Drsnou, ale podmanivou krajinu Skotska je nejlepší poznat během pěší výpravy. Tahle země má dvě tradice, které s tvrdostí místního deštivého a chladného klimatu v jistém smyslu souvisejí. Jsou to tradice válečnictví a vynalézavosti. Stopy obojího budete ve Skotsku potkávat všude.
Foto: Profimedia.cz
Když kdysi doputovali na území dnešního Skotska starověcí Římané, podivovali se nad drsnou zemí, kam slunce chodí málo, zato tam neustále padá z nebe voda. Po většinu roku tam je vlhký chlad a vysočinou se mezi vřesovišti a holými kamenitými horami prohání vítr. Římané nemohli vědět, že věčně uplakaná a nostalgická krajina Skotska bude jednou přitahovat milovníky přírody z celé planety. A že zde žijící sveřepý národ bude jednou v podstatě v čele pokroku lidstva. Skoti totiž jako by byli nejlepším důkazem potvrzujícím teorii, že národy žijící v nevlídných přírodních podmínkách je musejí kompenzovat vynalézavostí a technickou zručností. Ve Skotsku tak vznikla skvělá průmyslová a vědecká tradice, která trvá dodnes.
Války s Anglií
Na to, že jsou Skoti jen malý pětimilionový národ, byli v historii dost vidět. Na své velikány jsou patřičně hrdí a nedej bůh, abyste některého z nich mylně označili za Angličana. Třeba u slavného spisovatele a historika Waltera Scotta je to dvojnásobné faux pas, když jeho příjmení je snad dostatečnou nápovědou, odkud tento zakladatel romantismu pochází. Tohle není radno podcenit. I když je v Česku celé Spojené království často chybně nazýváno Anglií, Skoty taková chyba nadzvedne ze židle. Stovky let měli totiž se sousedním anglickým národem půtky a i v dnešním Spojeném království usilují o co největší národní emancipaci. Historický odboj Skotů proti Anglii zachytily — byť v notně romantizované podobě — i slavné velkofilmy Statečné srdce a Rob Roy.
A druhá tradiční skotská disciplína možná také souvisí s drsnými životními podmínkami. Skoti byli odjakživa houževnatými bojovníky a patřili vždy k elitě britské armády. Na doklady obou tradic – vynalézavosti i vojáctví – narazíte v této zemi doslova na každém (blátivém) kroku.
Co dokáže jeden Watt
Tu linku chytrosti a vynálezů je nejlépe začít rozplétat v Glasgow, které je s 600 tisíci obyvatel největším a nejprůmyslovějším městem Skotska. Právě tady James Watt zdokonalil ve druhé polovině 18. století parní stroj a odstartoval tak explozi průmyslové revoluce. Těžký průmysl kolem Glasgow pak začal do světa chrlit lokomotivy a loděnice stavěly čím dál větší, mnohdy až megalomanské lodě.
Do historie vědy zase zasadil zlomový vykřičník jiný brilantní skotský mozek – doktor Alexander Fleming. Ten v roce 1928 objevil penicilin. Co na tom, že náhodou, když si všiml na zapomenuté Petriho misce plísně, která hubila mikroby.
Na vzdělání a vědu sázejí Skoti i dnes. Lákají chytré hlavy z ciziny a investují do svých dětí. V Glasgow vidíte na každém kroku osvětové billboardy. Na jednom z nich je třeba suchá školní houba a u ní nápis: Toto je mozek vašeho dítěte. Studentíky, kteří opravdu chtějí nasávat vědomosti, pak sytí spousta pěkných muzeí, do kterých je většinou vstup zdarma. Zajděte si také do nějakého. Místní expozice jsou koncipovány interaktivně a zábavně, žádné suchopárné zaprášené vitríny. Nejslavnější je muzeum vědy, které upoutá už svou ultramoderní budovou z lehkých kovů. Uvnitř můžete třeba vložit ruku do umělého minitornáda nebo na vlastní uši experimentovat s tvorbou a hlasitostí zvuků.
Skotsko
Země, kterou starověcí Římané nazývali Kaledonie, je nachlup stejně velká jako Česká republika. Má rozlohu 78 tisíc kilometrů čtverečních, ovšem jen pět milionů obyvatel. Už od středověku vedla neustálé války se sousední Anglií. Tlaku ale neodolala a postupně byla včleněna do britského impéria. Problematický vztah k Anglii a touha po národní emancipaci je stále živým a pro hrdé Skoty citlivým tématem. Důležitým okamžikem bylo prosazení moderního Skotského parlamentu, který zasedl v roce 1999. K tradici přísluší mimo jiné jazyk skotská gaelština, z níž pocházejí například i frekventovaná označení Loch (jezero) či Ben (hora). Označení obcí jsou dvojjazyčná, vedle angličtiny jsou tedy uvedena i v gaelštině.
Jak se tam dostanete
Přímo z Prahy létají několikrát denně nízkorozpočtové spoje do Glasgow a Edinburghu, přičemž se přesedá v Londýně. Cena zpáteční letenky se dá šikovnou kombinací letů srazit až na čtyři tisíce korun. Alternativou je autobusová doprava z Prahy přes kanál La Manche do Londýna a dále na sever. Ovšem zatímco letecký spoj zabere asi čtyři hodiny i s přestupem, autobus je cesta na den. Cena je přitom podobná.
Kde se můžete ubytovat
Co se týče ubytování, Spojené království patří mezi dražší lokality. V obou hlavních centrech Skotska – v Glasgow i Edinburghu – je relativně velký výběr hostelů, počítejte ale s cenou minimálně přes 10 liber na osobu a noc.
Hned vedle muzea je moderní věž, ze které je krásný výhled na město. Další parádní muzea jsou věnována loďařství nebo rozvoji místní dopravy. Ve městě působí také tři špičkové univerzity, které hostí studenty ze světa včetně nemalého českého zastoupení.
Na pivo do kostela
Jestliže Glasgow je dílnou a učebnou Skotska, druhé nejlidnatější město Edinburgh zase připomíná vojenskou slávu země. V místním hradu je muzeum skotských jednotek, které v kiltech a s dudami přes rameno mašírovaly u Waterloo, v krymské válce i proti nacistickému Německu.
Edinburgh má krásné historické centrum, kam dojdete přímo od hradu po takzvané Královské míli neboli honosné hlavní třídě. Můžete tu navštívit mimo jiné i kostel předělaný na hospodu, což je ve Skotsku celkem obvyklý jev. Edinburgh je oficiálně hlavním městem Skotska a na konci Královské míle uzříte i moderní Skotský parlament.
Od jezera Loch Ness až pod Ben Nevis
To nejlepší ze Skotska ale čeká za hranicemi měst. Vysočina – tak prozaicky se nazývají rozsáhlé pahorkatiny táhnoucí se na sever. Typická liduprázdná krajina s holými kopci, rudými vřesovišti a velkými jezery. I když má pochybný pouťový věhlas hlavně jezero Loch Ness, krásnější je táhlé Loch Lomond. Právě podél něj vede také spektakulární stará vojenská stezka zvaná West Highland Way, jež je nejlepším způsobem, jak úchvatnou krajinu ochutnat. Zhruba sedmidenní pěší túra po této cestě je dlouhá 150 kilometrů. Vede poutníka odlehlými končinami podél jezera a mezi kopci s krásnými gaelskými názvy až pod nejvyšší horu Británie Ben Nevis. Ten má sice „jen“ 1 344 metrů, ale jdete k němu prakticky z úrovně mořské hladiny, takže výstup je záležitostí na celý den.
Přechod Vysočiny snad nelze absolvovat bez deště. Ale mokro ke Skotsku prostě patří. A až spočinete zmáčení a prokřehlí v nějaké zapomenuté krčmě u starého rozcestí, pochopíte, že nikde a nikdy by vám nefalšovaná skotská whisky nechutnala tolik jako právě tady.