zaměstnanců. Z těch 20 miliard příjmů, které mají být vybrány v příštím roce navíc, zaplatí zhruba polovinu na nepřímých daních úplně všichni a druhou polovinu drobní podnikatelé. Kdyby to bylo jenom na nás, určitě bychom tento nástroj nevolili. Ovšem pokud by dohoda nebyla s námi v rámci této koalice, existuje varianta, že by daňovou politiku tvořilo 111 poslanců ČSSD a KSČM. Jsem vděčný podnikatelům, že to z velké části chápou.

EURO: Mám pocit, že očekávané výnosy ze zvýšení sociálního pojistného a minimální daně se nedostaví, protože se lidé budou masově uchylovat k práci na černo, či založí s. r. o. a platbě se vyhnou. KALOUSEK: Ekonomie není věda exaktní. To znamená, že když se daňové subjekty budou chovat jinak, než očekáváme, tak logicky výsledek bude jiný. Nemyslím si však, že by to, o čem hovoříte, byl tak masový jev. Je objektivní pravdou, že osoba samostatně výdělečně činná přispívá do sociální systému mnohem méně než zaměstnanec. Nejen že jeho příspěvek v průběžném systému nestačí na dávky pro jeho rodiče, ale ještě nakonec po svém odchodu do důchodu mu bude stát dorovnávat příjem do výše životního minima. To nepokládám za fér vůči té části obyvatelstva, která platila daň ze závislé činnosti. Lze prohlásit, že jsme si tak počínali zcela vědomě, aby ti, kteří se rozhodli starat se sami o sebe a své rodiny, měli nějakou výhodu do začátku, protože všichni začínali od nuly. Je něco na argumentu, že třináct let je dost dlouhá doba a mělo by se to začít srovnávat.

EURO: To ale platí jen v tom případě, že u zaměstnance započtete příspěvek hrazený zaměstnavatelem. KALOUSEK: Samozřejmě. To je cena práce. Patřím k těm, kteří si velmi přejí, aby tento příspěvek byl jednou součástí hrubé mzdy a doufám, že se to jednou podaří prosadit. Oddělovat odvody zaměstnance a příspěvek zaměstnavatele, to je něco, čemu by se na Vsetínsku řeklo fligna.

EURO: Přesto ve sněmovně neprošel návrh vašeho kolegy Tlustého, který to chtěl alespoň napsat na výplatní pásku. KALOUSEK: Tento návrh jsem velmi hlasitě podporovat a je mi líto, že neprošel. Mělo to jediný důvod, kterým byl tlak odborových organizací. Uvědomily si, že by obtížněji vyjednávaly o platových nárůstech, protože by se najednou hovořilo o skutečných mzdových nákladech.

EURO: Systémové změny, které jsou v první várce zákonů, se ukazují jako velmi slabé, protože to, co má seškrtat vláda z běžných výdajů je velmi drastické. Jaký je váš názor? KALOUSEK: Dotýkáte se věcí, které považuji za promarněnou šanci a jež mě vedou k tvrzení, že po reformě přijde ještě reforma. Mohli bychom sestavit dlouhý výčet, který by začínal nepochybně sbližováním sazeb DPH. Už nikdy nebude tak ideální situace pro tento krok, jako byla v posledních dvou letech. Nulová inflace i pokles cen potravin je naprosto ideální prostředí pro pohyb sazeb DPH. Až to jednou budeme muset dělat, prostředí bude nejspíše mnohem horší a bude to mít citelnější dopady.
Za promarněnou šanci také pokládám, že celých 200 miliard úspor nebylo ušetřeno výlučně v mandatorní části výdajů. Jestliže v roce 1994 ze sto korun výdajů šlo 21 na mandatorní, dneska je to už 84 korun. Je zřejmé, že ve zbývajících šestnácti korunách není příliš kde škrtat. K tomu ale nebyla politická vůle. Kde se škrty začaly dotýkat podpor v nezaměstnanosti, platů, dávek, nemocenské, tam jsme se dostali pouze na 120 miliard korun úspor. Alespoň doufám, že to bude 120. Z toho vyplývá, že dalších 80 miliard se musí seškrtat na vládních prioritách, a tam se hledají opravdu bolestně. Tuto skutečnost pokládám za největší nedostatek projektu.

EURO: Objevují se zmyšlenky na rychlou mobilizaci příjmů z privatizace či jiných jednorázových zdrojů, jako je ruský dluh, nebo pohledávky z licencí na UMTS. KALOUSEK: Pokud by někdo chtěl počítat se zapojením výnosů z privatizace do bilance pravidelných příjmů a výdajů, patřil bych k těm, kteří by se stavěli na velmi tuhý odpor. Jedna z největších nemravností rozpočtů minulých let je právě toto. Fakticky tím sice deficit snížíte, ale strukturálně je to úplně jinak. Nejlépe se to dá demonstrovat na posledním smluvně opozičním rozpočtu na rok 2002, který měl schválený deficit ve výši 46 miliard, ale strukturálně byl více než 100 miliard.

EURO: Myslíte, že omezení státního dluhu o 280 miliard korun za tři roky je dostatečné, aby se zabránilo vzniku hospodářských problémů? KALOUSEK: Jsem přesvědčen, že to není dostatečné a jsou před námi další kroky. Ale přesto jsem rád, že první krok je na světě a existuje politická vůle řešit situaci.

EURO: Mnoho času nezbývá. Kdy se sejde koalice k jednání o reformě po reformě? KALOUSEK: Tuhle otázku mi položte, až úspěšně projde ten první krok. Nyní se musíme soustřeďovat na to, abychom prosadili první balíček opatření, a tím vytvořili předpoklad pro sestavení rozpočtu na příští rok. Pokud by se to nepodařilo, nastaly by nám asi úplně jiné starosti než příprava dalších reformních kroků.

EURO: Jaká je šance, že uspějete? Je to alespoň padesát na padesát? KALOUSEK: Nejsem ani vědma, ani spekulant. Je nás sto jedna. Každý z nás může podlehnout nějakému pokušení. Pokud se tak stane, tak koalice prokáže svoji neživotaschopnost. Jsem přesvědčen, že jako jsme našli dohodu v Kolodějích, tak ji najdeme i na konci druhého čtení.

EURO: Jaká bude reforma po reformě? Přijde řada i na diskusi o rovné dani? KALOUSEK: Nemyslím, že někdy u nás zavedeme rovnou daň, ale proč o tom nevést seriózní diskusi. Nicméně nepatřím k těm, kteří by prosazovali rovnou daň, i když se s ODS v daňové politice na řadě věcí shodnu. Vize rovné daně je příliš vzdálena programu křesťanských demokratů. Chceme snižovat přerozdělování a jsme pro pokles podílu přímých daní. Ale rovná daň není naše vize a já se jí budu bránit.

EURO: Jak tedy dál? KALOUSEK: Další cestu vidím v levnějším státu, v tom, že přestane podporovat ty, kterým se nechce pracovat. Poměr mezi příjmy a výdaji státu dokládá, kdo je zde privilegovanou vrstvou. Přál bych si, aby podporovanou vrstvou byl člověk, který je připraven vzít osud do svých rukou, vytvářet nějaké hodnoty, život, sebe, případně poskytovat další příležitosti lidem ve svém okolí. Bohužel dnes má podporu ten, který se spolehne na státní pomoc, a to se musí změnit.

EURO: Blíží se sjezd KDU-ČSL a vy budete kandidovat na post předsedy. Může nastat nějaká změna v politické orientaci strany, která by vedla k odchodu z koalice KALOUSEK: Myslím že ne. Sjezd musí řešit způsob řízení strany a prezentování jejích programových akcentů, ale nevidím žádný důvod, proč by měl měnit osud koalice. Pro toto volební období.

EURO: Skončila rozhodující část transakce s majetkem zkrachovalé IPB. Potvrdily se obavy, které měla vaše vyšetřovací komise před třemi lety? KALOUSEK: Potvrdily. Komise jednoznačně řekla, že zásah státu byl nezbytný, ale způsob řešení, a zejména konstrukce transakčních dokumentů byla nešťastná. Smlouvy nijak nemotivovaly ČSOB k tomu, aby snížila závazky státu. Byla poskytnuta vlastně neomezená garance až do celé výše bilanční sumy. Tehdy jsme řekli, že stát bude muset zaplatit o desítky miliard korun více než při jiném řešení, a nyní se ukazuje, že je to pravda.
Kdysi jsme vedli rétorickou hádku s Milošem Zemanem, který mi vyčítal, že místo abychom honili žháře, tak honíme hasiče. Řekl jsem, že nepopírám, že tam žháři byli a požár nezaložila Zemanova vláda, nicméně ani hasičům není dovoleno při požáru drancovat.

EURO: Co si myslíte o rozhodnutí vlády ponechat kajmanskou strukturu ČSOB? KALOUSEK: Mám pochopení pro ministra financí, který chce mít tento problém z krku. Po odborné stránce však s tímto krokem nesouhlasím. Myslím, že zvýšil ztráty, které bude muset stát zaplatit, a především se v soudním sporu s Nomurou vydal zcela všanc ČSOB. Tím, že hlasovací akcie zůstaly v ČSOB, nebude stát ve sporu suverénní. Vždy se bude muset jít zeptat ČSOB.